Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) je opadavá dřevina z čeledi hlošinovitých (Elaeagnaceae), tvoří keře anebo malé stromky zdobné bílými až lehce nažloutlými květy a nejčastěji oranžovými plody. A co víc, říká se mu doslova citroník severu pro ohromné množství vitaminu C (kyseliny askorbové, E300), které jeho plody obsahují. I když jsou svým vzhledem a tvarem spíše podobné olivám a barvou jeřabinám. Abychom však dosáhli každoročně bohaté úrody, nemůžeme rakytník jen tak nechat růst, jak se lidově říká, jako dříví v lese. O rakytníku řešetlákovém obecně platí, že jde o velice nenáročnou a přizpůsobivou dřevinu, přesto se ale některým pěstitelům nedaří dosáhnout vyrovnané plodnosti a jiným neplodí vůbec. Hlavním problémem je pohlaví, jelikož jde o dřevinu dvoudomou, kdy je ideální vysadit poblíž sebe na jednu samčí rostlinu dvě až tři samičí (samičích rostlin může být až 6, což je již takový malý harém). Samce je přitom třeba vysadit z návětrné strany a samice za ním, jelikož jde o dřevinu větrosnubnou. Samičí rostliny rakytníku jsou ale též opylovány hmyzem. Poznat pohlaví rakytníku z odkopků a mladých ještě neplodících sazenic je opravdu obtížné, až teprve u tříletých jedinců je laik pozná zaručeně. Proto se vyplatí nakoupit v zahradnictví a nechat si poradit. Roli hraje také volba odrůdy, některé jsou lepšími opylovači než jiné. Také tento fakt by vám měl zahradník sdělit, poradit. Dalším úskalím je řez rakytníku. Větve rakytníku musíme pravidelně prořezávat. A když nestihneme na podzim otrhat všechny bobule, najdeme v příštím roce na větvích jejich zbytky s novými plody. Jelikož rakytníky plodí nejčastěji od 4. roku svého věku, může se do té doby zdát, že není třeba žádný řez provádět. Jenže právě samičí rostliny jsou náchylné k vysychání plodonosného obrostu, proto se jej musíme zbavovat pravidelným řezem. Čili samičí rostliny pravidelně zmlazujeme tak, že každoročně odstraníme odplozený obrost spolu se starými kosterními větvemi. Keře se díky tomu nebudou tolik rozrůstat do šířky a nebudou plodit jen na mladých větvích po obvodu. Rakytníkům dokonce neublíží ani hluboký zmlazovací řez, záleží však na volbě odrůdy. Některé to snesou bez potíží, jiné ne. Vždy je ale lepší provádět řez pravidelný než jednou za delší dobu hluboký. Dokonce hovoříme o samičích a samčích odrůdách, kdy se odrůdy podle pohlaví liší. U samčích řešíme co nejvyšší schopnost opylování, u samičích plození. A právě s takovým výběrem sazenic si musíme nechat poradit od zkušeného zahradníka či sadaře. Jinak ale rakytníky dobře prospívají i v téměř extrémních podmínkách, čili na nekvalitních půdách, za sucha i na větrných stanovištích. Nevadí jim ani sluneční úpal a průmyslové zplodiny. Pozor však, na vyloženě chudých a trvale suchých půdách neporostou dobře a s plozením to bude také špatné. Jinak ale tyto keře snesou i stinnější stanoviště, ne však stálý stín. Dařit se jim také nebude v půdách těžkých přemokřených a kyselých. Naopak jim prospívá půda vápenitá. Za delšího sucha pak raději zalévejme, obzvláště keře mladší jak 5 let.Schopnosti smíření se skromnými podmínkami pak snadno využijeme například při osazování prudkých svahů, ideálně svahů jižních. Rakytníky jinak dobře obrůstají i v mrazových kotlinách a snáší dobře i pozdní květnové mrazíky. Co se týká hnojení, rakytník nesnáší dusík, s výjimkou startovacích podmínek pro mladé sazenice, kdy je dobré půdu před výsadbou vylepšit dobře vyzrálým, uleželým hnojem. V dalších letech pak rakytník ocení obohacení fosforem a draslíkem. Tyto dva prvky jsou pro rakytník řešetlákový obzvláště důležité. V žádném případě však již nepřihnojujte dusíkem. Tyto dřeviny jsou pak odolnější vůči nemocem, lépe plodí a lépe vyzrává jejich dřevo. Dusík jim vyloženě škodí. Odnést si z přírody odkopek rakytníku nemusí být vůbec dobrý nápad, nejlepší je opravdu si nechat doporučit samičí a samčí sazenice vhodných odrůd. Nejméně pak budete mít v zahradě keříky 3, jeden samčí a dva samičí. Prostě navštivte zahradnictví, případně ovocnou školku. Vyšlechtěné odrůdy jsou přitom vysoce mrazuvzdorné. Navíc keře vysazené venku plní obvykle především roli okrasnou a případně i zpevňují svahy, v žádném případě zde nejsou kvůli bohaté každoroční produkci plodů.Zdroj: wikipedia.org, abecedazahrady.cz, izahradkar.cz
