V každém případě nebude plánování zahrady ve stínu třeba vyšších budov vůbec snadné, výsledkem však může být nádherná kompozice a báječná stinná zákoutí. Atmosféra osobitá, takříkajíc intimní, ryze soukromá. Vždy ale záleží na tom, co vlastně stín tvoří a zda je možné přílišný stín nějak eliminovat, prostě zahradu prosvětlit a nebo to není možné.Pokud je v zahradě dostatek stínu díky starším, vzrostlým stromům, máme vyhráno. Opadavé stromy pustí přes zimu do zahrady více světla, v létě nás pak uchrání před sluncem. Opadavé stromy si navíc vyloženě říkají o promyšlený podrost, který bude zahradu postupně zdobit po celý rok. Na jaře to budou rozkvetlé cibuloviny, jež nám vykvetou ještě předtím než stromům opět narostou listy, sluníčko je proto stačí ze země vytáhnout. Později nám pak vykvetou a rozrostou se stínomilnější trvalky a letničky. Promyšleně rozmístěné okrasné trávy a stálezelené keře budou zdobit zahradu i v zimě. Traviny pak vždy po zimě seřízneme a počkáme na nové trsy. Opadavé dřeviny mají jednu ohromnou výhodu, říká se jí tzv. „světlý stín“. Pokud by nám zahradu stínila sousedící budova, bude stín po tu část dne, kdy sem nemůže svítit slunce, trvalý. Zatímco korunami stromů sluníčko různě proniká, různými skulinami a jak se pohybuje po obloze a vítr hýbe listím, proniká stále trochu jinak. Prostě světlý stín s vysokou proměnlivostí. V zimě je pak po opadu listů až do jara, kdy stromy znovu obrazí, v zahradě světla o dosti více. A to právě v tu část roku, kdy je nejkratší den. Báječné.Právě světlý stín bude nakonec vyhovovat naprosté většině rostlin. Výjimku pak představují z oblíbených květin například slunečnice. Ale neříkejte, že pro ně nějaké to místečko přesto nenajdete. Další předností opadavých stromů je samo listí. Můžeme je využít k mulčování, přípravě listovky, hromádek pro zvířata. Prostě jde o proměnlivý, tvárný materiál, kterého je každý rok dost. Akorát je s ním nějaká ta práce. Platí přitom, že každá stinná zahrada je originálem, který nabízí trochu odlišné podmínky. Už jen fakta, zda je zahrada svažitá a jak je orientována na světové strany hrají zásadní roli. U stálezelených jehličnanů pak samozřejmě musíme počítat se stínem po celý rok, výjimku představují pouze poloopadavé modříny. Pod stálezelenými jehličnany jsou totiž zcela odlišné podmínky pro růst rostlin, koruny jehličnanů jsou navíc pro sluneční paprsky po celý rok dosti nepropustné. To už by se muselo jednat o opravdu vysoké, prastaré stromy. Navíc pod nimi najdeme i kyselejší pH díky rozkladu kyselého jehličí. S čím si většina druhů rostlin opravdu těžko poradí, to je stálý, doslova černý stín. V takových podmínkách se daří málokterým druhům. Všimněte si například invazivních rostlin, jak působí v krajině. Vytváří pod sebou zastíněné plochy, kde téměř nic neroste a právě tím jsou nebezpečné, vytlačují totiž původní byliny a traviny, prostě původní porosty. Proto přímo pod jehličnany raději nic nevysazujeme a případné výsadby posouváme až na okraj porostů jehličnanů, kam se již sluníčka dostane více. Na co můžete ve stinné zahradě zapomenout, to jsou kvalitní travní plochy. Trávník nám bude pravidelně zarůstat mechem, nebude se mu příliš dařit. Obvykle je lepší doplnit plochy okrasných záhonů a případné skalky vydlážděnou plochou, ovšem s možností průsaku vody, abychom vodu udrželi na pozemku a v lokalitě. Určitě nemá smysl, aby srážky odtékaly do kanalizace. Ideální je dlažba ukládaná volně do štěrkového lože, například kamenná dlažba vyspárovaná jemným štěrkem vypadá v takových zahradách báječně a navíc propustí ochotně veškerou vodu i za přívalových srážek. Samozřejmě je ale třeba realizovat dostatečně silnou vrstvu štěrku, do kterého kameny ukládáme.Travním plochám prostě nesvědčí nedostatek světla a silná konkurence kořenů dřevin. Kromě dlažby pak lze travní plochy nahradit půdokryvnými trvalkami. Pokud zvolíme stálezelené, budou plochy vypadat báječně nejen v době květu těchto rostlin, ale opravdu po celý rok. Shrňme si tedy, co je třeba vědět ještě před samotným plánováním stinné zahrady. Musíme se především důkladně seznámit s podmínkami stanoviště, tedy typem stínu, prokořeněním způsobeným vzrostlými dřevinami (pokud zde samozřejmě jsou a tento stín tvoří právě ony), s půdními podmínkami, vlhkostí půdy. Pokud si zjistíme co nejvíce informací, získáme ohromný náskok. Stinné zahrady mají specifické mikroklima a jejich ohromnou předností je schopnost udržet v létě za horka mnohem více vody. Pokud pak působí zahrada či její část příliš temně, je třeba najít způsob, jak ji rozsvítit. Nabízí se dokonce i kvetoucí rostliny, které stín rozsvítit dovedou báječně. Určitě si o své místo říká také vodní plocha, která bude mít díky stínu menší odpar, ovšem na koupací jezírko zapomeňte, protože s padajícím listím budete mít v jezírku mnoho problémů. Ovšem v jezírku okrasném bude tlející listí naopak tvořit živiny. Při výběru rostlin do stinné zahrady je též třeba brát ohled na typ stínu. Například do stínu a polostínu pod opadavé dřeviny, ale smíšený porost se hodí: bohyšky (Hosta), konvalinky (Convallaria majalis), prvosenky vyšší (Primula elatior), pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris), bika lesní (Luzula sylvatica), bergénie (Bergenia), kopytník evropský (Asarum europaeum), pomněnkovec velkolistý (Brunnera macrophylla), udatna lesní (Aruncus vulgaris), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), rodgersie jírovcolistá (Rodgersia aesculifolia) a škornice velkokvětá (Epimedium grandiflorum). Kromě pérovníku pštrosí se sem pak hodí vlastně veškeré druhy tuzemských volně rostoucích kapradin a jejich šlechtěných kultivarů, dokonce si lze ve stinných zahradách hýčkat mechy. Hodí se sem i vřesoviště, do jezírka samozřejmě běžné vodní a bahenní rostliny, do světlejšího stínu pak například rododendrony a azalky. A například hortenzie též milují přistínění. Z materiálů volíme do stinné zahrady světlé odstíny, tedy bílé oblázky, dřevo s bezbarvou impregnací, světlé nátěry. Nic tmavého. Stěny zídky či přilehlého domu jsou pak ideální bílé, respektive alespoň opět co nejsvětlejší. Co se týká pěšin a cest, pro stinné zahrady platí pravý opak toho, co hledáme v těch slunných. Cesty prostě vedeme co nejméně stinnými trasami, zatímco ve slunných zahradách trochu toho stínu záměrně vyhledáváme. A oč víc působí stinná zahrada temněji přes den, o to lépe ji lze nasvítit různými zahradními svítidly na večer. Pak se stane doslova kouzelným pohádkovým prostorem.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, pixabay.com