Pro přehřátí se používají další synonyma: úpal a kolaps z horka. Přehřátí přitom vždy poškozuje zdraví teplokrevných zvířat, zvýší se jejich tělesná teplota a začnou se projevovat další příznaky. A třeba pes se může přehřát již při teplotě 20 stupňů Celsia, pokud vyvine nadměrnou fyzickou námahu. Co pak teprve za třicítek ve stínu anebo zavřený v plechové peci automobilu. V takových případech dochází k přehřátí a kolapsu i bez jakékoli námahy. Na psech poznáme přehřátí jednoduše, usilovně dýchají s otevřenou tlamou, mají horký čenich a sliznice, mají vykulené oči, jsou neklidní a začnou být dezorientovaní a malátní. Začnou se nás stranit a přestanou vyvíjet jakoukoli námahu, jsou apatičtí a vůbec působí velice vyčerpaně. Bohužel právě psi mají často ohromný handicap v podobě husté srsti a navíc mnohem menšího počtu potních žláz než člověk. My lidé se pocením ochlazujeme, jenže pes se ochlazuje tlamou pomocí zrychleného dýchání. Přitom se rychle ztrácí voda a při jejím nedostatečném přísunu dochází k rychlé dehydrataci. Riziko přehřátí je prostě právě u psů mnohonásobně vyšší než u lidí. Podobný problém navíc nemají jen psi, ale i další domácí zvířata. Přehřátí hrozí nejvíce například činčilám, morčatům, králíkům, lamám, neostříhaným ovcím, angorským kozám a z psům plemen brachycefalických (krátkolebých). U krátkolebých plemen psů tvoří šířka hlavy nejméně 80% její délky. Teplokrevná zvířata mají spoustu mechanismů, jak si udržet tělesnou teplotu v normě i při zvyšující se teplotě prostředí. Pokud však tyto mechanismy nemohou využít anebo již prostě nestačí, selhávají, přehřátí se dostaví. Zvířata by prostě měla za veder omezit svou tělesnou aktivitu, neměli bychom je k ní nutit, měla by se ukrývat ve stínu a vůbec na chladnějších místech a měla by mít dostatečný přísun vody. Pro psa platí cca 1 litr vody na 10 kg váhy. Pokud je navíc vykoupeme třeba v řece, kde je voda chladnější, o to lépe. Samozřejmě kočku domácí v řece koupat nebudeme, ale třeba psi to vyloženě milují stejně jako koně a další zvířata. Pomůže též obměna stravy, třeba granule nahradíme šťavnatou konzervou, kočkám zakoupíme šťavnaté kapsičky a polévky atd.. Teplokrevná zvířata udržují svou tělesnou teplotu v dosti úzkém rozmezí. Za normálních podmínek je vyšší jak teplota okolního prostředí a zvířecí organismus přitom produkuje teplo, z orgánů jsou největšími producenty tepla játra, práce svalů a trávicí systém (trávení potravy). Pokud je produkce tepla zvířecím tělem a jeho ztráty do okolí v rovnováze, zvířata nevyžadují žádnou energii na zahřátí nebo k ochlazení. Tomuto rozmezí venkovních teplot říkáme termoneutrální zóna. Pokud však teplota stoupá nad tuto hranici, produkce tepla je vyšší než jeho ztráty. Pro udržení rovnováhy musí organismus zvýšit tepelné ztráty (třeba koupání v chladnější vodě) anebo snížit tvorbu vlastního tepla (redukce pohybu a příjmu potravy, zvýšený příjem tekutin). Zcela automaticky zvířata vyhledávají chladná místa a stín, pokud mohou, dobrovolně se vykoupou, lehnou si ve studenějším koutu zahrady na kámen a podobně. Potud je vše v pořádku, ale nutit za veder třeba psa na dlouhé túry, „zapomenout“ zvíře v přehřátém autě, nechat ležet na rozpáleném dvorku bez stínu, to jsou fatální chyby, které při plném vědomí „páníčka“ překračují hranice týrání. Vždyť za veder se