Rok 1926 se alespoň ze stavebního hlediska v New Yorku povedl. V Brooklynu byly toho léta zkolaudovány a nabídnuty k nájmu byty v tzv. Turner Towers, třináctipodlažním dvoubloku apartmánů. Celý novotou zářící objekt se přitom nesl v duchu pokročilého art deco, a nabízel to nejlepší z předválečné bytové architektury ve Státech. Osm pokojů a dvě koupelny na jednu bytovou jednotku o výměře 235 metrů čtverečních skutečně nevybízely ke skromnosti. A kdo by snad o výši nájmu pochyboval, přesvědčil by jej výhled na brooklynské muzeum a botanickou zahradu. Nebylo to pochopitelně bydlení pro každého. V roce 2019, o třiadevadesát let později, ovšem byla situace trochu jiná. A stávající majitelé bytu ve 13. patře Turner Towers řešili, jak tenhle byt pro vlastní čtyřčlennou rodinu posunout směrem k vyšší obyvatelnosti. Hodí se zmínit, že k bydlení s na Brooklyn tak pohádkovou výměrou se dopracovali dědictvím. Jenže i s ním představovala žádaná přestavba apartmánu dost značnou zátěž pro jejich rozpočet. Jinak to ale nešlo: byt, který měl nesporné klady a vynikající polohu, byl pro život rodiny nevyhovující, tmavý. Rozparcelovaný zbytečnými koridory, s malou kuchyní a stísněnou jídelnou. Asi mohl bez obtíží vyhovovat nájemníkům ve 30. letech minulého století (kteří se jistě stravovali po restauracích a nemrhali časem na domácí vaření), ale 21. století si žádalo něco přiměřenějšího. Plány na rekonstrukci přitom neblokovala jen odhadovaná cena stavebních úprav, ale i památkově laděný charakter budovy. Změny se mohly odehrát jen na úrovni plánu místností, nesměly expandovat ven. Apartmán měl přitom mnoho co nabídnout: exkluzivní designový a dekorativní nábytek, za nějž by vám v zastavárně utrhli obě ruce, dokonalé parketové podlahy. Na druhé straně, v případě obou koupelen byl stav blízký havárii a krajně neutěšený. Co s tím? Rady si (i v rámci omezeného rozpočtu) věděli architekti z ateliéru Fredericka Tanga. Kteří dokázali rozpoznat hodnotu skrytou v jinak nehezkém a šerém bytě. Proto i jimi navržené kroky vedly současně k navýšení kvalit bydlení, tak k záchově a renovaci některých původních prvků.„Byl to projekt, v němž jsme museli hodně balancovat mezi historií a novostí, mezi citem pro umělecké prvky a vyjádřením potřeb každodenního životního stylu,“ podotýkají architekti. Celý projekt úprav a rekonstrukcí započal rekonfigurací původního plánu místností. S tím, že se do středu zájmu i celého apartmánu dostala kuchyně. Tak, aby to odpovídalo více aktuálním trendům. Odbouráním jedné nenosné stěny se podařilo rozšířit i prostor navázaného obývacího pokoje, a bydlení tím získalo ve svých společenských částech mnohem vstřícnější a otevřenější charakter. Původní kuchyně, která byla vtlačená mezi spíž/sklad a pokojík pro služebnou, se také dočkala nového smyslu. Teď je pracovnou a v oddělené části pokojem pro hosty. Jinak se ale architekti nesnažili s místnostmi moc hýbat. Plánu obytných pokojů ostatně nebylo co vytknout. O to víc práce je čekalo v koupelnách, které se rozhodli rozdělit užitými prvky na hravou barevnou koupelnu dětskou, a designově propracovanou „pro dospělé“. V místnostech, kde už původní vybavení po skoro sto letech dosloužilo, se pokusili nahradit a doplnit je citlivě zvolenými exempláři současnými. Celá rekonstrukce vyrůstala z vize, že bydlení má být uvolněné a nikoliv strojeně skanzenové. Přesto si však má uchovat svůj charakter a „růst“ ze starého skeletu, pro spokojenost svých současných obyvatel. A to se architektům podařilo. Výsledkem je prostorný a netísněný byt, plný barev a světel, s lehkým akcentem na léty prověřenou kvalitu. Něco, o čem lidé v New Yorku budou moci hezkých pár let zase jen snít.Materiály: Frederick Tang ArchitectureFoto-kredit: Gieves Anderson
