Příčin rapidního poklesu počtu opylovačů může být spousta. Odtušíme, že svou práci tu odvedlo do extrému intenzifikované zemědělství plné umělých postřiků. Ostatně, polní monokultury jsou pro hmyz většinou hladovými pouštěmi. Svou roli tu hraje likvidace přírodních nebo přírodě blízkých stanovišť. Květnatou louku aby dnes jeden pohledal, zeleň trávníku nikoho neuživí. Na vině může být znečištění ovzduší, světelný smog, anebo pokud fandíte i tomuto vysvětlení, klimatické změny. Musí se nechat, že rozhodně proměny abiotických podmínek sehrávají podstatnou úlohu pro šíření parazitů a nepůvodních invazních druhů, které jsou pak pro naše opylovače zhoubou. Otázkou zůstává, jestli se s tím dá něco dělat. A krátkou odpovědí je, že dá. Ještě než odpálíme raketu plnou nápadů na Měsíc, musíme si přiznat, že opylovačem v naší zemi není jen včela medonosná. A je dost smutné, že celá problematika nedostatku opylovačů se omezuje na řešení, jak do krajiny dostat více úlů a jejich včelích obyvatelek. Protože opylovači, to jsou třeba také čmeláci. Motýli, „vosičky“ pestřenky, celá horda brouků a spousta včel samotářek. Tedy ne těch chovaných v úlech, ale zástupkyně jednoho z 609 dalších druhů (všechny ty drvodělky, maltářky, zednice a čalounice) žijících na našem území. Těm úl nepomůže. Co tedy můžeme opylovačům na své zahradě nabídnout? To, čeho se jim všude jinde nedostává. Úkryt, domov, potravu, bezpečí. A co za to můžeme na oplátku získat? Třeba výrazně vyšší výnos z úrody, prevenci proti nejrůznějším škůdcům a parazitům, a dobrý pocit z toho, že jsme pomohli přírodě. Je to férový obchod. Nejrůznější hmyzáci totiž neopylují rostliny proto, že by je to bavilo. Počínají si ekonomicky. To, co je na květech láká, je přítomnost pylu nebo sladkého nektaru. Na ten se slétají, a jako bonus pak rostlinám pomáhají s rozmnožováním. Každý druh opylovače přitom preferuje něco trošku jiného. Některý se nechá zlákat barvou květu, jiný jeho tvarem, otevřeností, hloubkou. A většinou přemýšlí i o tom, jestli na květu najdou příhodnou přistávací plochu. Není květ ten, který by se zavděčil opylovačům všem. Takže pokud chceme přilákat opylovače, musíme v první řadě vsadit na pestrost nabídky. Hodí se zmínit, že podstatnou roli tu bude hrát také původnost výsadby. Nic proti exotickým květinám, ale ne u všech naši domácí opylovači vědí, jak na ně. Pestrost nabídky květů, která odráží rozmanité podmínky stanovišť vaší zahrady, je prvním důležitým faktorem. Jistě dokážete vyladit, co do kterého prosluněného nebo naopak stinného koutu vysadit. Za univerzálně dostupné (pro opylovače) se považují ty s otevřenými květy a jednou řadou okvětních lístků. Typicky pak zástupci čeledi Asteraceae, hvězdnicovitých. Pomůže luční semenná směs (na rozdíl od trávníků nenáročná na údržbu i zálivku), ale pohrát si můžete i s konkrétními druhy. To když vám „plevele z pastviny“ do konceptu nesedí. Astry, karafiáty, slunečnice, růže, máky, heřmánek, krásenky, krokusy, jiřiny, náprstníky, pelargonie, topolovky, cínie… vybere si každý. Snažte se, aby výběr byl pestrý co do barev. Zahrádka, která se líbí opylovačům, nemusí jen hezky vypadat, ale může i krásně vonět. Meduňka, kostival, koriandr, fenykl, máta, rozmarýn, šalvěj i tymián užitečný hmyz přitahuje. Nikdo neříká, že by krása musela být nutně nepraktická, a z bylinkových květináčů budete mít užitek celou sezónu. To proto, že nalákaný hmyz nenechá bez povšimnutí ani vaše „produkční“ záhonky a stromy v ovocném sadu. Třešně, meruňky, jabloně, dýně, jahody, okurky, papriky. Jakmile to kvete (což činí 80 % vyšších rostlin na celém světě), zajímá se o to hmyz. Tady všude vám opylovači v oboustranně výhodné směně služeb pomáhají. Chcete jim opravdu udělat radost? Vyzkoušejte, co s nimi udělá hořčice, černucha, tařicovka, chrpa nebo svazenka, případně vyloženě letní záležitost, rezeda. Vyplatí se přitom přemýšlet o tom, „aby na zahradě pořád něco kvetlo“. Celosezónní průběh kvetoucí vegetace už vyžaduje trochu znalostí, ale stojí to za to. Stačí jen vysadit pár květin, a je hotovo? Není to samozřejmě jen tak.Jsou činnosti, kterých je lépe se na k opylovačům vstřícné zahradě vyvarovat. Sekejte trávu méně, a pokud možno, nedělejte tak plošně, jedním vrzem. Dopřejte hmyzím návštěvníkům čas, aby se mohli přesunout o kousek vedle. Zřekněte se také prosím nejrůznějších hromadných postřiků, myslete na to, že většina pesticidů působí neselektivně. Nemá cenu hmyzáky lákat na zahradu jen proto, abychom je pak zlikvidovali. Rádi byste, aby se u vás opylovači nejen zastavili na svačinku, ale také se zabydleli? Popřemýšlejte nad drobnými proměnami plánu zahrady, které by mohly pomoci. Najdou se mezi nimi takoví, co preferují odhalený drn, jílovitý útes nebo menší hromádku písku. Podobné prvky můžete esteticky zapracovat do otevřeného prostoru. Určitě není od věci, zvláště v parném létě, nabídnout opylovačům osvěžující doušek vody. Postačí k tomu pár mističek nebo tácků zpod květníků, s větví nebo kamenem uvnitř. Aby bylo během dotankování vody kde přistát. O vodu si zrovna tak říkají i motýli, kteří se v nárocích se včelami a čmeláky doplňují. „Jídlo, pití a co přijde dál? Mám jim tu snad ještě postavit hotel?“ ptáte se. Ano, můžete.Hmyzí hotely jsou teď v trendu, a musí se nechat, že opylovačům hodně pomáhají. Jen je třeba tuto volnou kompozici z větví, desek s vývrtem, stonků rákosu dobře sestavit. Tak, aby ji neodnesl vítr, nerozmočil déšť nebo nerozhrabala zvědavá kočka. Tím, že „hotel“ vytvoříte z různých materiálů a s otvory o různém průměru nabízíte bydlení rozmanitým druhům. A oni si už vyberou. Trochu jinak vypadá čmelákovník (čmelín), malinko jinak zase dutiny připravené pro včely samotářky. Je trochu nešťastné, že se v posledních letech kvality zahrad posuzují jen podle velikosti výnosu nebo množství vysázených (exotických) druhů. Skutečně kvalitní zahrada je ta, která je živá. Poznáte ji snadno, podle bzučení a neustálého ruchu ve vzduchu. Pokud se rozhodnete do své zahrady pozvat hmyz, opylovači se vám za nabízený podnájem štědře odmění.