Počasí se dynamicky mění, extrémy jsou, zdá se, stále častější, tedy pokud nejde jen o klamný dojem, který vyvolávají média bažící po senzacích a těžící svou návštěvnost ze strachu lidí. „Hlavně hrozby, to na lidi funguje,“ říká zkušený šéfredaktor mladým kolegům. A rázem jsou z jedné větrné smršti tři a ona to vlastně až taková smršť nebyla, jen spadly v celé vesnici 2 stromy a utrhl se kus plechu, který div že neuřízl za letu hlavu místnímu řezníkovi. Však by to byla karma. Ať už je to, jak chce, vybírat dřeviny odolnější vůči větru není vůbec špatný nápad, protože pravděpodobnost, že hodně silný vítr proletí vaším pozemkem párkrát za váš život, je vysoká. A prý stále roste. Ostatně silné tornádo na jihu Moravy ukázalo, že výjimky potvrzují pravidlo. Nedaleko nás, v malé pohraniční vesničce, kde vlastnil bývalý statek děda mojí ženy, se jednoho slunného letního dne zatáhla před přibližně patnácti lety obloha, náhle se ozval strašlivý hukot a střešní krytina stodoly byla na zemi, třešeň za stodolou zlomená. Během několika sekund. A zase čistá obloha. Jinak se nikde okolo nic podobného nestalo, ani u nejbližších sousedů. „Pámbu nás potrestal,“ řekla tenkrát babička a pokřižovala se. Při výběru dřevin se určitě hodí počítat i s tím nejhorším, odborně se používá pojem “pesimální varianta“, čili v překladu třeba “nejhorší možný scénář“. A mít okolo svého domu stromy, které ustojí i silný orkán, je velice praktické řešení.Dřeviny okolo domů a na zahradách jsou totiž skvělé, báječné, nepostradatelné. Zlepšují mikroklima, za veder poskytují kýžený stín, poskytují životní prostor mnoha druhům živočichů, sklízíme z nich chutné plody, působí silně dekorativně, ale také rozráží silný vítr. Prostě zlepšují náš životní prostor ve všemožných směrech. Jenže… Vůbec nemusí spadnout celý strom, i ulomená větev dovede poničit auto nebo zabít, poškodí střechu, přeruší dopravu, je třeba volat hasiče. Předejít tomu samozřejmě tak trochu lze, především pravidelnou kontrolou zdravotního stavu stromů, jejich kondice, při které se provádí prořezávka, odstraňují se uschlé, schnoucí a poškozené větve. I tak je ale vždy lepší mít okolo sebe stromy, které vydrží o mnoho více než jiné. Síla větru je značná a olistěné stromy s košatou korunou jsou velkou překážkou. Kromě ulámaných a létajících větví se může strom rozlomit, případně rovnou celý vyvrátit. A nyní jsme se dostali k tomu nejdůležitějšímu. Klíčem k odolnosti dřevin vůči větru jsou kořeny. Kořenový systém může být velmi mělký, takzvaně nehluboce plochý, proto nedokáže kmen dostatečně stabilizovat. Zářným příkladem jsou smrky a jedle. Problém však může představovat i nepružný kmen a větve. Tvrdé věci bývají zároveň křehké, měkčí ohebné. Další problém představuje solitérní výsadba. Solitér snese vždy méně než hustší zapojený porost, kde postupně přecházejí nižší dřeviny ve vyšší. Jenže zahrada zase nemůže být lesem, ani park. Dále platí, že se ne každá dřevina hodí kamkoli, naopak, každá se hodí jen někam. Svou výsadbu bychom neměli řídit jen estetickými hodnotami, ale ohled bychom měli brát i na budoucí bezpečnost v okolí stromu. Dobrou zprávou je, že co se týká ovocných dřevin, problém nepředstavují, kořeny mají dostatečně stabilní, kmen a hlavní větve vydrží i velmi silné nápory větru. Horší už to může být třeba s letitým ořešákem královským, ten pod vlastní tíhou dokonce rád praská sám od sebe. Navíc lze s výjimkou zmíněného ořešáku zvolit ovocné dřeviny, které nedosáhnou přílišné výšky, tedy čvrtkmeny nebo nejvýše polokmeny, případně zákrsky a špičáky. Vysokokmeny nejsou nutné. Horší je to již s výsadbou okrasnou. Obecně se doporučuje se držet více při zemi, nevolit okrasné dřeviny, které nám budou přerůstat přes hlavu, natož pak mělce kořenící jehličnany. Stejně tak se vyhýbáme dřevinám snadno lámavým. Nestabilní