Růže křídlatoostnitá, lidověji růže omejská (Rosa omeiensis f. Pteracantha) pochází z oblastí, kde je i přes značnou nadmořskou výšku ještě poměrně teplé klima, mrazy jsou slabé a sněhu je dostatek. A jaro zde přichází po roztání sněhu velmi rychle. Za dobrých podmínek u nás dovede tato růže dorůst výšky až tři metry, obvykle však nedosáhne ani dvou. Přesto stojí za to se jí zabývat. Do Evropy se růže omejská dostala až na začátku našeho století. Její výhony mají krásnou skořicovou barvu. Skořicí a rudými trny tedy tato růže zdobí zahrady i v zimě. Oproti jiným růžím sice růže omejská nekvete nijak zázračně, květy má celkem obyčejné jako šípek, ale její ploché trny rudé barvy to hravě vynahradí. A to celoročně. Obzvláště na mladých výhonech, které jsou dlouhé a vzpřímené, najdeme trny nápadně velké, křídlaté, jimiž jsou výhony hustě poseté. Barva trnů je obvykle sytě červená, ale může být laděna až do fialové. Se světle zelenými listy pak tyto trny tvoří báječný kontrast. Listy má růže omejská lichozpeřené, dlouhé až 7 cm. Husté, stěsnané lístky (po devíti až jedenácti) jsou dlouhé 1 až 2 cm, protáhlé, podlouhlé, ostře pilovité a s výraznou žilnatinou. Bohatého kvetení se od této růže dočkáme v květnu až červnu. Květy jsou velké 2 až 3 cm a bílé. Plodem jsou jako u jiných růží šípky, v tomto případě poměrně malé, dlouhé 1 až 1,5 cm, zářivě červené a tvaru hruškovitého. Růže omejská je ideální pro solitérní výsadby. Požaduje teplé a chráněné stanoviště, vyloženě nesnáší zimní mrazivé větry. Za tuhých zim navíc dosti omrzá, to je však u růží zcela běžné. Obzvláště za holomrazů a vůbec zim s nedostatkem sněhu. Na jaře však růže vždy dobře regenerují. Mrazuvzdornost růže omejské navíc zvýšíme jejím očkováním na šípku. Poměrně mohutně rostoucí keře sadových růží (bez ohledu na druh a kultivar), které rychle dorostou do výšky více jak dva metry, lze vysazovat všude, kde běžně najdeme šeříky, pustoryly, zlatice, kdoulovce a další podobné druhy. V žádném případě nejde o růže pro malé a úzké zahrádky a nebo předzahrádky, kde by prostor zastínily. A nedělejte si žádné iluze, nepovede se vám tyto keře udržet řezem trvale u země v přijatelných proporcích. Bylo by to totiž za tu cenu, že by nám nevykvetly. Velké keře růží se přitom ideálně hodí do zahrad, kde se chceme co nejvíce přiblížit okolní přírodě. Tedy do zahrad přírodních. Květy růží lákají různé druhy hmyzu, šípky pak slouží jako potrava ptactvu nebeskému. Ptáci navíc v hustých větvích keřů ukrývají svá hnízda. Přitom se ve stínu těchto keřů dobře daří prvním jarním květinám. Velkými růžovými keři také snadno esteticky upravíme nevzhledná místa, něco zakryjeme. Pro zahrady prostě poklad.