Když se posadíte do křupanské hospody na periférii města někde mezi průmyslovou zónou a fotbalovým stadionem, výjimečnost místa si neuvědomíte žádnou. A při určité inteligenci se sem už nevrátíte. Pokud si ale tak trochu zahrajete na Boha a podíváte se na problematiku měst z hodně velké výšky, navíc zapojíte do svých úvah i statistiky a písemně zaznamenané poznatky mnoha moudrých hlav, už vám to místo tak hloupé připadat nebude. Podzemí nemusí být pod povrchem (underground), ale i na povrchu, dokonce v prudkém světle reflektorů. I lidská hloupost, omezenost a malost k tomu všemu jaksi patří, protože města nejsou zdaleka poskládána z těch nejlepších, nejchytřejších, nejbohatších, nejvzdělanějších a nejschopnějších. Naopak, většinu lidí ve městech tvoří prototypy těch, co kdysi žili na vsích a jejichž prapředci se ukrývali v jeskyních. Vlastně jsme to všichni. Ne nadarmo se říká, že v Praze nepotkáte Pražáka. Podle jedné z mnoha definic (Wikipedie) je město sídelní geograficky vymezený útvar se souborem znaků, který jej odlišuje od vesnice (velikost, vysoká hustota osídlení, kompaktnost, koncentrace zástavby a také demografická, sociální a profesní struktura obyvatel, stejně jako poskytování správních, vzdělávacích, obchodních, kulturních a sportovních funkcí pro širší okolí). Městský způsob života je na rozdíl od generací sousedských venkovských osídlení neosobní, anonymní a účelový. Stále klesá počet osobních vztahů a sociálních kontaktů, oproti tomu však roste počet vztahů profesních a kontaktů fyzických. Stinnou stránkou měst je i vyšší koncentrace sociálně patologických jevů. Všichni chtějí do měst, i zločinci a psychopati. Stejně tak roste i koncentrace vzdělanců, specialistů a lidí všemožně talentovaných. Vynechme historický vývoj měst za poslední staletí, vynechme i současné tradiční vnímání měst a sáhněme hluboko do historie. I když historie… Třeba z hlediska zarytých “městských“ ufologů jde jen o názory, manipulace a mystifikace. Velké lidstvo přece nemůže být odjinud než z hvězd.Vznik měst umožnila neolitická revoluce, se kterou přišlo zemědělství. A to takové zemědělství, že dokázalo vytvářet přebytky potravy. Více lidí proto mohlo bydlet na jednom místě a zvětšení hustoty populace přineslo prosperitu. A toto pravidlo vlastně platí dodnes. Synonymem měst je prosperita a mimo města lidé většinou hledají klid, přírodu, odpočinek. Nikoli obživu. Za první zjištěné předchůdce dnešních měst jsou považována města starověká. Například Jericho a Catal Huyük (přibližně 10 tisíc lidí) vznikla zhruba před pěti až devíti tisíci let před naším letopočtem. Další nejstarší velká města známe z Mezopotámie, kde vyrostla poblíž řek Eufrat a Tigris osídlení Ur a Uruk s přibližně padesáti tisíci obyvatel. A právě tato města již byla opevněná. George Kingsley Zipf si všiml pozoruhodného principu, kterému se začalo říkat Zipfův zákon. Nejpoužívanější slovo v každém jazyce je podle něj přibližně dvakrát používanější než druhé nejpoužívanější, třikrát než třetí, čtyřikrát než čtvrté. A platí to i pro počet slov v knize, notové zápisy, příjmení, počty zaměstnanců ve firmách a také počty obyvatel ve městech. Město nemusí být vůbec geograficky nejrozlehlejší, ostatně to nejsou ani termitiště, ale největší americké město New York má přibližně dvakrát více obyvatel než Los Angeles na druhém místě, třikrát více než Chicago na třetím a čtyřikrát více než Houston na čtvrtém, stejně jako pětkrát více než Phoenix na pátém. A to samé platí i v jiných zemích, vůbec nejde o nějaké americké specifikum. Jde o jeden z mnoha možných důkazů, že města jsou důsledkem přirozeného vývoje a nelze je předem nějak striktně dlouhodobě plánovat. A když to někdo přece jen udělá a postaví město nelogicky na zelené louce a dokonce na místě, kde lidé nikdy nežili, nakonec zeje prázdnotou (třeba brazilské hlavní město Brasília). Bohužel však Zipfův zákon nesedí právě na české poměry, protože Praha má přibližně 3,5 krát více obyvatel než Brno a to jen 1,5 krát více lidí než Ostrava. Dvě stejně velká největší a druhá, třetí a čtvrtá největší města však nenajdeme ani u nás. 5. až 10. místo hrají plichtu, stejně jako 11. až 14. Asi to bude tím, že Zipf byl Američan a Amerika je přistěhovaleckým mraveništěm mnoha kultur a národů. Města jsou v každém případě nejvýznamnějším vynálezem všech dob, byť vlastně nebyla vynalezena, ale jsou předmětem vývoje stejně jako fakt, že jsme slezli ze stromů, začali chodit vzpřímeně a jíst maso. I přes všechny své negativní stránky, které sužují všechna města. Prašť jako uhoď. Když vyšší koncentrace, pak všeho včetně chudoby, zločinnosti, uniformity, ale i výjimečnosti. Poslední selské revoluce propukly v Evropě před několika sty lety, od té doby se vše nové, špatné i dobré, “peče“ ve městech. A právě ve městech dnes žije podle Světové banky přibližně polovina světové populace (cca 4,4 miliardy lidí), byť je oproti venkovu ve městech paradoxně mnoho věcí špatně. Urbanizace je přitom společným znakem ekonomik