Gardénie jsou nejčastěji pěstovány jako pokojové květiny, přičemž tvoří pěkné kompaktní keříky s listy hezkého tvaru a svěží zelené barvy, především však nádherně kvetoucí. Pěstování gardenií však není vůbec snadné a rozhodně nejde o rostlinný druh vhodný pro začátečníky. Určitě je třeba před pořízením gardénie o jejím pěstování a nárocích něco vědět. A proč se tedy gardéniím nedaří a přestávají kvést? Nesnáší rychlé kolísání teplot a průvan. Z průvanu je určitě třeba dát rostlinu na stabilnější stanoviště. A kolísání teplot ohrožuje především kořínky, potřebují stabilní teplo. Stačí ale obalit květináč nějakým tepelným izolantem, nebo alespoň podložit kouskem polystyrenu, pokud je květina umístěna s květináčem na vnitřním okenním parapetu a teploty se rychle mění podle toho, jestli zrovna topíme, nebo ne. Radiátor pod oknem je pro gardénii problém, ne však neřešitelný. Je také třeba vědět, že gardénie preferují kyselou půdu, pokud by byla zásaditá, je to vážný problém, zřejmě rostlina uhyne, pokud neutrální, může se jí dařit, ale pH mezi 5 až 6 je jistota. Jednoduchý elektronický tester pH půdy si snadno koupíte za pár korun. Problémem je též špatné odvodnění půdy. Substrát musí být dostatečně propustný, vzdušný a na dno květináče nesmíme zapomenout dát drenáž z kamínků, štěrku, keramzitu, či na drobné kousky rozbité pálené střešní tašky.Na škodu je také nedostatek světla, rozhodně nejde o druh vhodný na stinná místa bytů. Ohlídat si také musíme rozumnou zálivku a hnojení. Gardénie nesmí mít nikdy ani příliš málo hnojiva a vody, ani příliš mnoho. Voda navíc nesmí obsahovat vápník, čili na minerály (a především vápník) bohatá voda studniční není pro zálivku vhodná. Zemina nesmí být nikdy suchá, ale také přemokřená. Vápník nesmí být obsažen v substrátu, zálivkové vodě, ani hnojivu. Ve své domovině gardénie vápník neznají. Hnojíme jednou za 14 dní tekutým hnojivem nižší koncentrace. Nejlepší zálivkovou vodou je dešťovka, případně voda převařená a vychladlá, ale bez obsahu vápníku. A to není zdaleka vše. Gardénie jsou sice přenosné rostliny, nesnáší však změnu stanoviště. Pokud tedy svůj exemplář budete chtít letnit, raději to nedělejte. Vyberte jí v bytě ideální místo a na něm nechte rostlinu stále.Navíc gardénie vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, což odpovídá podmínkám v jejich domovině. Suché byty nesnáší, pomoci si ale můžete pravidelným rosením. Kdykoli vám na rostlinu padne zrak a už nevidíte ani kapku vody na listech, je dobré rosit vlažnou vodou. Pozor však, nesmíte rosit květy! Při rosení je proto vždy zakryjte dlaní druhé ruky a rostlinu roste jen po částech. Na sprchování v době květu úplně zapomeňte, květy by se poškodily, rychleji uvadly a opadaly. Dobré je také postavit květináč na misku s kamínky a vodou. Odpařující se voda rostlině zvýší vzdušnou vlhkost. Problém může představovat i chybný nákup rostliny. Gardénie se samozřejmě prodávají rozkvetlé, aby nalákaly zákazníka, ale je to jako lákavý nákup krásné akvarijní rybky bojovnice pestré (Betta splendens). Když ji dáte do běžného akvária k ostatním rybám, nejenže se jí nebude dařit, v domovině přežije i v bahnité sladkovodní kaluži s dešťovkou, ale nejprve vám vaše ryby vybije. Gardénie vám sice vaši sbírku pokojovek nevytluče, ale při průměrné péči uhyne, nebo alespoň nebude kvést. Navíc je třeba koupit rostlinu opravdu zdravou, se svěžími listy a bez škůdců.Posledním možným problémem gardénií jsou tedy právě škůdci. A také nemoci. Ze škůdců jde nejčastěji o mšice a roztoče. Mšice útočí na listy i květy, při jejich vyšším výskytu je třeba ustřihnout napadené listy i květy, jelikož však jde o pokojovku, kterou nepojídáme, nemusíme se bát ani chemického postřiku. Aplikujte ho však radši mimo byt, aby vám neuškodil. Určitě