Na druhou stranu Názvoslovná komise ČSO přiznává, že „Ptačí názvosloví má u nás oproti jiným skupinám živočichů tu nevýhodu, že vždy vyvolává nejvíce emocí. Zatímco nově vytvořená jména jiných druhů obratlovců prošla celkem bez povšimnutí, kolem ptáků byl již od 90. let minulého století, kdy se začalo pracovat na kompletním názvosloví všech druhů světa, velký rozruch.“ Ano a je to logické, na ptáky si totiž, my Češi, jen tak sahat nenecháme!Jak to vlastně všechno probíhalo, než došlo k radikální změně, která dokonce přesahuje hranice naší země, jelikož byla náhle aktualizována česká jména ptáků rovnou z celého světa? A například na webu BioLib.cz již došlo na návrh komise k přejmenování 5288 druhů? Na stránkách birdlife.cz názvoslovná komise argumentuje, že „… do roku 1993 existovala česká jména pro pouhých přibližně 15 % druhů ptáků, z toho 8 % nepěvců a 7 % pěvců. Začátky práce na kompletním názvosloví ptáků lze datovat až do první poloviny 90. let dvacátého století. Výsledkem dvou etap tvorby jmen byla kniha Soustava a české názvosloví ptáků světa (dále jen SČNPS; Hudec et al. 2003), která pojmenovala tehdy rozlišovaných 9978 druhů. Toto dílo mělo kromě nesporných výhod také řadu nedostatků. Názory na podobu jmen se často diametrálně lišily, a to u nejrůznějších uživatelů i autorů názvosloví, jakož i u recenzenta knihy. Bylo proto nutné přistoupit ke kompromisu s vědomím, že řada prosazovaných jmen nebude nejvýstižnější ani nejlepší, pokud jde o jejich věcnou správnost a/nebo lingvistickou podobu. Ke škodě věci se v konečné fázi práce prosadila i řada změn k horšímu, a to někdy bez smysluplných argumentů. Nicméně v zájmu zmíněného kompromisu a pod podmínkou, aby názvosloví bylo doporučeno k užívání, se tyto změny nakonec objevily v SČNPS. Jako příklady lze uvést nesprávné překlady některých vědeckých nebo národních jmen nebo lpění na jejich doslovných překladech, přičemž tato jména vůbec neodpovídají realitě, dále nelze přehlížet ani jiná zavádějící nebo zcela chybná jména. Na druhé straně množství původně vytvořených vhodnějších jmen se do SČNPS nedostalo.“ Komise tedy dospěla k závěru, že je třeba sjednat po dvaceti letech nápravu. A dlužno dodat, že na to měla o dost méně času než tehdejší tvůrci názvosloví v éře pomalu skomírajících svobodných 90. let 20. století. Však uvažte, původní názvoslovný tým, který působil od roku 1996 pod názvem IOC Czech Language Committee on Common Names for Birds, byl nahrazen Názvoslovnou komisí ČSO, která se stala pracovní skupinou České společnosti ornitologické, teprve 10. března 2021. Měli tedy na kompletní změnu názvosloví něco okolo tří let. Při výše zmíněné změně jmen 5288 druhů a cca 1180 dnech to dělá necelého 4,5 ptáka (pardon – ptačího druhu) na den. Obávám se však, a je to celkem logické, že na 1 pracovní den mohlo vyjít až 10 ptačích druhů a více…Samozřejmě nenechala názvoslovná ptačí činnost chladnou odbornou ani laickou veřejnost a vcelku nudné okurkové dny tak rozřízly vtipné reakce téměř ve stylu Jaroslava Haška a jiných literárních vtipálků, humoristů a géniů. A tak trochu to vlastně vypadá jako lítý boj kohoutů na smetišti. Například na stránkách ekolist.cz zveřejnil pan Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha, otevřený dopis předsedovi Názvoslovné komise, kde se vtipně trefuje do názvosloví oblíbených sýkorek. V dopise uvádí: (vytrženo z textu, ale ne kontextu) „… Dále tu máme sýkoru modřinku (Cyanistes caeruleus), u které by mělo být na řadě mužské rodové jméno. Takže sýkorník? Nebo raději sýkořec? A samozřejmě ne modřinka! Řekněme sýkořec modřenec? Nebo sýkořec modrotemenný? Dál opět rozvádět nebudu, jde o Vaši odbornost a kompetenci. Pokračuji sýkorou parukářkou (Lophophanes cristatus). Zvolíme-li ženské rodové jméno, pak by mohlo jít o parukářku obecnou. Pohříchu však má na hlavě nikoli paruku, nýbrž chocholku, takže raději bych byl pro sýkornici chocholatou...