Začněme tím, co bychom nyní na sklonku zimy, respektive přelomu února a března, řezat neměli. V perexu článku jsme uvedli peckoviny, mezi které řadíme třešně, višně, meruňky, broskvoně, slivoně a například i mandloně. Proč? Protože nyní bychom měli provádět řez především u těch ovocných dřevin, které plodí v průběhu léta. Jenomže právě třešně, višně, meruňky a mandloně plodí dříve, hlavně však peckoviny řez obecně špatně snášejí. A vůbec nejlepší je s ním počkat až po sklizni. Třešně a višně můžeme dokonce zároveň s řezem sklízet. V tomto období se jim totiž nejlépe hojí řezné rány. Navíc tyto dřeviny rozhodně nepotřebují řez každý rok, vlastně je to nežádoucí. Prořezávání v době, kdy jsou dřeviny v klidu, významně usnadňuje následné zotavování. Větve jsou pak silné a stromy hodně kvetou. A s větším množstvím květů je samozřejmě šance na bohatší úrodu. Pokud nepřijdou mrazíky v nevhodnou dobu, ale to nijak neovlivníme.Prořezávkou v chladném (klidovém) období stromy získávají energii k novému zdravému růstu. A právě na ten nasadí, jakmile se na jaře zvýší teploty.A třetí důvod je čistě praktického charakteru. Skutečný tvar koruny opadavých listnatých stromů a jejich větví vidíme nejlépe právě v zimě, když jsou bez listí. Mnohem snáze si uděláme představu, jaké větve a výhony bude lepší odstranit a jaké naopak ne. Zároveň odstraňujeme kromě nadbytečných větví a jejich částí větve nemocné a uschlé. I ty jsou na dřevinách bez listí lépe vidět. Na sklonku zimy prořezáváme z ovocných dřevin především jádroviny (jabloně a hrušně), z okrasných dřevin opadavé listnáče, ale také nežádoucí spodní větve dřevin stálezelených. Některé zdroje uvádějí, že z jehličnanů je řez v tuto dobu nevhodný v případě borovic, jiné to ale vyvracejí. Rozhodně je vždy vhodné se nejprve poradit se svým zahradníkem, sadařem či jiným odborníkem na dřeviny. I lesníci mají bohaté zkušenosti. Někdo může mít problém s lezením do výšek, nebo s vhodným nářadím, třeba i ruční pilky se prodávají na tyči (dokonce i teleskopické), stejně jako zahradnické nůžky. Jiný se bojí do dřevin vůbec zasahovat, někdy je prostě lepší se obrátit na zahradníka, sadaře, odborníka na údržbu okrasných stromů a parkové úpravy. Nikdo učený s nebe nespadl a přiznat si nejistotu je vždy lepší, než páchat zbytečné škody. A výšky? Zlomit si vaz nechce nikdo. Řez dřevin provádíme zásadně v čase, kdy nemrzne. A nejlépe dokonce, když už nemrzne ani v noci, i když za teplejšího dne ošetřené rány už nepředstavují při mírnějších nočních mrazících problém. Hlavním důvodem neprořezávání v mrazech je, že by vzniklé řezy mohly při příliš nízkých teplotách vyschnout. Rány na větvích se pak mnohem hůře zacelují a stromům pak hojení ran ubírá sílu potřebnou k růstu a plození. Zároveň je třeba pracovat za sucha, nikdy ne za mokra. Vždy tedy prořezáváme za mírného a suchého počasí. Nejenže po deštích (a za deště) budeme pohybem mezi stromy rychle celí promáčení, i když ještě nemají listí, ale také tak předejdeme šíření chorob, které se přenáší vodou. Navíc zabráníme poškození dřevin následnými nízkými teplotami, kdy by voda zmrzla.Řez provádíme tak, že nejprve odstraníme odumřelé a nemocné větve, především ty, které byly v zimě poškozené sněhem a ledem. Po nich se pustíme do výrazně přerostlých větví, čímž již dřeviny tvarujeme. Odstraňujeme také velmi malé větve a větve směřující dovnitř koruny. Zvětší se tak množství světla i vzduchu v koruně. Obvykle platí, že středně velké a dostatečně silné větve mají největší potenciál růstu a plození. Dřeviny by především neměly růst takzvaně do dřeva, čili vyloženě nežádoucí jsou větve dlouhé a tenké. Vždy se musíme snažit zachovat větve, které se vyvíjejí. Udržujeme tak správnou strukturu stromu. A poslední pravidlo, stromy prořezáváme vždy v místech, kde se rozvětvují.Stromy je třeba před řezem důkladně prohlédnout a řez si promyslet. S větší zkušeností též odstraníme nedostatky předchozích řezů, až dosáhneme optima. Po ukončení řezu také vždy očistíme výhony z kmene a odstraníme kořenové výmladky. Místa řezu nakonec (nebo i průběžně, abychom něco nepřehlédli) ošetříme štěpařským voskem či jiným podobným balzámem. Ošetříme každý řez, i řezy přímo na kmeni. Použít lze i desinfekční vápno, nebo třeba bílý Balakryl. Tenké větve (o průměru do 25 mm) řežeme jedním tahem, silnější větve (do 60 mm u kmene) nejprve podřízneme zdola a poté až dořízneme shora. Po provedení řezu větve posbíráme a proženeme štěpkovačem či drtičem. Ty silnější pak můžeme uschovat pro potřeby uzení, až vyschnou (ovocné dřeviny) anebo na zátop (ostatní).Řez provádíme dvoubřitými nůžkami (ručními i pákovými) a pilkou (nejlépe samurajkou a též pilkou s otočným listem). Na špatně dostupná místa dosáhneme pomocí huseníku. Rány nakonec dočistíme ovocnářským nožem (takzvanou žabkou).Motorová řetězová pila se pro účel řezu dřevin v zahradě nehodí, okraje řezů jsou roztřepené. Navíc by mohla poškodit i větve, kterých jsme se nechtěli dotknout, případně kmen. Nemluvě o tom, že je tato práce nebezpečná, obzvláště na schůdcích, žebříku, či v koruně stromu.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
