Objekt pod tlakem, jako zmáčknutá pružina, stlačená a našponovaná, připravená vyrazit do stran. Tak vnímali architekti stavební situaci v místě, kde dnes stojí překvapivý Ripple House. Stavební parcela o rozloze 365 metrů čtverečních tu měla profil podlouhlého obdélníku, jehož užší hrana nepřesahovala 7 metrů. S tím, že pozemek z obou stran tísnil asfalt ulic. Z jedné strany do hlavní průjezdní silnice, z druhé vedlejší městské cesty. A aby toho nebylo málo, pozemek už byl částečně zastavěný. Jeho někdejší čelo, nyní týl, tvořil miniaturní viktoriánský dvoupokojový domek. Představou klienta bylo, že se na nudli pozemku vměstná vše, co považuje za podstatné. Tedy, aby se uvnitř domu nacházely dvě oddělené ložnice, koupelny, prostorná kuchyně spolu s jídelnou, prádelna a technická místnost, obývací pokoj a pracovna kombinovaná se studovnou. Jenže kam se to sem může vejít? Profil stavební parcely nedával mnoho jiných možností k řešení, než vyplnění plochy pozemku táhlou liniovou zástavbou. Která ale bude poznamenána profilem do té míry, že v ní místnosti budou řazeny jedna za druhou, napojené táhlým koridorem. Na architektech bylo vymyslet to alespoň trochu jinak. Tedy odrušit z části podlouhlý koridor, aby dům nepůsobil dojmem únavného průchoďáku, a mohl si v některých úsecích dopřát dojem plnocenných místností. Teoreticky se k tomu nabízely jen části v čelní a týlové zóně domu, které mohla chodba nerušeně spojovat. Jenže pak tu byla ještě kuchyně. Na tom, aby byla prostorná a světlá, klientovi opravdu hodně záleželo. A tak se právě tato oblast stala místem, kde je tlak přenášený z okrajů domu na střed nejvyšší. Příměr s pružinou se architektům líbil natolik, že ho tu i funkčně ztvárnili. Dynamickým vizuálním prvkem vlnění „stlačené“ střechy, která jakoby pukala. Architekti tím současně vyřešili další neduh táhlých domů. Nedostatek denního světla, který obvykle nemá šanci proniknout do středu obytné části domu. Tady se ale podařilo zachovat spojení se zahradou (byť s parametry širšího chodníku) a tím celou stranu domu světlu otevřít. A v kuchyni pak světlo do domu proniká i vsazenými střešními okny. Zmizela tím ona stísněnost a nahradil jej pocit velkolepého prostoru. Na něj se pak navazuje kaskáda dalších úprav a zákroků. Měnila se tu výška strop i úroveň podlahy, navazovalo se na sytou zeleň za okny. Sled místností je v podstatě tradiční, jen neobvyklý v tom, že tu proti sobě jdou ze dvou stran a sbíhají se uprostřed, mezi obývacím pokojem a jídelnou. Ze stavebního hlediska je Ripple House navržen na základě principů udržitelnosti a ekologické stavební praxe. Ne, nestavělo se tu z hlíny a konopí, ale z cihel, dřeva a betonu. Solidní betonová deska v základech zajištuje izolaci před únikem tepla, dům svým provedením absorbuje paprsky slunce přicházející ze studené severní strany, a příjem tepla dovedně reguluje zástinem markýz. Stěny a strop jsou silně izolované, okna mají dvojité zasklení. Což postačuje k regulaci tepelných i akustických průniků. Doplňkovým materiálem je laminát, překližka, stříbřité plechování. Osvětlení zajišťují úsporné LED. Nábytek je řešen 50:50 zakázkově u nových kusů, a jinak renovací starého vybavení. Dům se identifikuje s faktem, že jeho zadní část pamatuje dvě století nazpět, a nová přední část vznikla nyní. I když tedy mezi jeho přední a zadní fasádou bují výrazný vzhledový nesoulad, interiér se ubírá k harmonii prostoru, který zevnitř nepůsobí klaustrofobickým dojmem. To, co zvenčí vypadá jako napjatá pružina, nachází uvnitř svůj rovnovážný bod.Materiály: FMD ArchitectsFoto-kredit: Peter Bennetts
