Odborníci mají jasno. Z definice je alergií přehnanou reakcí imunitního systému na látky, se kterými se jinak běžně setkáváme v našem prostředí. Míra toho, jak nepřiměřená reakce to bude, je individuální. Od lehké rýmy, přes slzení, zánět spojivek až po astmatický záchvat nebo fatální anafylaktický šok. I když jsou ale projevy jen banální, nepotěší nikdy. Obecně je alergie působena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E (IgE), vlivem daného alergenu. A tím může být ledacos. Důvěrně blízká je našim alergikům zkušenost s dráždivými pyly, které patří k nejdůležitějším a nejrozšířenějším alergenům (dráždivým látkám, noxům) vůbec. Přenáší se volně vzduchem, žene je vítr na velké vzdálenosti, zanáší je i do našich domovů. Tam si je zaneseme třeba na oblečení či botách, anebo je k nám někdo podobně přinese. Jsou prakticky všudypřítomné, s chutí se usazují na vlhkých sliznicích a tam pak vyvolávají odmítavou reakci organismu.Proto se kalendář alergiků hemží informacemi o střídajících se pylových sezónách, který bedlivě sledují. Je to ale o drobet složitější. Alergici totiž čelí nejméně třem velkým postupným vlnám pylů. Časně z jara začíná období, kdy se krátce po pučení přihlásí pyly dřevin. Kvetoucí stromy a keře jsou jen přípravou na pozdní jaro a přechod léta, kdy o sobě dávají vědět pyly travin a obilovin. A sklonek léta a podzim je charakteristický sezónou pylu bylin. Podtrženo sečteno tak mají alergici o „zábavu“ postaráno až deset měsíců v roce. Ne každý alergik je naštěstí citlivý vůči všem podnětům. Většinou projevuje reakci jen na určitou skupinu, někdy jen čeleď nebo dokonce konkrétní druh. A vede pak dobře v patrnosti, kdy se mít na pozoru. Fantastickým rádcem je v tomto ohledu Pylový kalendář, který přehledně shrnuje a aktualizuje informace o kvetení desítek druhů travin, křovin a dřevin, včetně těch exotických a okrasných, včetně pylových předpovědí. S odhadováním konkrétních datumů je totiž problém, doba kvetení a celá pylový sezóna totiž podléhá velké variabilitě.Někde kvetou trávy později, jinde dříve. Ve hře je i nadmořská výška, teplota a další faktory. Má vůbec alergik nějakou šanci na výlet do přírody? Ano, pokud je dopředu obeznámen s tím, co jej dráždí. Uvidí pak, kdy je relativně bezproblémové vyjít ven, a kdy by se měl raději držet doma (s čističkou vzduchu a protipylovými sítěmi na oknech). Alergii a konkrétní alergen potvrdí samozřejmě až lékařské vyšetření, jehož součástí bude i doporučená forma terapie. Třeba různé nosní spreje. I tak ale může alergik vzít za vděk několika obecnými radami pro pohyb v přírodě. Třeba, že se někdy spíš než do nížin vyplatí vyrazit na túru do hor, kde zrovna nic nekvete. Sezóna kvetení je totiž posunutá, a dost často se můžete pylovým oblakům vyhnout tím, že se budete nacházet jinde. Na výlet do přírody se obvykle vyplácí vyrazit časně zrána, kdy je ještě rosa. Vlhký vzduch totiž drží pyly přilepené na květech anebo při zemi, nevíří se v povětří. Pořádná bouřka a poryvy větru ale alergikům úplně nesvědčí: i když je vzduch prosycení ozónem, dochází i k velkému víření prachových a pylových částic.Z logiky věci vyplývá, že se alergik tížený alergenem travin nevydá na rozkvetlou loukou, ale raději do lesa. V těch toho kvete nejméně a po nejkratší dobu. Podobně pak lužní les, který rozkvétá v časné jaro, bude po zbytek roku relativně bezpečným prostorem. Pokud vám tedy nevadí komáři, anebo kopřivy. Pyly unášené vzduchem naráží na les jako na bariéru, a proto