dřeviny prostě musí být v hustším zápoji. Ohled také musíme brát na expozici pozemku vůči větru. A tam, odkud vanou nejčastěji nejsilnější větry, vytvoříme na hranici pozemku větrolam ze zapojených dřevin a jiných rostlin různé výšky. Vítr se o něj zbrzdí a v relativně větším bezpečí pak budou i vyšší solitéry dál na pozemku. Důležité je také vybrat takové druhy, které nejenže můžeme nechat růst přirozeně, bez našeho zásahu, ale které to dokonce vyžadují. Vytvoří si pak bez našeho přičinění dostatečnou stabilitu. Prořezávky jsou sice dobré, vzdušnější koruna vítr propustí a riziko zlomení či vyvrácení stromu se sníží, silný vítr se nebude mít tolik do čeho opřít, ovšem prořezávkami nesmíme na druhou stranu deformovat korunu. Nevhodný tvar koruny odolnost vůči větru naopak snižuje. Nejlepší prostě je, když je vždy zachován druhový habitus každého druhu dřeviny. Stromy a keře pak navíc působí přirozeně. Při přirozeném růstu se totiž rozložení hmoty stromu blíží optimu. Jednoduché přirovnání, když vysadíme strom příliš blízko domu a po letech jej budeme muset právě u domu nejvíce seřezávat, aby větve nepoškozovaly fasádu, okna a střechu, bude se dřevina postupně převažovat směrem do zahrady a nakonec praskne, nebo se vyvrátí. Řezem narušíme její stabilitu i bez působení větru. Prostě je třeba myslet už při nákupu dřevin a jejich výsadbě, jak až do budoucna vyrostou. Ale zpět ke kořenům. Kořenový systém je hlavním klíčem k odolnosti dřevin. Proto nesmíme jakkoli omezovat právě kořeny dřevin. Plánujete vydláždit zpevněné plochy? Pak pozor na kořeny okolních dřevin. To samé platí při výkopech, umisťování stavební techniky v zahradě a jejím pojezdu. Další zásadní volbou je rozhodování mezi tuzemskými a exotickými dřevinami. A samozřejmě rozhodně lépe obstojí ty tuzemské. I když ne všechny. Třeba vyloženě do větrolamů jsou ideální naše místní topoly, habry a duby, ve vyšších polohách pak například buky, javory a lípy. A když chcete, aby vám větrolam vyrostl o dost rychleji, sáhněte po nádherných břízách. Jejich bílá borka s tmavými fleky se nikdy neokouká. Skvělou volbou jsou i rychleji rostoucí jasany. A na větru extrémně exponovaná stanoviště? Hluboce kořenící borovice, akorát s vejmutovkou (Pinus strobus) je dost problém, protože jde o dřevinu invazní.Ano odolávat větru dovedou i některé exotické druhy dřevin, třeba cesmíny, jalovce a tisovec dvouřadý, vynikající je také jinan dvoulaločný, mohutný a vysoký letitý strom a do šířky naopak rostoucí šácholan velkokvětý (dobře známý pod jménem magnólie). Dobrým řešením je i americký jasan a kanadský javor cukrodárný (cukrový). Ten má pružný kmen a v zemi drží jako přibetonovaný. A z domácích? Určitě buky, které jsou nejodolnější v zimě, když jsou bez listí, určitě také javor klen a borovici lesní, která obstojí i jako vysoký solitér. Navíc se příliš nevětví a když se vítr opře do docela tenkého, i když vysokého kmene, nevyužije tolik svou sílu. Do nižších poloh se bude hodit lípa a dub, jasan, topol černý a šedý. Bohužel však jejich výška bude časem enormní.Rozhodně se pak do větru hodí keře a úplně nejlepší je jejich využití v podobě podrostu vyšších stromů. Například borovice pokroucená, borovice limba, rychle rostoucí vrba bílá a vrba křehká, jeřáby, lísky, pružná hlošina úzkolistá, rakytník a jiné. Samozřejmě nesmíme zapomenout na kosodřeviny a jiné zákrsky. A ještě se na pár vteřin zastavme u jeřábů. Jejich volba je obzvláště skvělá, jelikož tento endemitní evropský druh dřevin je řazen mezi ohrožené. A právě návrat jeřábů do našich zahrad by nepomohl jenom nám, ale právě i jim. Jsou velice odolné, zaslouží si naši pozornost a návrat do přírody! A že právě z našich zahrad? Proč ne, nejde o dřeviny invazní.Autorský článek: Petr Pojar, zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz
