Představa byla vlastně docela prostá, lidsky pochopitelná. Chtěli, aby děti mohly tajnými průchody v plotu babičku navštěvovat, pomáhat jí s plením záhonků, a přitom tu zapouštět vlastní kořeny. Zkrátka tu prožít dětství. Té představě se ovšem do cesty stavěla ona stará cihlová stodola, která tu stála už od roku 1912. Co s ní? Strhnout a stavět znovu? I o tom se hodně přemýšlelo. Po předchozích zkušenostech se totiž do nějaké rekonstrukce pouštět nechtěli. Proto přišli s jiným nápadem. Rozhodli se postavit nové bydlení, prefabrikovanou dřevostavbu. Vloženou ovšem do tělesa té stodoly, jejíž kamenné torzo by zůstalo zachováno. Řešení dřevostavbou předjímalo úplné oddělení konstrukcí, ale rozvržení odpovídající původnímu zdivu a klenutým otvorům. Nové prorostlo historií skrz naskrz, hranice mezi interiérem a exteriérem se rozplynuly. Objekt byl očištěn na cihlovo-kamenné torzo. Kamenné zdi bez základů byly stabilizovány nad-betonávkou (místy i oplechováním), které je zakonzervovalo a zabezpečilo vůči degradaci. Stará střecha byla odebrána, půdní větrací průduchy byly otevřeny. Vnitřní kolmá ztužující zeď musela být vzhledem ke svému technickému stavu v severní části nahrazena ocelovou konstrukcí. Velkou výzvou se ukázalo být řešení krovů, stropních konstrukcí a velkorysých přesahů střechy, navržených přes vrch kamenných zdí pro jejich ochranu, v kombinaci s podélným vikýřem. Díky spolupráci s inženýry dodavatele se ale vše podařilo vyřešit bez nutnosti jakýchkoli úprav původního konceptu. Hrubá stavba byla nakonec hotová za pouhých deset dnů! Architekti ze studia Karnet navrhli velmi subtilní obvodové konstrukce (v celkové skladbě jsou silné jen 333 milimetrů), čímž se podařilo vydobýt několik desítek centimetrů místa ve vnitřním prostoru. Stěny jsou difuzně otevřené, což bylo zásadní pro přirozené větrání. Osazena tu byla i instalační před-stěna, která byla využita pro instalace koncových prvků světel, vypínačů a zásuvek. Stodola teď fyzicky i vizuálně rozděluje pozemek na dvě poloviny, a tak vytváří dvě zahrady různého charakteru. A to ať už z hlediska míry soukromí, nebo doby, kdy na ni dopadá přímé slunce. Každá polovina tedy nabízí různý způsob užívání, relaxační či užitný, což se ukázalo být zásadní pro dispoziční řešení vsazené dřevostavby. Příjezd k domu je ze západní strany, což umožnilo využít horní, severní dvojici klenutých průjezdů jako otevřený přístřešek pro parkování a zároveň prostor pro průjezd větší techniky na druhou polovinu pozemku. Hlavní obytná část byla situována mezi druhou dvojicí klenutých průjezdů, v jižní části domu. Před průjezdy se rozprostírají dvě terasy, jedna směřující do klidnější poloviny pozemku plné odpoledního slunce, zatímco protilehlá terasa vítá ranní sluneční paprsky. Díky tomu nebylo nutné kamennou stěnu stodoly opticky narušovat klasickou pergolou. Prostě si jen stačí vybrat tu terasu, na které je zrovna příjemněji. A to je asi ta nejtěžší volba, kterou teď rodina musí podstupovat. Krásně a příjemně je tu totiž všude. Alternativní přístup, který velmi chytře zužitkoval starou stodolu, a vsadil do ní nové bydlení, se tu plně osvědčil.Zdroj: Karnet, architektiFoto: Petr Polák
