Předně si musíme uvědomit, že před nástupem období vegetačního klidu (útlumu, odpočinku, dormance) nesmíme nejen hnojit, ale také měnit substrát a tedy přesazovat. Zároveň minimalizujeme zálivku. Nadmíru živin a vody rostliny v zimě nepotřebují, jejich přítomnost by naopak bránila útlumu. V předjaří je však dobré udělat ještě předtím, než se rostliny probudí, pravý opak. Navíc ještě odpočívající rostlině při přesazování nejméně ublížíme a její jarní start pak bude v čerstvém, humózním a na důležité prvky bohatém substrátu doslova raketový. O to více, když ve správnou dobu i pohnojíme.TIP: Tento článek si můžete také poslechnout ve formě podcastu! Pokud se zkracují dny a my omezíme zálivku a přestaneme hnojit, pokojové rostliny začnou obvykle odpočívat. Jestliže pak chceme opět nastartovat jejich růst, naopak potřebují více světla, vody a živin. Přesazení je přitom docela radikální zásah, který dokonce některé rostlinné druhy nesnáší. Nejšetrnější je proto přesazení právě v době, kdy rostliny ještě odpočívají. Snáze snesou zásah do kořenového systému a snáze po přesazení opět nastartují svůj růst. Zároveň je vhodné odstranit nezdravé a nepěkně vyhlížející části rostlin. I s tím se v období dormance rostliny vyrovnají nejlépe. Pojďme to vzít opačně. Začněme tím, co je třeba dělat, abychom rostliny uložily k odpočinku a umožnili jim nabrat síly na další růst, kvetení a případně i plození, tedy pohlavní rozmnožování. Musíme si uvědomit, že většina u nás pěstovaných pokojových rostlin pochází z tropů a subtropů. Právě v těchto klimatických podmínkách nejsou změny ročních období tak extrémní jako v našem mírném klimatickém pásu. V tropech dokonce trvá vegetační období celý rok, příroda žádným obdobím odpočinku neprochází (s výjimkou monzunových oblastí, kde se vyrovnává s dlouho trvajícími dešti). Právě v našich podmínkách se však teplomilné rostliny snadno přizpůsobí. Jediné, co nesnesou, jsou nízké teploty a mráz. 1. Končíme s letněním, protože snižující se venkovní teploty by mohly rostlinám ublížit. Rostliny prostě schováme dovnitř do tepla. Obvykle je to v září, někdy k uklizení rostlin přistoupíme již koncem srpna, někdy podle počasí dokonce až v říjnu. Případně zprvu rostliny ukrýváme před chladem především na noc. A když je přes den hezky a teplo, ještě můžou ven. Ale jen ty druhy, které dobře snáší změnu stanoviště. 2. S definitivním ukončením letnění je vhodné rostlinám dopřát vlažnou sprchu. Zbavíme je tak prachu, aby mohly lépe dýchat. Zároveň můžeme z rostlin smýt některé škůdce, především molice a mšice. V zimě už pak v době odpočinku své pokojovky nesprchujeme, pouze otíráme listy vlhkým hadrem.3. Postupně přestáváme hnojit a také zálivku minimalizujeme. U mnoha sukulentních druhů dokonce nezaléváme vůbec. Obecně platí, že s nižší teplotou a slabším slunečním zářením zemina prosychá pomaleji, rostliny navíc přijímají méně vody. Zbytečná zálivka by vedla k šíření plísní a uhnívání kořínků. Dokonce i funkce samozavlažovacích květináčů ztrácí v zimě smysl. Vodu z nich vypustíme a jen občas zalijeme shora. Zvlhčíme tak substrát a umožníme rostlinám si nějakou tu kapku vody vzít. Více nepotřebují.4. V žádném případě nesmíme rostliny přesazovat. Při přesazování měníme již vyžilý a prohnojený substrát za nový. Ten však budou rostliny potřebovat až na jaře. Nejenže by bylo podzimní přesazení kontraproduktivní, ale především by bránilo rostlinám v kvalitnějším odpočinku. V době vegetačního klidu rostliny mnoho nepotřebují.5. Mnohem důležitější než zalévání je zvýšení vzdušné vlhkosti. Důsledkem