“ Otevřený dopis uzavírá slovy S pozdravem „Ptáku zdar!“ Pan Martin Vavřík, pedagog a dlouholetý člen Faunistické komise ČSO, na tomtéž webu konstatuje poněkud smířlivěji, že uživatelé změny ptačích názvů od Názvoslovné komise nechtějí… Toto tvrzení, uvedené v názvu článku, mě ponouká se zeptat: „Jací uživatelé? Jakože uživatelé ptáků?“ V takovém případě jde o genderově nevyvážené tvrzení, protože správně by mělo být v názvu článku uvedeno UŽIVATELKY A UŽIVATELÉ, uživatelky samozřejmě na prvním místě. Poté, co pan Vavřík obsáhle vysvětluje, proč píše to, co píše, klade celkem logické otázky: Potřebujeme nová česká jména ptáků? Je důležité opravovat jména ptáků, která jsou z nějakého důvodu zavádějící či nepřesná? Je nutná tvorba nových českých rodových jmen? S dotazy naprosto souhlasím, jelikož jako ptačí nevědec mám například u páně Bobkově zmíněných sýkorek v hlavě zakódované právě slovo sýkora (sýkorka) a případně i několik přívlastků. Vše ostatní o sýkorách se samozřejmě běžnému člověku během životní pouti z hlavy vykouří. Musel by ptactvu propadnout. Klasické dělení: sýkora a jakáže to dál… Jiný odborník však oponuje... Pan Jiří Bukovský, popularizátor zoo a amatérský fotograf zvířat, pro změnu komisi upozorňuje na to, že úplně zapomněla na tučňáky. A ihned vysvětluje, proč… tučňáky! V úvodu článku uvádí: „Už léta se při provádění po zoo potýkám s tou hrůzou, že ač různé rody, všichni jsou tučňáci a já nemám jak pro běžného návštěvníka popsat jejich rozličnosti.“ Dále dodává: „Chápu, že teď jste zaneprázdněni pěvci a tak jsem se rozhodl Vám pomoci s pročištěním stojatých vod a sestavil jsem prozatímní návrh. Ten bych na BioLib zatím vložil jako synonyma, po Vašem neschválení pak jako hlavní jména dáme samozřejmě Vaši verzi.“ Dlužno především dodat, že v textu je chybně uváděno velké V, lze však autorovi prominout, protože naprosto chápu záměr takového způsobu použití tohoto zájmena. V dalším článku jde pan ředitel pražské zoologické zahrady ještě dál a přímo se odkazuje na Jaroslava Haška. Píše: „Jaroslav Hašek by asi zblednul a objednal si něco ostřejšího. Když si v pražských putykách vymýšlel velrybu sírobřichou nebo pačuchu jelení dráždivou, dělal si bohapustou legraci. To Názvoslovná komise České společnosti ornitologické své výplody myslí vážně. Pojmenovává a nyní bohužel hlavně přejmenovává jednotlivé ptačí druhy a generuje perly, jako je louče černohrdlé nebo papučka žhnoucí. I nechtěnému humoru se lze zasmát. Bohužel naprostý chaos, který takto vzniká, budí jenom zlost...“Pan Tomáš Grim, publicista, fotograf, cestovatel, spisovatel, ornitolog i ptáčkař, pro změnu radí, jak se neutopit v bouřlivých vodách českého ptačího názvosloví. Vážení přátelé, co dodat, je to letos léto vskutku výsostně lingvistické, žádná okurková sezóna… Z hlediska ptactva nebeského je pak především zarážející jeden důležitý fakt. Samotné ptactvo totiž vůbec nezajímá, jakého je druhu, tak nějak to bytostně ví, pozná. Svůj ke svému. Nejdůležitější je pro ptáky dělení na samečky a samičky, což se ovšem nedá říci o lidstvu, tedy alespoň tom současném. Všem názvoslovným komisím světa NAZDAR!Zdroj: birdlife.cz, ekolist.cz, BioLib.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz
