Stejný problém řešil i mladý muž, který chtěl po ukončených studiích vlastní bydlení. Doteď žil s rodiči a prarodiči ve velkém trojgeneračním domě. Když se rozhodl si najít vlastní samostatné bydlení, nabídli mu rodiče možnost přestavby suterénu domu. Jelikož světlá výška suterénu je pouhých 2,1 metru, předcházelo samotné realizaci několik dlouhých týdnů úvah a přemýšlení, jestli by takový byt byl vůbec funkční a použitelný. Nakonec ale zvítězila touha získat byt bez nákladné a na dlouhou dobu zavazující hypotéky. Malý byt se nachází na Starém Městě v Bratislavě, na úbočí jižních svahů bývalých vinohradů. Celý suterén, který sloužil jako skladové prostory a technické zázemí, má plochu 100 metrů čtverečních. Rodiče chtěli část i nadále zachovat pro tyto účely, na byt tedy vyčlenili polovinu, ideálně orientovanou na jižní stranu. Jelikož se jednalo o suterén, jako první museli odkopat terén kolem bytu tak, aby se na jižní straně dostal na úroveň zahrady a dalo se do něj vstupovat přímo z venku, bez nutnosti chodit přes dům. Odstranění zeminy zároveň umožnilo zvětšit původně šedesáti centimetrová okna směrem dolů, což přineslo do bytu dostatek světla. Na spodní straně oken vytvořili architekti tzv. sedací parapet, čímž získali další prostor určený pro odkládání věcí a relaxaci s knížkou či hrnkem čaje. Na 50 metrech čtverečních se nachází obývací pokoj, kuchyň, koupelna, záchod a ložnice. Celý byt je koncipovaný jako otevřený prostor bez zbytečných dveří a chodeb. Hygienické zázemí je minimalizované, naopak obytné části je dán maximální prostor. Jednotlivé místnosti jsou odděleny pomocí dřevěných stěn s policemi, které lze jednoduše demontovat v okamžiku potřeby změny dispozice. Hlavní nosná stěna, která dělí byt od zbytku suterénních prostorů, byla očištěná až na cihly a následně sjednocená pomocí bílého nátěru. Tím, že byl suterénní prostor rozdělen na dvě podlouhlé části, vznikl užší obdélník s okny po celé jedné straně. Ústředním prostorem je obývací pokoj volně propojený s jídelnou a kuchyní. Velká šedá pohovka opticky odděluje obývák od jídelny, dřevěná stěna s policemi a televizí, ke které je sedačka natočena, zase od ložnice. Za pohovkou je umístěn kulatý jídelní stůl, propojující kuchyň s obývacím pokojem. Kuchyňská linka je minimalizovaná na jednu stěnu, zadní stěnu prostoru architekti využili na umístění vestavěné skříně. Za nimi se ukrývá koupelna se sprchovým koutem a na druhé straně záchod. To jsou jediné dvě místnosti v bytě, které mají dveře. Kuchyňská linka je v bílé barvě a plynule pokračuje skříňkami v koupelně. Do ložnice se vchází úzkým průchodem mezi zdí a obývací stěnou. Prostorná světlá ložnice slouží zároveň jako pracovna, proto do ní designéři vedle postele a velké vestavěné skříně dali i pracovní stůl. Jednotlivé části bytu propojuje dřevěná podlaha v přírodní barvě, která spolu s bílými stěnami vytváří dojem prostoru a harmonie. Stěny jsou pokryty barevnými obrazy, které rozbíjejí bílou monotónnost a spolu s dalšími designovými detaily (lego kostky, barevná lampa) dělají byt hravějším a útulnějším. Odkopání zeminy na jižní straně umožnilo vybudování malé terasy, která se tak stala přirozeným prodloužením bytu. Ze zahrady se tak přes terasu vchází přímo do obývacího pokoje a mladý majitel nemusí chodit přes dům. Bytem získal vytoužené samostatné bydlení a zároveň se mu podařilo se nezatížit na půl života vysokou hypotékou.Zdroj: grau.skFoto: Filip Marčák