vyspělých i rozvojových. Nejbohatší země světa dokonce sdružují ve městech až 90 % obyvatel (Katar, Lucembursko, Singapur). I přes veškerá negativa jsou města totiž doslova továrnami na lepší život. A někdy alespoň na jeho vidinu. Vzniká i lokální příměstská chudoba, která je vlastně dědičná, nedá se z ní téměř vymanit. Jedině místo narození opustit. A mimochodem, nezačíná náhodou kdejaká pohádka tím, že chudý venkovan i bohatý princ musí zvednout zadek a vyrazit z domova do světa? Chudoba se pouze přelévá, stejně jako bohatství a prosperita, přičemž bez chudých městských čtvrtí by nebylo těch bohatých. Za všechno vlastně dnes může vítr a průmyslová revoluce. Co mají všechna ta velkoměsta západního světa dodnes společného? Průmyslovou minulost a chudou východní stranu (proslulou east side čtvrť), tedy tradiční sídlo chudých dělníků. Problematiku studovali ekonomové Stephan Heblich, Alex Trew a Yanos Zylberberg a výjimečnou studii pak publikovali v prestižním časopise Journal of Political Economy. Zjistili, že za fenomén east sides může vítr a průmyslová revoluce. Proč?Na severní polokouli převládají mezi 30. a 60. stupněm zeměpisné šířky západní větry, které foukají směrem na východ. Teplý vzduch proudící od rovníku totiž stoupá na sever k pólu a v důsledku otáčení planety proti směru hodinových ručiček vzniká takzvaná Coriolisova síla. A právě ta žene vítr na východní stranu měst. Mezi 30. a 60. stupněm zeměpisné šířky se pak rozkládají všechna průmyslová velkoměsta severní polokoule. Proudící vítr byl navíc v době průmyslové revoluce (18. a 19. století) plný prachu a exhalací z továren a továrních komínů. Že bohatší nechtěli bydlet na východě měst, nýbrž na západě, je nasnadě. Laciný a nechtěný východ tak zbyl pro chudinu. Vědci si v rámci studie vytipovali 70 anglických průmyslových měst a studovali jejich podrobné viktoriánské mapy, kde bylo možné nalézt i tovární komíny. Mapy pak prohnali moderním atmosférickým modelem a ukázalo se, že všechen smrad, prach a jedy směřovaly na východ. Vyšla tedy až extrémně vysoká korelace mezi tehdejším znečištěním ovzduší a výskytem chudého obyvatelstva na východních stranách měst. Kdo měl peníze, stěhoval se na západ. Jenomže jde o fenomén, který je relevantní dodnes. Až 200 let staré znečištění ovzduší dovede předpovědět i dnešní výskyt problematických čtvrtí. Výzkum totiž kromě jiného dokázal, že lokální chudoba je vlastně do značné míry opravdu dědičná. Do chudých čtvrtí vlády neinvestovaly dostatek financí už skoro 200 let a zdejší chudí lidé se z nich nedovedou vymanit. Ať už je to, jak chce, lidé se stěhovali před tisíci lety do měst ze stejného důvodu jako dnes, jsou jím příležitosti. Mohli se specializovat na to, co je opravdu bavilo, v čem vynikali, ale i v čem se lišili. A mohli tyto dovednosti a odlišnosti předvést svému okolí. Na vsích jen otročili v zemědělství a byli předmětem posměchu. Lišili se a to bylo divné, dokonce nebezpečné. A když nakonec skončili ve fabrice u pásu? Optikou tehdejší doby bylo přesídlení do měst vždy výhrou, zlepšením kvality života. Sice neplatí, že každý ve městě zbohatne, platí však dosud, že každý, kdo zbohatne, se přestěhoval do města. Jednoduše řečeno, za svou současnou životní úroveň ve městech vděčíme prapraprapředkům, kteří utekli ze vsi do města, i když šli pracovat do špinavé továrny a bydlet do špinavé východní čtvrti s otráveným vzduchem. Města dnes trápí unifikace, tedy standardizace snad úplně všeho. Vlastně všechno vypadá podobně, odlišnosti nejsou velké. V tom se však podobáme v úvodu článku zmíněným termitům. Termitiště jsou si podobná, i když každé je svým způsobem unikátem, 2 naprosto stejné kopie sice neexistují, ale velké odlišnosti také nenajdete. Proč? Hodně zjednodušeně řečeno: legislativa, náklady, úspory, zkušenosti. Unifikovaně se staví dálnice, běžné domy i mrakodrapy, obchoďáky, fast foody. Jenže když se dnes podíváte třeba na UNESCem ceněné selské baroko, z tehdejšího pohledu jde o unifikovaná stavení, která se lišila jen malůvkami, ze současného pohledu jsou to velmi nepraktické domy, ve kterých by se nám žilo špatně. Pak se podívejte na gotické kostely. Ony jsou vlastně také všechny stejné a rozhodně byl pro tehdejší lidi gotický oblouk nudou. Co kostel, to oblouky. A kostely barokní? Obdoba. Nejlepší, nejrychlejší a nejlevnější je dnes stavět budovy, silnice a jiné typy staveb, které už prošly kolotočem úředních připomínek, navíc je nejlevněji postaví ten, kdo je již stavěl. O kontaktech nemluvě. A výsledek? Třetinu vícepatrových obytných domů v USA postavilo 25 největších developerů. V Praze se děje to samé, dvě třetiny nových pražských bytů postavilo pouze 10 developerů. Je to trend, který má kořeny v hluboké minulosti. I někdejší stavitelé chrámů a sochaři, stejně jako kameníci a zedničtí mistři, později inženýři, se stěhovali po celé Evropě.Zdroj: finmag.cz, is.muni.cz, Wikipedia, sciencemag.cz, scienceworld.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, archiweb.cz
