Obalení trubních rozvodů vody tepelnou izolací patří k základním předpokladům dosažení úspor v domě. Každé ohřátí vody nás prostě něco stojí. A je už jedno, zda jde o vodu teplou užitkovou či topnou. A jelikož vedeme zpravidla teplou vodu hned vedle studené, je důležité obalit i rozvody vody studené. Navíc nám říká platná vyhláška 193/2007 Sb. o stanovení účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie, že je třeba snížit tepelné ztráty, které vedením vody v potrubí vznikají.Tepelné ztráty u potrubíTepelné ztráty potrubí vyvodíme z jednoduché rovnice Q = Uo x l x (tA – tB). V rovnici je Uo součinitel prostupu tepla válcovou stěnou, l je délka potrubí a závorka udává rozdíl teplot uvnitř (tA) a v okolí potrubí (tB). Součinitele Uo si najdeme v jednoduché tabulky, která nám srovnává hodnoty v závislosti na světlosti konkrétní trubky:DN 10 – DN 15: 0,15 W/mKDN 20 – DN 32: 0,18 W/mKDN 40 – DN 65: 0,27 W/mKDN 80 – DN 125: 0,34 W/mKDN 150 – DN 200: 0,4 W/mK Samozřejmě jde jen o teoretické hodnoty, které je třeba poměřit s realitou. Ta je dána součiniteli přestupu tepla mezi trubkou a okolím a též součinitelem tepelné vodivosti izolace. Výpočet se proto stává složitějším při použití různých druhů materiálů trubek a izolací. Základní informaci o trubních materiálech najdete v laserem vytištěných údajích na trubkách a izolacích, hodnoty si pak jednoduše najdeme na internetu. Například pro trubky z plastů platí:PP-3: 0,24PEX: 0,41PB: 0,22PVC-C: 0,14Ovšem běžný laik nemusí žádné výpočty provádět. Prostě jen stačí vědět, že izolovat potrubí je třeba a o vše se postará řemeslník či odborná firma. Pouze izolací potrubí zamezíme únikům tepla, které jsme pracně a draze vyrobili. Izolace potrubí se provádí mnoha druhy materiálů. Základ představuje pěnový polyetylen, který zabraňuje kondenzaci vody (prodáván je i s paropropustnou fólií). Tento materiál je chemicky a tvarově stálý. Dále se používá kruhově extrudovaný polyetylen, který je schopen odolávat většímu rozsahu teplot. A pokud má izolace odolávat ještě vyšším teplotám, saháme po kamenné Minerální, čedičové) vlně, skelné vatě, izolaci z hlinito-křemičitých vláken a podobně. Izolace se doporučuje i pro venkovní rozvody, konkrétně například kaučuková s uzavřenou buněčnou strukturou. Izolace též mohou být ještě ochráněné hliníkovou fólií. Tloušťku izolací a jejich výběr vždy nechte na odbornících. Nakonec je již standardně uváděna i v projektové dokumentaci. Například běžné šesti milimetrové izolace často nestačí a pouze zvyšují kondenzaci vody na trubkách. A to nechceme. V každém případě však platí, že čím je izolace silnější, tím je dražší, proto je třeba, aby odborník určil optimum. Předimenzování izolací je v tomto případě zbytečné a poddimenzování také. Dokonce je možné najít na internetu aplikace, které tloušťku izolací vypočítají, jednoduchou odpověď však najdeme i ve staré a již zrušené vyhlášce 151/2001 Sb., která uváděla:do DN 20 > 20 mmDN 20 až DN 35 >= 30 mmDN 40 až DN 100 >= DNnad DN 100 >= 100 mmUrčitě je však důležitější než samotná tloušťka izolace její provedení. Například je chybou nechat neizolovaná kolena, izolace přesně nedoléhá na trubku, není upevněna, naprosto nevhodně jsou izolované fitinky, ventily a jiné části. Třeba jutovina je zcela nevhodné, stejně jako jakýkoli textil, jelikož pouze sají vodu a neodpařují ji, přičemž nebrání její kondenzaci.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com