Nejprve v obecné rovině. Zelení velikáni vám mohou hnout žlučí, stejně jako Trautenberkovy příliš kyselé kyselo a moc bramborové bramboráky. Třeba tím, že dělají svinčík. To je bez debat – listnáče - zvlášť takhle na podzim, shazují listí. Jasná provokace. Klouže to, lepí se to, šustí to. Je prý třeba to hrabat a uklízet, a to rozhodně připomíná zbytečnou práci. Zanáší to záhonky, trávník, okapy, parkoviště a cestičky. Za to si zaslouží jedno velké mínus. Ani stálezelené jehličnany v tom nejsou o moc lepší. Větvičky, kůra, šišky. Prostě binec. Opad z jehličí navíc okyseluje půdu, a v případě požáru významně zvyšuje riziko šíření ohně. Každý strom na vaší zahradě se chová jako návštěva, která si k vám do obýváku bez svolení pozve další hosty. To je samozřejmě úplně proti bontonu a vrcholně neslušné. Protože jste možná chtěli strom, ale už jste nechtěli ťukajícího datla. Přiletěl sám, stejně jako kterýkoliv z dalších asi 650 druhů pěvců, kteří vás teď budou nad ránem tahat z postele svým neurvalým zpěvem. K nezvané letce opeřenců na stromech přináleží i všemožný hmyz. Hnus. Strom rozhodně není bezúdržbový projekt, drze vyžaduje vaši péči. Umí být náchylný ke škůdcům a chorobám, některé patogeny stromů se mohou přenést na další dřeviny, keře, rostliny. Některé druhy jsou křehké, náchylné k poškození. Lámou se větrem, námrazou. Všechno to pročišťování, prořezávky, zastřihávání a z toho plynoucí odpad musíte zase řešit vy osobně. A strom se u toho ještě povýšeně tváří, že za něj nesete odpovědnost. Pokud začne prorůstat do drátů elektrického vedení nebo se natahovat přes plot k sousedovi, rázem je to váš problém. K nevyžádanému bonusu stromů patří zvýšená rizika výskytu pojistných událostí. Za větru ulomená větev stromu vám udělá škodu, a k tomu se přidá papírování. A to radši nemluvit o tom, kdyby spadla na cizí zaparkované auto nebo někoho vzala po hlavě. Jestli vás trápí alergie, může vám být kvetoucí strom na zahradě milý asi tak jako kuřák doutníků v mateřské školce. Stromy se chovají, jako by jim to tady patřilo. Rozrostlou korunou umí zastínit pokoje domácnosti, zakrýt vybetonovanou plochu, kterou si šetříte pro bazén anebo zablokovat prostup slunečních paprsků k záhonkům. Kořeny stromů také často mají vysokou tendenci vyhledávat vodu. Mohou tím narušovat vodovodní přípojky, kanalizace. Podrývají chodníky, dlažbu. A jestli to necháte zajít až tak daleko, klidně vám naruší i statiku celého domu. Se stromy jsou prostě někdy problémy, to je bez debat. Ale u některých konkrétních druhů těm problémům jdete vyloženě sami naproti. Protože dělají trable neustále. Například? DubyListí, které je stejně jako jejich kůra plné tříslovin a špatně se rozkládá. Žaludy, které umí napáchat na laku zaparkovaného auta stejnou škodu jako krupobití. Silné větve, které mají občas tendenci vyhnívat, a při pádu pak dokáží zabít i slona. A hlavně masivní a hluboký kořenový systém, který po čase dokáže vychýlit rovnováhu základů jakékoliv stavby. Ořešáky a morušeListí ořešáku vám „otráví“ půdu na zahradě a v podstatě vyhubí trávník po obvodu celé koruny. Zelené mazlavé obaly u ořechů, které na zemi hnijí a barví. Jsou prakticky nekompostovatelné. U moruší pak lavina plodů, které jsou možná po dozrání sladké, ale taky odporně mazlavé a připomínající červíky nebo hovínka. Stahují se za nimi ptáci, a s nimi i jejich hovínka. Vrby (hlavně ty smuteční)Vrby fascinují svým rychlým růstem. Je to v podstatě středoevropský ekvivalent bambusu. A je stejně tak žíznivá. Promiskuitně pátravé kořeny vrb neustále hledají nové zdroje vláhy, a jsou schopny expandovat do dutých zakopaných struktur: jímek a nádrží, drenáží. Pokud máte trochu naprasklé potrubí, vrba si je najde. A praskne ho pořádně, jen aby měla trochu bahna. Vyberte si druh vrby, který vám v zahradě nepřeroste přes hlavu. Pajasan žláznatý a trnovník akátPajasan je nepůvodní prevít, který jen dělá nepořádek a dráždí pylem. Akát to samé, jen s trny navíc. Včely je mají rády, ale pokud vy nemáte rádi včely? Oba druhy se přitom starají o to, aby kolem sebe otrávily půdu pro jiné druhy, a vytvořily prostředí, v němž nikdo kromě nich nepřežije. Pak tvoří neprostupná houští, pohltí celou zahradu. Jasan má pechJe to krasavec, to se rozumí. Ale pokud se tahaly slámky o největšího smolaře, jasan si vytáhl tu nejkratší. Likviduje ho totiž jedna zhouba za druhou. Aktuálně na ně útočí chalara (nebo též voskovička), vřeckovýtrusná houba z Asie, způsobující jejich nekrózu. A kromě ní jasany hubí ještě zástupci houbových patogenů rodů Armillaria, Verticillium, Phoma, Phomopsis, Cytospora, Diplodia. Jasany teď prostě hubí všechno. A vy to budete muset uklízet. Kácením počínaje. Topoly nebrat!Vyloženě vlezlé a přitom nad zemí nestabilní. Mají dvouúrovňové kořeny – mělké a hluboké – a všechny hledají vodu. Rády se přidrží základů staveb, a pokud někde najdou nějakou puklinu nebo skulinu, budou se vám chtít nastěhovat do suterénu. Vám, nebo k sousedům, nedělají v tom rozdíly. Některé druhy se rozmnožují klonálně, což znamená, že se jich nezbavíte snadno. A při větru se jejich sloupovité koruny umí zalamovat. Buk jako klukChtěli jste rovný chodníček, zámkovou dlažbu na dvorečku, vyhlazené parkovací stání? Jenže pak přišel buk a svými kořeny řekl rozhodné: „Ne! Radši tady uděláme něco mezi houpačku a tankodromem.“ Kromě toho, že tvoří boule v podkladu, pak kolem sebe ještě rozhazuje bukvice. Divočáci by za ně byli rádi, ale doma je asi nedoceníte. Jinany a hrušněSpeciální kategorie a ligová jednička v exotické otravnosti, stromy, které se vyplatí darovat jen zavilým nepřátelům. Jinany a hrušně. Přesněji tedy hrušně bradavičnaté - Calleryovy a samičí stromy jinanu dvoulaločného. Proč? Tahle hrušeň se notoricky olamuje, nepořádek dělá trnitě nejedlými zakrslými plody, její květy (a jsou jich tisíce!) smrdí jako rybí šupiny. Samičí strom jinanu zase na podzim produkuje hroznovitě mazlavé plody, které hnijí a zápachem i vzhledem připomínají hadí zvratky. Chuťovka. Pokud je náhodou máte na zahradě, správný čas na jejich pokácení byl včera. Zdroj: FamilyHandyman.com, Davey.com, TreeJourney.com, RHS.org.uk, GreatGreenery.org