dokonce snižuje dojivost zvířat, snůška vajec i tělesné přírůstky. Jednoduše již jen proto, že zvířata omezí příjem potravy na úkor zvýšeného příjmu vody.Vždy platí, že pokud zvířata mají možnost využít instinktivně kompletní škálu svých termoregulačních mechanismů, nepřehřejí se. Za přehřátí u zvířat může vždy člověk! Stoupající tělesná teplota zrychluje metabolismus, čímž roste i spotřeba kyslíku. Pokud tělesná teplota překročí 41 °C, nestačí již normální dýchání a projevuje se dušnost. Kyslíku je v těle málo. V kůži se rozšiřují cévy, snižuje se krevní tlak a krve je v oběhu relativně méně. Srdce proto musí pumpovat krev rychleji a když to nezvládne, přichází šok. V důsledku nedostatku kyslíku a nízkého krevního tlaku pak začnou selhávat játra, dochází k poruše srážlivosti krve, rozpadu červených krvinek a selhání ledvin. Nejvíce však při přehřátí trpí mozek, vysoká teplota ničí neurony a problémem je i nedostatek kyslíku, dehydratace, krevní sraženiny a krvácení. Následkem je bezvědomí a křeče. Při teplotě vyšší jak 45 °C začíná denaturace bílkovin a smrt buněk a tkání. Smrt zvířete. První pomoc při přehřátí? Zvíře přesuneme do chladnějšího prostředí a začneme postupně ochlazovat. Určitě ho hned neházíme do studené vody, nesprchujeme studenou sprchou, utrpělo by teplotní šok. U psa začneme mokrým studeným ručníkem, kterým chladíme tlapky, samozřejmě zajistíme okamžitě i přísun čerstvé pitné vody, ale zprvu jen vlažné a jen trochu. Po tlapkách chladíme mokrým ručníkem i břicho a třísla. Případně můžeme zvíře vodou i polévat, ale ne ledovou, nýbrž jen chladnější. Pomůže i proudění vzduchu, větrák či klimatizace v místnosti. Však to pomáhá i nám samým. A pokud nic nepomůže, odvezeme zvíře k veterináři, ale výhradně v klimatizovaném autě, rozpálený prostor uvnitř automobilu by dokonal zkázu. Veterinář může aplikovat infuze, kyslík, kortikoidy, při křečích diazepam, jako prevenci DIC heparin a při krvácivých stavech transfuzi. Může též řešit selhání ledvin a jater. Obzvláště u králíků a vůbec hlodavců pak bývá prognóza při přehřátí velmi špatná a například u drůbeže i jiných ptáků je smrtelná teplota 43 °C po dobu tří hodin. A ještě jedna zajímavost, jednou přehřáté zvíře se mnohem snadněji přehřeje i v budoucnu. Za veder se zvířaty necestujte. Váš pes se bude na týden až 14 dní určitě cítit lépe v psím hotelu, kde bude uchráněn přehřívání, než když jej zavezete na ještě teplejší místo planety, než jaká vedra právě panují doma. Problematické je i cestování v hromadných prostředcích, mohou být špatně klimatizované, psi navíc musí mít náhubky a to omezuje jejich možnost chlazení tlamou. Obzvláště když zvolíme naprosto nevhodný náhubek. Nemluvě o stresu. Převozy a práci si necháme na chladnější části dne, tedy především časné ráno a večer. Prostě a jednoduše řečeno, přes den za veder psa necvičíme a nechodíme s ním na zbytečné procházky. A pozor, rozpálený asfalt může zvířatům popálit tlapky.Jednou jsem zažil na chatě s kamarády, že přiběhla za vedra vyděšená paní sousedka, a že se jí její buldok rozeběhl směrem na Český Šternberk, a že ho za chvíli trefí. Manžel prý odjel autem na nákup a ona psa nedožene a ani neunese. Kamarád sedl s paní do vozu a pejska po chvíli přivezli. Ten opravdu vypadal, že je na pokraji sil.Zdroj: zverolekarka.com, wikipedia.org, pololanik.com