se akumulují při jejich okrajích. Usadit se tedy k odpočinku na okraji lesa tedy není úplně šťastný nápad. U vody je alergikům dobře, ale problémy mohou nastat, když zafouká vítr od pole. Posečená a dosud neproschlá louka je také dobrou volbou. Chce to prostě zvážit trasu i časový plán. Dovolená v zahraničí se často jeví jako velmi slibné řešení, ale i tady je třeba dávat pozor. Abyste například nevstoupili přímo do pylové sezóny nějaké jiné, pro vás neméně dráždivé rostliny. Případně, abyste nehledali útočiště tam, kde se momentálně nenachází. Třeba v zimě v Austrálii, kde „jaro“ z hlediska pylů začíná na sklonku srpna a trvá až do března. S alergií se dá žít, a 2 miliony v současnosti alergických Čechů jsou toho dobrým příkladem. Jen je třeba na situaci nepřiměřené imunitní reakce organismu přiměřeně a v předstihu reagovat. Někdy může reakci vyvolat (i u ne-alergiků) i přeexponované vystavení dráždivému podnětu. Povalování se na louce pak může vyústit v tzv. luční dermatitidu. Vyrážku, ne nepodobnou kopřivce, spojenou se zarudlými (a někdy i svědivými) fleky na kůži. Dobrá zpráva? Poté, co se vzdálíte od zdroje, zarudnutí obvykle do 24 hodin zmizí. Bez následků a jizev. Je to ale dobré varování propříště. Některé druhy trav a jiných rostlin ve spojení s UV zářením vyvolávají takovou reakci u všech. Hodí se to vědět dřív, než se pustíte do senoseče.I u nás jsou ale rostliny, kterým se vyplatí vyhýbat se uctivým obloukem. Typicky pak okrasné škumpy, které jsme si před pár dekádami pořizovali jako módní a estetickou novinku, ale zapomněli jsme na to, že obsahují jedovaté a dráždivé látky. Dost extrémním zážitkem, který opravdu raději nezkoušejte, je procházka porostem bolševníku. V kombinaci se sluncem jsou následky děsivé, a někdy si žádají i lékařskou asistenci. Termín opruzenin si obvykle spojujeme s batolaty v plenkách. Princip přehřátí a nadměrného pocení, které je vyvolává, ale stejně funguje i u dospělých. Když vyrazíte na túru s nepadnoucí krosnou, potí se vám záda a do ramen se vám zařezávají popruhy, můžete dopadnout podobně, jako to nemluvně. Potničkami, tedy zanícenými mazovými žlázkami na kůži (vystavenými přehřátí a mechanickému tlaku) zase mohou za zážitky platit cyklisté. A není zase tak těžké tuhle „vyrážku“ zaměnit za alergickou reakci.Skutečnou alergickou reakci u vás může vyvolat nadměrné vystavení slunečním paprskům. Ne, nemusíte být hned z Transylvánie, aby vám slunce ublížilo. Ale všeho moc škodí. Pupínky, často vodnaté a připomínající mikroskopické puchýřky, jsou pak důkazem toho, že slunce bylo dnes příliš. S obranou tu pomohou opalovací a regenerační krémy. A prevence propříště. K nehezké vyrážce, anebo i drastičtějším zdravotním důsledkům, můžete přijít po koupání ve znečištěné vodě (rybník plný kachen, nebo voda, ve které jsou statkovým hnojem přikrmovány ryby), nebo v takové vodě, kde se namnožily sinice. Jak to poznat? Buď pohledem, anebo pokud si nejste jisti, praktickým pokusem. Říká se mu Maršálkův test.Průhlednou láhev naplňte vodou asi 2 cm pod hrdlo a nechte 20 minut odstát. Pokud se vytvořil u hladiny zelený proužek nebo povlak, který vypadá jako zelená krupice nebo sekané jehličí, ale zbytek vody zůstal čirý, jsou ve vodě sinice. Zůstala-li voda zelená, obsahuje řasy. Což úplně nepotěší, ale koupání v křišťálově čistém horském jezírku se vám u nás stejně nepoštěstí. Je dobré si dávat pozor na každou vodu, kterou neznáte. Přinést si z výletu do přírody ekzém, to není hezký suvenýr.