Příslib nevšedního a velmi výživného zážitku, na který jen tak nezapomenete. Pocítíte jej nejen vy, ale také lidé okolo vás. Ano, zralé plody durianu jsou nazývány Králem všeho ovoce. Ovšem dobrodružství, skrývající se uvnitř tuhé hnědé trnité slupky není pro každého. Dužina je možná sladká jako láska, ale její aroma je do extrému odpuzující. Smrdí i z fotky. Připomíná to odpadní jímku na fekálie, kterou někdo povařil, přihodil do ní nahnilé cibule a zalil to celé ředidlem. Pustit se do jídla chce odvahu, je to prostě pochoutka, kterou si nemůžete dopřávat všude. Ani v tropických zemích vás s ní často nepustí do autobusu nebo nevětraného prostoru. Určitě byste ji měli alespoň jednou vyzkoušet, abyste věděli, proč ji příště nemáte zkoušet. Děti často přistupují ke zdravému ovoci s opatrnou nedůvěrou. A plody stromu Averrhoa carambola jim vlastně dávají za pravdu. Karambola, neboli čínské hvězdy (ono ovoce nakrájené na plátky na velmi vzhledně hvězdičkovitý tvar) jsou totiž současně zdravé i nebezpečné. Klady jsou jasné: vitamin C, minerální látky, vápník, hořčík, železo a fosfor. A zápory? Výrazné zastoupení kyseliny šťavelové, které vám může poškodit trvale poškodit ledviny. Karambola neboli starfruit je bezpečné jíst nejlépe tehdy, když je zapíjíte mlékem, (tím doplňujete vápník a neutralizujete šťavelany). Jenže to už by těch zdravých věcí v jedné porci bylo asi příliš. V Asii je doma i Akebia quinata, ovíjivá dekorativní křovina, ne nepodobná našemu břečťanu. Snad jen, že se od něj liší svými pětilisty, a že na ni přes létu dozrávají podlouhlé „okurky“, která v průběhu podzimu získávají světle fialovou barvu. Je třeba se bát? Nikoliv! Je třeba rychle sbírat. Plody akebi totiž dlouho nevydrží a skladovat se nedají, a je třeba si je užít, dokud jsou. A stojí za to. I neloupané totiž zvenku voní jako hořká čokoláda, zatímco jejich měkký a průhledný obsah chutí připomíná lehce přezrálé hrušky. Konzumace je velmi příjemný a současně osvěžující zážitek. Japonci povýšili akebi na sezónní gastronomickou událost, takže je v průběhu oněch týdnů fialového dozrávání využívají jako směs, nádivku i základ řady pokrmů. Liči čínské, tedy plody pocházející ze stromu dvousliváku lahodného, nejspíš známe všichni. A proti jejich nasládlému šťavnatému míšku by asi nikdo protestovat nechtěl. Chutná dobře čerstvý, kompotovaný i sušený. Liči nezklame, a dnes už ani nepřekvapí. A proto je tu rambutan. Rambutan vypadá jako liči, které si dlouho nezašlo ke kadeřníkovi. Podobné je velikostí, tvarem, odlišuje se jen „srstí“ na povrchu slupky. Doma je především v Malajsii, exportní jedničkou je pak Thajsko. Zaujme svou sladko-kyselou chutí, a explozí perlivých šťáv v ústech. Vlastně, chutná dost podobně jako zralé hroznové víno. Sladkého čínského liči se člověk může rychle přejíst, ale chlupatý rambutan se jen tak neomrzí. Bojíte se hadů? Už jen z představy doteku jejich kůže vás obchází mdloby? Pak nejspíš, zcela upřímně, plody salaky jedlé (Salacca edulis) nebudou do pravé po vás. I když rostou na přízemní palmě fíkového formátu, jejich slupka je slizce hadí a šupinovitá. Už na pohled vypadají podezřele, a první dojem nevylepší ani to, že ona mateřská palma má husté trny. Tohle ovoce se vás prostě snaží všemožně přesvědčit, ať jej raději necháte být na pokoji. Když ale tuhle