V této souvislosti se při volbě pozemku zajímejte hlavně o hladinu spodní vody a geologické podmínky podloží (jako je únosnost půdy, možnost sesuvu a podobně). Popovídejte si s majiteli sousedních pozemků, kteří dům již stavěli, jaké mají zkušenosti. Stěžejní údaje vám může poskytnout i geologický průzkum pomocí vrtů, případně je můžete získat na příslušném stavebním úřadu. Rovněž nezanedbatelné a vhodné je zjistit přítomnost radonu v podloží. V lokalitách s nízkým stupněm jeho výskytu můžete rodinný dům stavět bez problémů. Při zjištění střední kategorie rizika stavebního pozemku pronikání radonu z podloží je nutno provádět tzv. jednostupňovou ochranu, která většinou spočívá v položení plynotěsné protiradonové izolace. Protiradonových izolací je velké množství. Jedná se o pásy z oxidovaného nebo kaučukem modifikovaného (typ SBS) asfaltu, příp. s Al fólií, o nopové fólie, fólie na bázi PE, PEHD, PVC a různé stěrkové či nátěrové hmoty. Za dostatečné protiradonové opatření se považuje provedení všech konstrukcí v přímém kontaktu se zeminou a s protiradonovou izolací, která současně plní funkci hydroizolace. Protiradonovou izolaci nelze nahradit žádným typem vodostavebního betonu! Při zjištění vysoké kategorie rizika stavebního pozemku se zpravidla navrhuje a provádí tzv. dvoustupňová ochrana. Ta spočívá v tom, že se ještě, kromě výše uvedené ochrany protiradonovými fóliemi, provede odvětrání podloží pod základovou deskou objektu. Jedním z možných způsobů je ten, kdy se do vrstvy štěrku, zhutnělého mezi základovými pasy budoucího objektu, položí drenážní odvětrávací systém z perforovaných trubek. Tyto trubky se vyvedou z pod základů objektu a ukončí se na fasádě objektu nad volným terénem nejlépe mřížkou z umělé hmoty. Odvětrání základů je nejúčinnější za předpokladu, že větší část odvětrávacích trubek je položena ve směru převládajících větrů v dané lokalitě. Druhou možností je perforované trubky uložit ve štěrku paprskovitě a napojit je na odvětrávací komín, který je vyveden až nad střechu. Do potrubí může být, pro zvýšení intenzity provětrání, vložen axiální ventilátor. Proč tak předpisově s radonem jednat? Co je vůbec zač? Radon je radioaktivní plyn, který vzniká samovolným rozpadem radia, které naopak vzniká postupnou přeměnou uranu. V přírodě se tyto radioaktivní elementy vyskytují v horninách, zeminách a vodách. Uvolněný radon je transportován do značných vzdáleností zejména prostřednictvím půdního vzduchu. Plynný radon se uvolňuje volně do ovzduší, kde by nikomu neškodil, avšak pokud je na zemském povrchu situovaný objekt rodinného domu nebo jiná stavba, kde v uzavřených pobytových prostorách dlouhodobě pobývají nebo pracují lidé, může se radon dostat dovnitř těchto objektů jakýmkoli otvorem (např. netěsné prostupy instalací, netěsné šachty, praskliny ve zdivu a podlahách) nebo plošně difúzí přes nedostatečně provedenou kontaktní podlahovou konstrukci (např. nekvalitní betonová podlaha s nefunkční izolací, prkenná podlaha, suchá dlažba). Principem metod měření radonu je detekce ionizujícího záření. Při detekci radonu v interiérech objektů a v půdním vzduchu používáme veličinu objemová aktivita radonu, kterou vyjadřujeme v jednotkách Bq/m3 (becquerel na m3) či odvozených jednotkách kBq/m3. Proběhne - li v radioaktivní látce (jeden m3) jedna radioaktivní přeměna (rozpad) za jednu sekundu, má objemová aktivita dané radioaktivní látky hodnotu 1Bq/m3. Principem metod měření radonu a jeho dceřinných rozpadových produktů je detekce ionizujícího záření. Částice alfa a beta, vznikající při radioaktivních rozpadech, vyvolávají v určitých chemických látkách elektrický náboj či světelné jevy, které mohou být zachycovány citlivým detektorem. Existuje řada typů detektorů (polovodičové, scintilační, stopové), které ve spojení s vhodným zesilovačem (násobičem) měří energii i počet fotonových záblesků vznikajících v detekční látce. Z tohoto údaje se výpočtem, po zadání patřičných veličin pro daný přístroj, získá objemová aktivita radonu. Cílem stavebních prací je snížit pronikání radonu do objektu. Mezi nejdůležitější faktory, které ovlivňují pronikání radonu z podloží do objektu jsou především: velikost podtlaku, koncentrace radonu v půdním vzduchu, propustnost půdních vrstev pod základy a těsnost základových a suterénních konstrukcí. Na tuto problematiku existují dva základní pohledy: Při ochraně objektů se používá buď pasivní nebo aktivní ochrana. Pasivní ochrana spočívá v položení protiradonových izolací do podlah a základových desek. Aktivní ochrana spočívá v prováděném trvalém odvětrání jednotlivých pobytových místností pomocí ventilace instalované v celém objektu. Do ventilace musí být zařazen rekuperátor, který zajišťuje, aby ztráty tepla v objektu byly co nejmenší. Aktivní ochrana se používá výjimečně a to většinou v objektech, kde dochází k zamoření radonem a jeho dceřinými produkty ze stavebních materiálů. Tento způsob ochrany objektu je vysoce efektivní, ale energeticky a nákladově velmi náročný. Z tohoto důvodu se většinou přistupuje k ochraně objektu položením plynotěsných izolací. V souladu s ustanovením par. 6, odst. 4, zákona č. 13/2002 Sb. ' Ten, kdo navrhuje umístění stavby s obytnými nebo pobytovými místnostmi nebo žádá o stavební povolení takové stavby, je povinen zajistit stanovení radonového indexu pozemku a výsledky předložit stavebnímu úřadu. Pokud se taková stavba umísťuje na pozemku s vyšším než nízkým radonovým indexem, musí být stavba preventivně chráněna proti pronikání radonu z geologického podloží. Podmínky pro provedení preventivních opatření stanoví stavební úřad v rozhodnutí o umístění stavby nebo ve stavebním povolení...' Na základě stanoveného radonového indexu pozemku, hydrogeologicko-geotechnických poměrů na pozemku a stavební dispozice objektu se navrhne a nadimenzuje vybraný druh izolačního systému a vypočte minimálně potřebná tloušťka izolačního materiálu. Přiměřené řešení dle ČSN 73 0601 (2) šetří nemalé finance a chrání dostatečně v některých případech i několikamiliónový majetek před rizikem vody a radonu.