V 60. letech minulého století začali obyvatelé Göteborgu usilovně přemýšlet nad tím, kam ze svého poněkud industriálního města budou prchat na víkend do přírody, kde ještě hledat pohodu vesnice v rozumné dojezdové vzdálenosti od centra. Tehdy také objevili kouzlo Askimu. V podstatě malé venkovské lokality, obklopené kopci, lesy a mořem. A zahájili sem hromadný exodus. Nejprve tu vyrostly chaty, později pak letní rezidence a prázdninové domy. Teď už se tu bydlí nastálo, a Askim je regulérní předměstí druhého největšího švédského města, kam snadno dorazíte s MHD. Z původního charakteru vesnice nezbylo mnoho. Ale i to málo se nyní pokusili majitelé Villy Timmerman oživit a zachránit. Dali vzniknut obydlí, které vévodí „venkovskému“ uspořádání, a přitom je moderním domem. Tedy, dvojdomkem. Projekt stavby dvojdomku si nechali vypracovat starší manželé, kteří tu pořídili stavební parcelu, usazenou ve svahu. Proč dvojdomek? V jedné části budou bydlet oni, v druhé jejich syn se ženou a dětmi. Organizaci stavby a jednání s architekty zajišťovali „staří“, o financování výstavby se pak postarali „mladí“. Zamýšlený objekt měl tedy ze svého principu reagovat na „postupný vývoj situace“, kdy rodičům a prarodičům budou přibývat léta, a děti se od batolecího dorostou ke školnímu věku. S tím se budou měnit nároky všech, včetně požadavků na obslužnost, sníženou mobilitu nebo větší poptávku po soukromí. Než se tedy staří a mladí pustili do díla, museli toho rozvážit opravdu hodně. Mimo jiné bylo třeba zohlednit povětrnostní podmínky, výhledy do okolí, slunce a jeho osvit, kontakt s ulicí a sousedy. Šlo o to, že svým objemem ne zrovna malá stavba (užitná plocha na 2 podlaží činí 179 metrů čtverečních) musela reagovat na podněty z různých směrů. Nikdo přirozeně nechce dům s tmavými pokoji, ale zase nestojíte o to, aby vám sousedé koukali až na stůl. Výhled z terasy na moře je jistě fajn, ale když zrovna z té strany v zimě přichází ledový vítr a sníh, nechcete si budovat trvalou závěj v patře. Další možné komplikace vycházely z terénu (jeho sklonu) a také z rozrostlé stromové vegetace, která kryla větší část pozemku. Ta nebyla komplikací, ale přínosem: majitelé chtěli „bydlení u lesa“, tak jako tu bylo ještě před lety zvykem. Jen kvůli stromům museli lépe promyslet, kudy dostat denní světlo do tří výškově oddělených částí domu. Hodně přitom pomohli architekti, kteří navrhli v částech domu dvojnásobnou výšku stropů (zvláště nad schodišti), na něž se navazují střešní okna. Světlo tedy do domu v místech, kde by jinak stínily stromy, seshora. Je to chytré a praktické. To je ale celá vilka. Ta se totiž narušením konvenčního plánu místností zbavila břemene zbytečných komplikací, a utvářela svůj vnitřní objem s ohledem na funkčnost. Středem celého domu prochází společenská místnost, propojující obě části. Obytné pokoje dřevostavby jsou umístěny po obvodu, kuchyně v rozích. Obě (tedy spíš tři) generace tu tedy žijí pohromadě, ale každá ve svém, přičemž sdílí společný prostor. Pozitivní je, že pořizovací cena realizace nebyla vůbec vysoká. Stavělo se tu totiž z místně lehce dostupného materiálu, dřeva. Villa Timmerman je sestavena z prefabrikované rámové konstrukce (která byla smontována na místě stavby). Její tmavá dřevěná fasáda byla ošetřena dřevěným dehtem, jako konzervace. Na vnější straně dřeva je obklad tvořen třemi rošty diagonálních a vertikálních žeber. Mřížka byla zprvu jen takovým vizuálním experimentem, který se ale výtečně osvědčil jako dodatečná ochrana proti přehřívání interiéru, i proti snášejícímu se dešti a sněhu ze západního pobřeží. Střecha je kombinací dřevěných dehtovaných panelů a solárních článků. Solární panely jsou do střechy „hladce“ integrovány. Nenarušují tedy svým leskem okolí, na domu patrné nejsou. Obydlí, dřevěný dvojdomek, připomíná svou skladbou dobu, kdy v Askimu stály spíše chaty a nebyl než větší vesnicí. Sám se obklopuje stromy a přírodou. A přitom je harmonickým místem pro život. Materiály: Bornstein LyckeforsFoto-kredit: Kalle Sanner