Skleníky mají v zahradách nepopiratelné přednosti. Pomáhají lepšímu a rychlejšímu růstu na teploty choulostivějších rostlin a vytváří specifické klima. Vůbec přitom nemusí skleník být vytápěný a přesto v něm můžeme začít pěstovat a rychlit rostliny dříve. Dokonce se už první zimu může stát útočištěm některých rostlinných druhů v mobilních nádobách. Chce to ale jedno, totiž dvojí, najít na skleník vhodné místo a vhodně jej orientovat vůči světovým stranám. Skleník musí být především celý den vyhříván sluníčkem, od svítání až do soumraku. Měl by proto stát na místě, které není odnikud stíněn. Pokud ale taková možnost na vašem pozemku neexistuje, vždy vybíráme místo, kde je přes den co nejvíce sluníčka. Pravidlo je to jednoduché, žádné jiné by nemělo dávat smysl. A platí to i pro zahrady orientované na sever. Jenže, ve skutečnosti je to o fous složitější. Maximální světelné a tepelné zisky potřebujeme hlavně v předjaří, na jaře, na podzim a za chladnějších letních dní. Za největších veder vlastně neustále řešíme přistínění (třeba malování vápnem na sklo, nebo různé rohože) a také dostatečné větrání. A když si promluvíte s lidmi, kteří mají skleník orientovaný na sever a od jihu třeba stíněný stromy, řeknou vám, že funguje také dobře. Akorát nebude zrovna vhodný na předpěstovávání a rychlení rostlin od předjaří a sezóna ve skleníku také skončí dříve. Možnosti, kam můžeme skleník v konkrétní zahradě postavit, tedy musíme přizpůsobit i pěstování rostlin. Skleníky se neliší jen velikostí a materiálovou skladbou, ale také především možnostmi pozemku. Dalším pravidlem je, že bychom měli mít do skleníku co nejsnadnější (nejrychlejší) přístup přímo z domu. Umístit bychom jej proto neměli až někam na opačný konec zahrady, ale pokud to prostor na pozemku umožní, naopak co nejblíže domu. Někdy se skleníky také přistavují třeba k jižní stěně s přímým přístupem z domu. A vůbec nejde o špatné řešení, které dokonce sníží tepelné ztráty domu v zimě.Samozřejmostí by měl být také snadný přístup k vodě, abychom ji nemuseli do skleníku nosit či vozit na velké vzdálenosti. Zahradní sudy či barel nedaleko skleníku pod okapním svodem problém určitě vyřeší i bez zavlažovacího systému. Navrhnout dokonce lze i jednoduchý mechanický způsob sběru dešťové vody ze stěn skleníku a její přivádění rovnou dovnitř. Šikovný kutil si s tím jistě poradí, stejně jako profesionální klempíř. Ideálním umístěním skleníku je orientace sever-jih. Různé zdroje uvádějí, že strana (štít) skleníku, která směřuje na sever, by měla být uzavřena, zatímco na jižní straně skleníku by měly být otevírací skleněné dveře, nebo alespoň větrací okna. Jenže ideální jsou skleníky zcela průchozí. Proto také spousta lidí volí orientaci východ-západ, přičemž do skleníku se dá vejít i z něj vyjít ze severu a jihu. Navíc otevřením obou dveří dosáhneme maximálního možného způsobu větrání, pokud je to za největších veder třeba. Tradiční řešení s jedním vchodem a dvěma okénky není příliš šťastné. Klidně přidejte i otevíravá okna. A upřímně, na zcela volném prostranství zahrady v rovinatější lokalitě je vlastně úplně jedno, jak skleník orientujete. Nepříjemné je pouze umístění skleníku na příliš větrném místě, protože chladný vítr bude skleník za chladného počasí zbytečně ochlazovat. Takzvaný teplý skleník, který není vyhřívaný nějakým topným systémem, vyžaduje dvě věci. Za prvé dokonale slunné stanoviště, abychom měli v zimě a a v předjaří maximální tepelné zisky ze slunečního záření. A za druhé musíme někdy v únoru navézt na nepromrzlé dno skleníku (nejprve vyvezeme zeminu) dostatečně silnou vrstvu čerstvého koňského nebo jiného chlévského hnoje. Hnůj ušlapeme, prolijeme vodou a zahrneme listím, senem či slámou. Poté navezeme zpět zeminu a ke stěnám skleníku naskládáme zvenčí čerstvý hnůj, nebo balíky slámy, případně i listí, nebo slaměné rohože, či třeba staré koberce. Pod vrstvou zeminy bude hnůj uvnitř skleníku pracovat, rozkládat se, přičemž vytvoří teplo, které prohřeje zeminu, a které se bude dále ve skleníku uvolňovat. Tropické teploty sice nečekejte, ale rostliny opravdu poznají, že již mohou klíčit a začít růst. Teplý skleník je vlastně obdobou pařeniště. Respektive se zakládá na konci zimy úplně stejně jako teplé pařeniště. Jako na první se zaměřujeme na materiál, přičemž levné fóliovníky, které se za silnějšího větru snadno poškodí, by měly být až nejzazším řešením. Pokud chcete skleník využívat dlouhou dobu, musíte volit pevnou konstrukci a jako výplň kvalitní sklo či polykarbonát. Dostatečně odolné jsou hliníkové nebo zinkované ocelové profily. Tyto konstrukčně náročnější skleníky jsou prodávané jako jednoduché stavebnice a jsou vybavené zamykatelnými dveřmi a otevíratelnými okny. Počet otevíravých prvků je třeba si zvolit, něco si za ně sice připlatíte, ale určitě to nebude marná investice. Můžete mít dokonce skleník průchozí, čili s dveřmi v obou štítech, což je vůbec to nejlepší řešení. Stavba skleníku začíná výstavbou podezdívky, která je důležitá pro stabilitu skleníku. Nejlepší je obvod skleníku vybetonovat až do nezámrzné hloubky, pak se skleník po celou svou životnost ani nehne. Navíc se podezdívkou i zvýší výška skleníku a zamezíme prostupu škůdců dovnitř. Skvělé jsou ve sklenících také různé závěsné systémy a police. Umožní pěstování nižších rostlin ve vyšších patrech, načež se pod nimi vytvoří prostor pro prostorově náročné rostliny. Skvělou vychytávkou jsou také pístová okna, která pracují na principu zahřívaného oleje v pístech. Jednoduše platí, že se olej teplem roztahuje, čímž dochází k automatickému otevírání oken. Automatický systém a přitom mechanický, bez potřeby elektřiny. A nakonec lze skleník vybavit také kapkovou závlahou.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, zahradkarskaporadna.cz
