Orlíček (Aquilegia) je rodem rostlin, který patří do čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Tyto vytrvalé, výjimečně jen dvouleté byliny, najdeme po celém severním mírném pásmu. Celkem zde bylo napočítáno okolo 120 druhů orlíčků, ovšem přírodních kříženců a zahradních kultivarů je uváděno až několik 1000 a stále se objevují nové. Na našich zahrádkách najdeme především prodávané kultivary orlíčků, které se vyznačují dlouhými rovnými ostruhami a poměrně velkými květy výrazných barev. Tyto hybridy byly vyšlechtěny hlavně ze severoamerických přírodních druhů orlíčků (Aquilegia coeruka, Aquilegia chrysantba, Aquilegia skinneri a Aquilegia canadensis). Orlíček si též dříve velmi oblíbili malíři pro krásné tvary jeho květů a například na starých italských výšivkách je vskutku oblíbeným motivem. V České republice roste přirozeně (v přírodě) pouze orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), další druhy pak najdeme například až v rakouských Alpách. Orlíček obecný najdeme v listnatých lesích od nížin až do středních poloh. Je vysoký okolo 50 cm a kvete od května do července. Květy má většinou modrofialové, vyskytují se však i formy bělavě až růžově kvetoucí.Ve střední Evropě tedy najdeme kromě orlíčku obecného také především alpské druhy Aquilegia alpina, Aqulegia atrata, Aquilegia einseleana a Aquilegia nigricans,. Mezi známé středoevropské hybridy a křížence pak patří Aquilegia × cultorum a Aquilegia × hybrida s kultivary 'Crimson Star' (červenobíle kvetoucí) a 'Edelweiss' (bíle kvetoucí).Půvabné orlíčky září svými květy v našich zahradách již od středověku. A pro dnešní dobu platí, že nové odrůdy rostou jako houby po dešti. Dokonce není vůbec těžké si doma šlechtit nejen nové barvy květů. Orlíčky tvoří vzpřímené větvené lodyhy, na kterých najdeme listy s 2 až 3 krát trojčetnými čepelemi. Květy orlíčků mají nálevkovitou korunu s dlouhými ostruhami. Kališní lístky jsou poměrně velké, ploché a u některých kultivarů odlišně zbarvené. A barevnost je úchvatná. Květy orlíčků mají zcela nezaměnitelnou stavbu, jsou pravidelné, pětičetné, většinou převislé. Tvoří je pět okvětních lístků obrácených dozadu a pět lístků nektariových s ostruhami, které připomínají orlí pařáty. Plodem orlíčků jsou měchýřky. Od tvaru květů je také odvozen název rostliny, český i latinský (aquila = orel). Orlíčky dorůstají výšky podle druhu od 6 až do 100 cm (nejběžněji pěstované druhy 25 až 55 cm), květy mají jednoduché i plné. Tato atraktivní trvalka je ideální pro smíšené trvalkové a letničkové záhony. Hodí se však také k řezu. Orlíčky vysazujeme obvykle do sponu 50 až 60 cm. Středně velké a velké druhy vyniknou ve větších porostech, nejlépe v polostinných partiích zahrad, malé druhy se hodí i do skalek. U nás se orlíčkům daří na slunci i v polostínu. Ideální je pro ně propustná, humózní až hlinitá půda, která je dostatečně vlhká a též dobře zásobena živinami. Optimální je však pro tyto rostliny stanoviště s dostatkem rozptýleného světla. Na slunném stanovišti vyžadují o to větší zálivku, ovšem daří se zde jen některým druhům a odrůdám. Orlíčky vesměs nesnesou celodenní úpal na suchém stanovišti a nebo naopak plný stín. Zálivka orlíčků musí být bohatá a především pravidelná, časté vysychání substrátu jim nesvědčí. Ideální je udržovat zeminu stále vlhkou. Pokud je substrát dostatečně zásobený živinami, není třeba hnojit, v opačném případě přihnojujeme každý týden či alespoň 14 dní běžnými hnojivy pro kvetoucí zahradní rostliny.Rozmnožování orlíčků se provádí výsevem semen na záhon.Z chorob a škůdců si musíme dát pozor na housenice pilatek, které způsobují holožír porostu. Dále na infekční virovou zelenokvětost, kdy je třeba napadené rostliny odstranit. Orlíčky vynikají rozmanitostí ve velikosti svých těl, dělení listů a hlavně tvaru, velikosti a barvě květů. Šlechtitelé orlíčků prostě mají téměř neomezené možnosti při tvorbě stále nových a nových odrůd. Ale úspěšným šlechtitelem se může stát i každý zahrádkář, křížení orlíčků je totiž poměrně snadné. Orlíčky se dokonce kříží v přírodě a v zahradách samovolně a pokud včas nesklidíme dozrálé semeníky, samovýsevy jsou běžné. Semenáčky z těchto náhodných křížení pak bývají dosti variabilní. Pokud si vybrané semenáčky vyselektujeme a dál pěstujeme pouze nejhezčí rostliny, stáváme se šlechtitelem. Orlíčky jsou dokonce nejvitálnější, pokud je necháme na záhonech volně přesít. Pokud si chcete orlíčky vysít, posbírejte v polovině léta právě dozrálé osivo a volně je rozhoďte na záhon. Výsev ihned zalijte vodou, čímž se semínka do záhonu přirozeně zaplaví. Do podzimu pak rostlinky obvykle dorostou a na jaře již plně kvetou. Jestliže si chceme založit například různě barevné skupiny orlíčků, musíme před koncem kvetení odstranit květenství těch rostlin, která nám prostě vadí. Nenaplňují náš záměr. Tyto rostliny pak nevytvoří plody a nevysemeňují se.