Začneme u květináčů hliněných, tedy kameniny, neglazované keramiky. Mezi jejich výhodami rozhodně je, že poměrně rychle vysychají. Což oceníte všude tam, kde rostliny nechtějí „sedět“ svými kořeny ve vodě nebo nadměrné vlhkosti. V současnosti patří mezi nejlevnější varianty (tady jim konkurují sadbové/plastové květináče), což už neplatí pro jejich pod-misky (tam už výrobci cenu zase dorovnávají). Kombinace plastového podtácku a hliněného květináče vás tedy vyjde nejlevněji. A dál? K neutrální cihlové barvě (kterou si třeba můžete libovolně upravit nátěrem nebo ozdobným ubrouskováním) patří i výhoda, že vlhkost obsahu můžete odhadnout na základě barvy květináče. Tmavší je vlčí. Nevýhody? Šance, že přežijí pád z parapetu nebo římsy je minimální. Na některých slunci exponovaných pozicích mohou přesychat opravdu nepříjemně rychle, takže s nimi je třeba uvyknout si na hodně pravidelný režim zalévání. Nepříjemnosti s nimi mohou být i v zimě (zvláště u větších exemplářů), které mohou v důsledku mrazů praskat. Plastové květináče oproti tomu mají legendu praktické nezničitelnosti. Náklady na jejich pořízení jsou také příznivé. Problém je tu ale s plasty jako takovými: ne každý si představuje oázu svěží zeleně, na zahradě nebo v domácnosti, jako přehlídku plastové galerie. Zahradničení i pěstování by mělo být trochu o přírodě, a to že zakoupíte rostlinu v plastovém sadbovém květináči, a postupně ji budete přesazovat do dalších a dalších plastových asi úplně v pořádku není. V pořádku každopádně je, že plastové květináče jsou lehké, v ohromném množství dostupných barev, velikostí a tvarů. Není náročné je čistit a znovu-používat. Problémy s nimi můžete mít v místech „přímé sluneční expozice“. Venkovní plastové květináče na blednou, ztrácí barvu, někdy se mohou stát křehčími. Plast také dobře vychytává teplo, takže se může snadno přehřát. Kořínky rostlin uvnitř tolik nedýchají, můžete je tedy doslova uvařit. Přiměřené množství perforací na jejich dně je nezbytností, jinak se za horkého dne z takového květináče stane remoska. A zatím ne úplně ozřejměný detail: o tom, jaké látky mohou z plastových květináčů unikat do substrátu a pěstovaných rostlin se zatím moc nemluví. Vypalovaná, glazovaná keramika? Na pohled asi nejhezčí a příhodná v moment, kdy nám opravdu záleží na vzhledu celé rostliny jako celku. Na rozdíl od plastů a terakoty se mohou keramické-glazované květináče stát ústředním nebo jednotícím prvkem bytového designu. Nic ale není zadarmo, a překážkou je tu vyšší pořizovací cena. A také váha, která si tu v poměru s velikostí skutečně stojí dost vysoko. Určitě se tedy nehodí pro rostliny, které hodláte často přesouvat (na balkon a zpět), protože pak je to poněkud nepraktické. Jejich vyšší hmotnost je ale užitečná tam, kde potřebujete vyvážit výšku/váhu rostliny. Pěstování rostlin v květináčích nedopadne dobře, pokud květináč nemá přiměřený odtok, odvod půdní vlhkosti. Což nás vrací ke glazovaným, které ne vždy jsou podobně vybaveny. Pak je možná lepší mít je jen jako vnější stylový obal, uvnitř kterého se skrývá obyčejný plastový květináč s perforací. Květináč musí odpovídat i miska/podtácek. Příliš velký znamená přelévání, a místo okrasných květin pěstujete spíše rýži. Základem je tu stabilita, kterou musí květináč rostlině poskytnout. Musí pojmout celý její kořenový systém, ukotvit ji v zemi a zabránit vychylování do stran. Určitě by se kytka neměla v květináči potácet a ztrácet. Je těžké vyvážit rostliny převislé, nebo vzhůru stoupající dracény. Platí, že kořenový systém by měl mít v květináči minimálně třetinu volného místa pro růst, a plocha květináče by neměla více jak o pětinu přesahovat objem rostliny. Proč?Roste, roste… ale do hlíny nevidíteU příliš velkých květináčů, s větším objemem zeminy, ztrácíte kontrolu nad vlhkostí uvnitř. Ta může být příliš velká, vést ke vzniku plísní a vyhnívání kořenů. Vlhkost se naopak může držet jen při dně, a kořeny k ní rostlina nemusí dosáhnout. A z praktického hlediska: rostlina, která má dostatek místa v květináči s úživným substrátem bude neúměrně investovat spíše do růstu kořenů, nikoliv do rozvoje nadzemní části, jež by nás pohledem potěšila. Příliš mnoho substrátu je také mrháním, protože výživné látky se s každou zálivkou proplachují a vymývají. Rostlina si tak nevezme vše, co je k dispozici, a z půdy vznikne jen nevýživné sypké stabilizační médium. Když bude květináč příliš malý, nebude z něj voda odcházet, a může dojít k usazování vysrážených solí. Dochází tu pak k proměně pH půdy, a tenhle horizont se stává pro kořeny rostlin toxický. Nedosáhne sem, a její růst se deformuje. Kořeny nám pak mohou začít vykukovat ven vrchem, a my se chystáme na přesazování, které vlastně nebylo ještě zapotřebí.Rostliny s dobře prokořeněným systémem, jdoucím do hloubky, potřebují vyšší květináče, mělce kořenící vystačí s nízkým, spíše plošným miskovým květináčem. To platí i rostliny, které se rozmnožují a šíří oddenky. U těch, které mají kořenový hluboký, zužitkujete „radu“ že velikost květináče má odpovídat velikosti nadzemní části. Prakticky všechny čerstvě zakoupené rostliny potřebují přesadit, objem jejich sadbového květináče již je vyplněn. Dáme jim tedy více prostoru? Ano, ale s rozumem.Drastické skoky ve velikostech jim totiž nesvědčí a zase se bude hodit nedávat je do květináče, který je o více než pětinu větší. To aby nedošlo k příliš výrazné stagnaci, když začne investovat do kořenů. Každý materiál má své klady a zápor. S plastovými květináči budete zalévat méně, s hliněnými více (myslete na to, než vyrazíte na dovolenou). Plastové se přehřívají a nedýchají, hliněné mohou dýchat, ale také v mrazu prasknout (což se hodí vědět při instalacích venku). Všechny květináče potřebují odvod vlhkosti, a myslete i na to, kam ta vlhkost půjde. Můžete si tak snadno znehodnotit nábytek nebo parapety. Rostlina musí být ukotvena, květináč ji musí zajistit stabilitu pro růst. Nenechávejte kořenovému systému více jak třetinu místa (v porovnání s jeho stávajícím objemem), a průměry květináčů při přesazování nezvyšujte více jak o pětinu.