Architekti tu na ploše 70 metrů čtverečních primárně řešili komplexní rekonstrukci prostoru, který měl podle nového zadání vyhovovat potřebám dočasného bydlení až dvou osob. Po formální stránce by přestavba, rehabilitace a úprava staré boudy, zase takový problém nepředstavovala. Ale vlhko už ano. Majitel stavby se pokoušel reagovat na něj už několikrát, ale jeho předchozí zásahy nebyly úspěšné. Vlhkost z cihlových zdí nemizela, dál vytrvale poškozovala veškerý nábytek i vybavení, bez ohledu na jeho povrchovou úpravu. Cokoliv se tu dotklo stěn, nebo se k nim jen přiblížilo, dříve nebo později podlehlo zkáze. Architekti identifikovali příčiny - tou hlavní bylo, že cihlová zeď nemohla dýchat – a navrhli trojici provázaných řešení. Předně, odstranili četné povrchové úpravy, nástřiky a ochranné tmely, které na sobě cihlová zeď coby zákroky proti vlhkosti nesla, a které problém s vlhkostí spíš zvětšovaly. Odstraněním těchto bariér umožnili stěnám dýchat, a vlhkost tím mohla pokračovat dál, v cestě směrem do interiéru. Ani to pochopitelně nebylo zcela žádoucí. Dalším krokem proto tedy bylo vytvořit meziprostor, odstup nábytku od stěn. Aby tato úprava nepůsobila nepatřičně uměle, rozhodli se architekti vytvořit řezem vnitřní drenážní lem, na podlaze podél zdi. Vlhkost tím mohla unikat „od základů“. Vyštěrkovaná část tak slouží jako odvětrávání, a současně trochu i jako podlouhlý květináč. Pokojové rostliny v něm vlhkost odsávají a regulují její prostup do interiéru. Pořád to ale nebylo ono. Velké finále a funkčnost těchto úprav zajistil až podélný světlík ve stropě/střeše. Přivedl světlo do interiéru a k rostlinám, a také paprsky slunce k vlhké stěně. A vzhledem k tomu, že čelní fasáda celé této dílny přestavěné na obytný prostor je otevřená, přirozená cirkulace vzduchu vyfoukává interiér a brání růstu plísní. Trojice společných zásahů: uvolnění prostoru vlhké stěny – podřezání a drenáž základů – sluneční paprsky a čerstvý vzduch pak konečně dostaly vlhkost ven. Zůstalo jen příjemně zútulněné místo. To architekti rozdělili na část spací a zázemí s kuchyní a jídelnou, do jejichž středu vsadili koupelnové jádro. To by bylo jen dalším zdrojem vlhkosti, a proto sprchový kout pojali současně jako větrací komín. Vše ostatní už bylo jen o materiálech, o přírodním vyznění místností se silným akcentem na dřevěné prvky s impregnací, potažmo zakázkově vyrobených ze dřeva vlhku odolných pralesních stromů. Výsledkem je krásný prosvětlený a čerstvým vánkem jemně provívaný interiér, otevřený do zahrady. Apartmán pro návštěvy, který má pro majitele rozhodně větší přidanou hodnotu, než stará bouda u zdi pozemku. Zdroj: El Sindicato ArquitecturaFoto-kredit: Andrés Villota, Isabel Delgado
