Vodní prvky určené pro naše zahrady se dělí do více kategorií podle náročnosti na filtraci vody, velikosti vodní plochy, hloubky a množství vlhkomilných, bahenních a vodních rostlin. V praxi pak bývá problematická realizace rozsáhlejšího přírodního vodního prvku, je třeba především vybrat firmu, která již má konkrétní zkušenosti a reference. Navíc se liší i postupy, jak takový vodní prvek stavět a jak jej udržovat, liší se názory a obor se stále vyvíjí. V každém případě přírodní nechlorovaná voda podporuje biodiverzitu v zahradě, přitáhne spoustu druhů hmyzu a láká i jiné drobnější živočichy. Navíc je na co koukat i v zimě, přírodní vodní prvky se na zimu nevypouští. Dokonce je možné na přírodním jezírku bruslit, pokud dostatečně mrzne a je dost velké. Navíc jsou přírodní koupací jezírka oproti bazénům energeticky méně náročná. O čištění vody a filtraci se starají rostliny. Tedy pokud jezírko funguje správně. První problém s koupacími jezírky je, že o nich máme dost zkreslené představy. Nejen o tom, jak by měla vypadat, ale i jak mají sloužit. Počítat musíme právě i s tím, že přírodní vodní nádrž nebudeme využívat jen my sami. Potkáme v ní klidně i užovku, žábu. První volbou je v zásadě okrasné jezírko pouze s rostlinami, druhou přírodní jezírko s rybami a třetí až právě přírodní koupací jezírko. I to ale bude živé. Právě přírodní koupací jezírka jsou navíc nejnákladnější. A výše zmíněných půl milionu korun, které musíme na přírodní jezírko s technologiemi mít k dispozici, je vlastně minimem. Bez toho bychom dělali jen zbytečné kompromisy a nakonec by to stejně nefungovalo. Přírodní koupací jezírka jsou navíc vždy natolik individuální záležitostí, že neexistují dvě stejná jezírka určená ke koupání. Už jen proto, že se liší každá zahrada a klient. Tvar, velikost a hloubka koupacího jezírka vlastně mohou být libovolné, parametry jezírka se vždy přizpůsobují konkrétní zahradě a představě klientů. Přírodní jezírko s technologiemi vlastně může mít i podobu bazénu, respektive alespoň z části, ovšem živé vody bez chlóru není možné dosáhnout bez rostlin. Vodu okamžitě obsadí různé organismy a je nutné mezi nimi dosáhnout rovnováhy. V každém případě pak platí, že čistá přírodní voda je pouze relativní pojem. Samotné samočištění pomocí rostlin funguje jenom částečně, bahenní rostliny spotřebovávají z vody dusík a fosfor, zůstává pak méně potravy pro řasy a ty se tolik netvoří. Samy rostliny však vodu nevyčistí. Provádí se proto ještě další úroveň čištění, kdy je voda proháněna pomocí čerpadla přes různé druhy štěrků ve štěrkovém loži. Jednodušším řešením a také o dost levnějším je pak obyčejná bazénová filtrace s pískovými kartušemi, její výkon však musí být dostatečný. Nejmenší koupací jezírka mají smysl při rozměru koupací zóny 2x3 metry, nejběžnější jsou pak koupací jezírka o koupací zóně 3x7 nebo 6x4 metry, ovšem rozdíl mezi minimem a nejčastější zakázkou je zásadní. 400 tisíc korun oproti dvojnásobku, ovšem při až čtyřnásobně větší koupací ploše. I co se týká technologií nabízí výrobci nejlepší poměr ceny a výkonu právě pro koupací jezírka nejběžnějších rozměrů. Jezírko minimální koupací plochy se vlastně za ty peníze ani nevyplatí. Hlavní pravidlo říká, že čím větší přírodní koupací jezírko je, tím lépe v něm dosáhneme rovnováhy. A vůbec nejde jen o co nejpohodlnější prostor pro plavání, ale především o čistotu vody a právě přírodní rovnováhu. Na rozdíl od bazénů jsou přírodní koupací jezírka živá, navíc fungují na principu kořenových čističek odpadních vod. Vystačí si při tom s rostlinami.Ve skutečnosti je zapotřebí především velký prostor příbřežní zóny osazené rostlinami. Obvyklá velikost opravdu fungujících přírodních koupacích jezírek je celkem od 80 až 100 m2. Členěno je na část pro plavce o hloubce obvykle až 2 metry, regenerační zónu s vysazenými rostlinami a část pro neplavce o hloubce 0 až 1 metr, která je vysypána oblázky a přechází v část pro plavce. Až při takto velké ploše funguje tento uměle vytvořený biotop i bez dodatečného čištění vody. Koupací jezírko lze kvůli řasám doplnit i UV lampou, pokud vám však nevadí nazelenalá voda, není lampa nutná. V případě, že proces denitrifikace (zbavování vody dusíku) vykonává biologický filtr, vlastně už ani nepotřebujeme rostliny v příbřežní zóně, přesto se jich ale majitelé koupacích jezírek obvykle nevzdávají. Zásadní rozdíl mezi bazénem a koupacím jezírkem je totiž v tom, že v bazénu je vlastně mrtvá voda (chlorovaná či slaná), ve které nemůže žít nic živého. V daném slova smyslu lze tedy udržovat živou vodu i v bazénu a naopak mít mrtvou vodu i v jezírku. Obecně pak též platí, že se liší tvar okrasných a koupacích jezírek. Tvar okrasných jezírek bývá spíše organický, například ledvinovitý, přičemž na řezu připomínají vanu, zatímco tvar koupací části koupacího jezírka je obvykle pravidelným kvádrem. A hlavní důvod? Když se do jezírka při koupání skáče, netvoří se takové vlny, navíc si zaplaveme bez řešení jakýchkoli překážek. Nakonec se pravidelný tvar koupací zóny snáze udržuje. Pokud jste od přírody vlastně odtrženi a pouze se vám líbí nápad si pořídit koupací přírodní jezírko, je to otázkou, jestli je právě pro vás vhodné. Příroda se nám nepřizpůsobí stejně jako koupací jezírko s chemicky neupravovanou vodou. Jednoduše řečeno, kdo vedle sebe nesnese rostliny a živočichy, kdo vyžaduje sterilní čistotu, ať si raději pořídí bazén. A chemií pak rozhodně nešetří.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, idnes.cz, magazinzahrada.cz, Wikipedia