fintu prokouknete? Po oloupání „hadí kůže“ slupky na vás čeká poměrně šťavnatý plod, jehož chuť v sobě kombinuje prvky blízké ananasu a jahodám. V tak odporném a výhrůžném balení je to velmi milé překvapení. Lehké ho milovat, těžké ho jíst. Plody Pandanus tectorius jsou totiž designovány na nedobytnost. Ano, čistě vzhledově už vypadá naporcovaný na dílky, jako nazdobený špekáček. Ale vypreparovat tyto chutné dílky z poměrně objemného plodu, a přitom se nezalepit jeho sladkou šťávou, je skutečně kumšt. Dá se rozseknout nebo navrtat, vykuchat, ale je to dřina. Abychom si jen nestěžovali: když už se jednou k té sladké šťávě a dřeni dostanete, je to jako mana nebeská. Na ostrovech od Malediv, Kiribati přes Havaj po Filipíny, ji používají jako základ a zahušťovadlo spousty kaší a pokrmů, a jako přírodní sladidlo. Ano, povrch těchto plodů působí dojmem, že pochází z jiné planety a jedná se nejspíš o vejce pořádně velkého vetřelce. Váhou se totiž blíží 10 kilogramům, a patří tak vůbec k největšímu konzumovanému ovoci světa. Pokud ale překonáte ostych, má pro vás uchystán strom Artocarpus heterophyllus vydatné pohoštění. Plody, nazývané žakie (anglicky spíše jackfruit) jsou totiž našlapány kaloriemi. Na 100 gramů hmotnosti dužiny připadá 100 kcal šťavnaté energie. Na rozdíl od klasického chlebovníku obecného, který je chutí spíše škrobnatý, přináší Artocarpus heterophyllus, tedy chlebovník různolistý chleba s ovocnou marmeládou. Organickou technologii, která vypadá, jakoby ani nevznikla na planetě Zemi, připomíná i kiwano. Tento rohatě mimozemský hand-granát je plodem rostliny Cucumis metuliferus, a blízko má ke kiwi, melounům, cuketám i okurkám. Není vůbec špatný, a čím, zralejší je, tím v jeho chuti převládají sladké tóny. Je to chutné a podmanivé. Na obtíž může být přemíra semínek, ale slizovitá dužina se postará o to, že se spolknout dají bez žvýkání. Tato exotická pochoutka je doma v Africe, a místní ji kromě konzumace zasyrova umí vpravit do dlouhého výčtu chutných receptů. Potřást si rukou s Buddhou? To zní jako slušná výzva. Pokud ale vyrazíte do Číny, může se vám tohle přání vyplnit vcelku snadno. Stačí jen najít příhodný kultivar Citrus medica var. Sarcodactylis, na němž se urodilo. Ano, vypadá to hodně zvláštně. A přímo k jídlu toho na povrchu ani pod kůrou plodů mnoho není. Prakticky totiž neobsahují žádnou dužinu. Jediným kladem tohoto pomerančově-citronového mutanta je fantastické citrusové aroma. Proto se s ním spíš než v jeho syrové podobě setkáte jako s kandovaným ovocem, nebo jako dochucující vložkou do likérů. Buddhově ruce jsou přičítány vše léčivé schopnosti, takže vyzkoušet byste ji určitě měli, byť jen ze zvědavosti nebo preventivních důvodů. V katalogu podivností nemůže vynechat gastronomický příspěvek z jihu Ameriky. Vypravit se za ním musíte osobně, protože má jen velmi krátkou konzumní životnost. Od dozrání mu do hnití zbývají jen asi 4 dny. A to je přesně ten moment, kdy si tu na stromech Eugenia cauliflora můžete natrhat a sníst plody Jabuticaba. Že jsou extrémní? To ano: žádné stopky, rostou přímo na kmeni. Vypadají jako černá vajíčka, které na kůru stromu nakladl nějaký znepokojivě velký hmyz. Ony kuličky ale stojí za to: jsou sladkokyselé, šťavnaté. A fantastické pro výrobu kvašených alkoholických nápojů, sirupů, džemů i marmelád.