zvolte širokospektrální insekticid, který pomůže vůči více druhům hmyzích škůdců. Nejčastějšími chorobami gardénií jsou houbovitá onemocnění kořenů. Půda proto musí být dobře propustná, čili odvodněná a vzdušná. Můžeme se setkat i s rakovinou stonků a mokváním pupenů. Gardénie (Gardenia) je rostlinný rod z čeledi mořenovité (Rubiaceae), nejčastěji jde o beztrnné nebo trnité keře, někdy (ale jen výjimečně) i stromy. Rod Gardenia zahrnuje okolo 140 druhů, u nás se nejčastěji setkáme v podobě pokojové rostliny s gardénií jasmínovitou (Gardenia jasminoides). Gardénie rostou přirozeně v Asii, především v Číně a Japonsku, ale i vzdálené Polynésii, kde místní dělají z květů nádherné náhrdelníky, navíc zde gardéniemi dokonce oslavují vztahy a mladí lidé naznačují s jejich pomocí, zda jsou k mání. Květ gardénie v pravém uchu znamená, že jde o svobodného člověka, v levém naopak. Snadno se tak předejde možným nedorozuměním. Květomluva, ale po ostrovansku. Své jméno gardénie získaly od Johna Ellise. Ten dal květinu pojmenoval podle amatérského botanika Alexandra Gardena již v 18. století. Těžko ale říct, ketrý konkrétní druh byl prvním. Velkou popularitu si tyto rostliny získaly v USA a odsud se dál šířily jako obchodní artikl do zbytku světa. Využití však mají gardénie i další, například z čínské a u nás dobře známé gardénie jasmínové (Gardenia jasminoides) se extrahují silice, které se pak využívají v parfumerii. Vůně gardénie se prý dokonce hodí nejlépe pro zrozence ve znamení lva, tedy lidi narozené mezi 23. červencem a 22. srpnem. V Číně pak gardénie patří jako rostliny s posvátným květem k listopadu. Jejich květy říkají v květomluvě „JSI KRÁSNÁ“ a jsou symbolem tajné lásky. V tradiční čínské medicíně se plody gardénie praží a využívají k léčbě zánětů, bolestí hlavy, hypertenze, jaterních onemocnění a horečky. Používají se také jako potravinářské barvivo. Pro lidi nejsou gardénie jedovaté ani jinak nebezpečné, neplatí to však pro domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky. Květy i listy obsahují toxiny (geniposid a gardenosid), které mohou u zvířat po požití způsobit nepříjemné průjmy. Gardénii není třeba přesazovat každý rok, k přesazení přistoupíme pouze v případě, že rostlina přeroste svůj květináč. Poznáme to tak, že z něj spodními otvory vylézají kořínky. Nejlepší přesazování je na jaře, respektive v předjaří, kdy rostliny ještě odpočívají. Jakmile již nasadily poupata, je pozdě, musíme počkat do dalšího roku. Udělat můžete alespoň to, že pravidelně odstraňujete vyčuhující větvičky, udrží se tak pěkný tvar keříku. I tato činnost je nejlepší na začátku jara, ideálně v březnu. Starší rostliny pak lze vždy po odkvětu výrazněji seříznout, mladým rostlinám je dobré v létě vyštipovat růstové vrcholy. Keřík se pak lépe rozvětví. Nejsnadnější způsobem množení gardénií je řízkování. Provádíme je tak, že na přelomu zimy a jara (v předjaří) uštípneme (seřízneme) vrcholové řízky s alespoň dvěma páry listů a růstovým vrcholem. Získané řízky necháme zakořenit v substrátu určeném pro množení, případně ve směsi písku a hlinité zeminy v poměru 1:1. Řízky mají být dlouhé cca 8 až 10 cm, přičemž řízek získáme řezem těsně pod druhým (případně třetím či čtvrtým) párem listů, tyto dva listy pak odstraníme a řízek vložíme do substrátu se zbývajícím prvním párem listů v úrovni zeminy. Řízky nám lépe zakoření, když je hned zalijeme a zakryjeme například polyetylenovým sáčkem. Získají tak více tepla a udrží si vzdušnou vlhkost. Při teplotě asi 18 až 21 °C nám řízky zakoření za cca 4 až 6 týdnů. Půda nesmí po tu dobu nikdy vyschnout, vlastně vůbec nikdy.Zdroj: kup-kytici.cz, botany.cz, jaktak.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, semeniste.cz, Wikipedia, zahrada-centrum.cz, ireceptar.cz, semena.cz
