Metry výšky, které jí chyběly k výhledu, dohání podpůrnou základovou konstrukcí. Uměle zvýšeným podkladem, který jí přibližuje dokonalému rozhledu. Kdyby se jednalo o zděnou stavbu nebo betonový sokl, zase tak neobvyklé nebylo. Jenže Casa Tekila je čistokrevnou dřevostavbou. A proto stojí na chůdách. Pro úplnost je třeba zmínit, že tohle netradiční řešení si architekti vyvolili ještě ze dvou důvodů. Uměle vyvýšený dům tím získává ze své „zastrčené“ pozice na pozemku mnohem lepší přístup k dennímu světlu. A také mnohem lépe akumuluje svou fasádou teplou, s čímž coby úsporná stavba programově počítá. Ona přidaná výška umožnila objektu vystoupit z omezujícího rámce svých dispozic, a volněji se natočit v severo-jižní ose. Není to přístup, který by bylo možné realizovat všude, ale tady to vůbec nevadí. Vyvýšení nad terén má ještě jeden efekt: dům je přístupný jen bočním schodištěm – vedoucím na terasu – takže se tím v rovinaté krajině stává kvůli omezenému přístupu jakoby bezpečnější. Vede do něj jen jedna cesta. Tam, kde má dům pasivně přijímat teplo ze slunečního záření, je opláštěná fasáda natřena na černo. A vůči jižní straně je ponechána v původní barvě dřeva. Černá fasáda přitom vizuálně „umenšuje“ objem ne zrovna malého domu. Přeci jen, nad zem dává dvě podlaží, a dohromady nabízí přes 140 metrů čtverečních užitné plochy. Ani tak se ale nedá považovat za stavbu enormně nákladnou. Veškeré užité konstrukční dřevo pochází od místního dodavatele, a bylo opracováno/prefabrikováno přesně podle zadání projektu. Až na místě jej smontovali tesaři, pocházející ze stejného regionu, jako užitý materiál. Sana konstrukční základna z vrstveného dřeva byla navržena s tenkými a lehkými prvky, které se snaží začlenit stavbu do širšího kontextu. Fasáda byla sestavena ještě na zemi, a rozdělena na jednotlivé části, které pak tesaři uchytili k rámům. Fošny z podkladu fasády jsou na koncích seříznuté pod úhlem 45 stupňů, aby se zabránilo stagnaci vody. A na celé fasádě nejsou viditelné/přítomné vystupující šrouby, takže je dřevo chráněno ve své celistvé kráse. Architekti si přitom pochvalují, jak je to to univerzální, udržitelný a tepelně účinný materiál. Z hlediska dispozičního řešení dům obstupuje vnější terasu, a skrze ni pak upírá zraky svých oken k jezeru. Hlavní prostor, který se skládá z jídelny, obývacího pokoje a kuchyně, je umístěn ve směru východ-západ, čímž se mu daří mít výhled na jezero a les. Dvojitá výška místností se tu promítá s propojením druhého patra, což usnadňuje vzájemnou interakci mezi obyvateli. To, že je dům uměle vyvýšen, zevnitř poznat nejde. Casa Tekila je po všech stránkách dobře odvedeným dílem. A byť ji „chůdy“ činí poněkud extravagantní, určitě jim nejde upřít výsledek. Funkčně zajišťují to, co se od domu u jezera automaticky očekává – výhled na vodní hladinu.Materiály: Medio ArquitecturaFoto-kredit: Emiliano Ruidíaz Riffo