zimního vytápění bývá suchý vzduch v bytech. Stačí však postavit květináč na širší podmisku naplněnou vodou a oblázky, případně štěrkem. Voda se odpařuje a rostlinám tak zvyšujeme vzdušnou vlhkost. Na vzdušnou vlhkost nejnáročnější druhy navíc i rosíme.6. Je též dobré držet rostliny co nejdál od topení. Pokud jsou na vnitřním okenním parapetu, je dobré, aby dostatečně přesahoval nad radiátor pod oknem. Omezíme tak příval horkého vzduchu k rostlinám a přitom zvětšíme pěstební plochu. Dobré je, že tepelné ztráty okny eliminují ohřev vzduchu topením.7. Období odpočinku neznamená, že by rostliny měly být ve tmě jako my lidé. Naopak. V zimě je méně přirozeného denního světla, proto je dobré držet rostliny na nejsvětlejších místech v bytě. Tedy až na výjimky, především tropické druhy, které představují v přírodě tropů spodní patro deštných lesů. Světla zde mají málo celoročně.8. Po celou zimu je dobré opatrně otírat listy od prachu. Rostlinám se bude lépe dýchat. V předjaří nemusíme čekat na to, aby si rostliny samy řekly o přesazení. Kdy s přesazováním – zábavou i rituálem zároveň – začít, poznáme sami. Pro většinu rostlin platí, že když se jejich kořínky začnou tlačit odtokovými otvory ven z květináče, potřebují o trochu více prostoru, o trochu větší květináč. A také čerstvý substrát. Ostatně když se na rostliny podíváte, jen pouhým odhadem si řeknete, že ta kráska, co za poslední rok pořádně povyrostla, je oproti malému květináčku již příliš velká. Jde o poměr. Často se stává, že se rostlina naklání i s květináčem, nemá stabilitu, její rostlinná hmota převažuje objem květináče. Ovšem tím nejdůležitějším je potřeba obměny substrátu, tedy růstového média. Substrát rostlinu v květináči nejen fixuje, ale také vyživuje. A rok a dokonce více let starý substrát již nemá žádnou výživnou hodnotu. Rostlinu už vyživujeme pouze ve vodě rozpustnými hnojivy, jenže to bychom se mohli postupně propracovat až k hydroponii. Rostliny ve starém substrátu a malém květináči navíc přestávají přibírat na objemu. Nerostou, nekvetou, pouze udržují své životní funkce. Na podzim je takový stav před obdobím vegetačního klidu žádoucí, na jaře už ale rostliny potřebují substrát nový.Nedostatek živin také poznáme podle viditelného zasolení povrchu zeminy a vápenných bílých skvrn. Mohou též začít padat listy, na povrchu substrátu se objevuje mech a plísně. A pozor, každoročně nemusíme přesazovat všechny rostliny a některé dokonce ani nesmíme. Nesnáší to. Jiné jsou již pro změnu v tak velkém květináči, že jim větší ani poskytnout nemůžeme, proto často jen vyměníme vrchní díl substrátu, případně substrát veškerý, pokud to konkrétní rostlina snese, načež ji vrátíme do původního květináče. Vždy je třeba vědět, jaký druh přesazujeme a jaké podmínky preferuje. Bohužel často ani nevíme, jak se konkrétní druh jmenuje (známe třeba jen zlidovělé pojmenování), odkud pochází a jaké podmínky má ve své domovině. To se dostáváme do fáze zábavného objevování, kdy s hrůzou zjistíme, že konkrétní druh potřebuje jen rozptýlené světlo, kyselejší substrát a specifický způsob zalévání. Třeba broméliím můžeme dát do podmisky kolik vody chceme, ale stejně odejdou do věčných lovišť. Potřebují zálivku přímo do středu rostliny. Nebo zjistíme, že orchideje nesmíme vysazovat do zeminy, že kaktusy potřebují vysoký podíl písku a podobně. Prostě je třeba vědět, jaký substrát rostlina potřebuje a jak ji přesadit, jestli potřebuje větší květináč, jestli vyžaduje důslednou drenáž. Přesazovat rostliny univerzálně, všechny do stejného substrátu a květináčů, je nesmysl. Určitě platí, že variabilita požadavků pokojových rostlin na vhodný substrát je obrovská. A dokonce i zakoupený substrát je často vhodné smísit s hlínou, pískem či kompostem. Volba správného substrátu je pro někoho věda, pro jiné alchymie. Nikdy nepřesazujte do příliš velkých květináčů. Každým přesazením bychom měli zvětšit průměr květináče o pouhé 2 až 4 centimetry. Je také třeba vědět, jestli konkrétní druh vyžaduje květináč hluboký, nebo mělký. Pokud bychom zvolili příliš velký květináč, rostlina by nejprve investovala energii do růstu kořenového systému, sama by přitom vypadala, že neroste. Určitě nechcete zbytečně velký květináč a v něm pořád stejně malou kytku. A ano, opět jde o poměr. Navíc platí, že čím více je v květináči substrátu, tím hůře pracuje s vláhou. V květináči se vytvoří takzvané horizonty vlhkosti. Na povrchu bude příliš sucho a u dna květináče bláto. My budeme stále zalévat a přitom kořeny rostliny budou zdola hnít. Vůbec už pak nemluvě o manipulaci. Velké květináče jsou těžké, obtížně se přenášejí a každý regál je také neunese. Při výběru nového květináče sice hraje roli i design, ale především materiál, vhodný prostor pro kořeny a stabilita. Většina rostlin potřebuje na dně květináče drenáž, nesmí prostě stát ve vodě. Stejně tak vyžadují odtokové otvory, které se navíc nesmí ucpat. Zvolit můžete obyčejné kamínky, na malé kousky rozbité střešní tašky a cihly, případně keramzit a podobné materiály. V zásadě jde o to, aby voda mohla vždy odtéci do podmisky a naopak substrát byl schopen získat vodu zpět vzlínáním. Z toho je patrno, že příliš silná vrstva drenáže je zbytečná a dokonce kontraproduktivní. Postupujeme tak, že rostlinu opatrně vyjmeme i s kořenovým systémem a substrátem. Nemělo by to být složité, obvykle jsou kořeny substrátem natolik prorostlé, že je po vyjmutí naopak musíme opatrně uvolnit, abychom substrát mohli vyměnit. A to je právě vhodný okamžik k zastřihnutí některých kořínků. Někdy je jich dokonce zbytečně mnoho. Zároveň se nebojíme ani zastřižení a úpravy nadzemní části rostliny včetně tvarování. Pokud se nám rostlina začne rozpadat na několik částí, je určitě vhodné ji vegetativně namnožit, prostě tyto části oddělit a vysadit zvlášť. Zároveň odstraňujeme nahnilé a uschlé podzemní a nadzemní části rostliny, čímž zlepšíme její zdravotní stav. Jak již bylo uvedeno výše, přesazení je dosti radikální zásah, který je ideální právě v době, kdy rostlina ještě odpočívá. Rostlinu umístíme doprostřed květináče s drenáží na dně a obsypáváme zeminou, míně přitlačíme a substrát dosypeme. Končíme přibližně centimetr pod horním okrajem květináče. Většině rostlin dokonce prospěje před přesazením do nového namočení kořenů alespoň na několik hodin do vody. Kořeny se očistí od starého substrátu a pořádně napijí. Získají tak zásobu vláhy pro začátek nového zakořeňování. Říká se, že po přesazení je samozřejmá bezprostřední zálivka, není to však pravda. Kořeny tuto vodu ještě nepřijmou. Naopak jsou nucené absencí zálivky růst, hledat cestu k vodě a živinám. První zálivku provedeme klidně až po týdnu. Po přesazení rostliny také nikdy nedáváme na přímé slunce. Jednoduše proto, že sluníčko by skrz listy čerstvě přesazených rostlin vytáhlo transpirací vodu. Rostliny by byly přesušené. Alespoň týden adaptace je nezbytný. A kdy poprvé hnojit? Přibližně za měsíc. A pokud dobře počítám, když přesadíme v druhé polovině února, poprvé pohnojíme v druhé polovině března. A to již rostliny probouzíme do nového vegetačního období.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz
