V době, kdy už musela jít rychlená teplomilná zelenina z mobilních nádob ven, byla ještě příliš velká zima. Vyřešili jsme to doma sice tak, že okurky putovaly z okurkoviště do skleníku, papriky prakticky nebylo kam dát a rajčata šla do okurkoviště, aby na ně alespoň nepršelo shora. Bohužel rozměrné dýně a cukety musely na záhony a výsledek je tristní. Cukety sklízíme až od půlky srpna a nebyl to žádný zázrak, až nyní za teplého pozdního léta plodí tak, jak plodily předchozí roky již od konce června. A dýně nám až na 2 rostliny prostě uhnily. Zastavily se, nerostly a uhnily dříve, než se stačilo oteplit. Rajčatům přitom bylo v okurkovišti příliš chladno, zakryta byla jen shora a na každodenní obalování bílou netkanou textilií nebyl čas. První plody jsme začali sklízet až po půlce srpna a většina ještě zraje. Prostě nic moc. Jarní, ale i letní chladno z počátku léta oddalovalo venkovní výsadby, jak jen mohlo. A to samé se stalo loni. Nemá nyní smysl spekulovat, zda to je způsobeno omezením lidské činnosti za covidu, kdy se příroda mohla nadechnout. Co je pozitivní, vyrovnaly se v krajině i pod zemí zásoby vody, které za předchozí suchá a horká léta ubývalo. Alarmisté sice kážou, že se to zase vrátí, což by se zrovna teplomilné zelenině líbilo. Méně již lidem a přírodě. A realita posledních dvou let je opačná, od sucha nesnesitelných veder má hodně daleko. Počasí prostě bylo pro ty, kteří nenávidí vedra (jako já) fajn. Horší už to je poslední dva roky pro některé zelináře v závislosti na jejich specializaci. Prodejci a šlechtitelé se zaměřovali na odrůdy odolné suchu a horku a pro mnohé z nás je nyní obtížné se přizpůsobit nové situaci, která však byla na našem území dříve tradiční. Návrat sucha lze sice očekávat, ale je třeba si také uvědomit, že sucho se stalo pro některé subjekty docela slušným byznysem a proto také slýcháme názory, že sucho je a bude. Skutečným problémem je však nepružnost systému, neschopnost se přizpůsobit různým podmínkám v jednotlivých letech jdoucích po sobě. Dlouho trvalo, než si politici uvědomili, že máme problém a začali s konkrétními kroky k nápravě. A najednou je to zase jinak. A co bylo ještě horší, když se letos již trochu oteplilo a výsadba byla možná, začalo pršet a pršelo pravidelně a dlouho. Rajčata a jinou zeleninu na dešti bylo třeba okamžitě začít ošetřovat, jelikož plísně na rajčatech jsou s takovým počasím spojené nezbytně. Bohužel. Kdo nezvolil odolné odrůdy, měl problém. Zajímavostí také bylo, že rajčata na volných plochách začala velmi bujně růst. S plozením to však již bylo horší a rajčata nechtěla dozrávat. Za vše může právě déšť, ale nikoli voda samotná, nýbrž dusík. Kvůli deštivému počasí se začalo z půdy uvolňovat více dusíku. A právě dusík způsobil bujný růst zeleně, ale již horší plození a také zpomalil dozrávání plodů. A pokud někdo pohnojil tak, že v době, kdy již rajčata potřebovala více než dusík draslík, fosfor, hořčík, vápník a stopové prvky, ovšem hojně se jim dostávalo právě dusíku, měl problém. Dusík se totiž u rajčat nevyvazuje v hlavním stonku, ale v těch postranních. Fakt, že se nedařilo vypěstovat rajčata dostatečně sladká, je pak způsoben právě nedostatkem draslíku a hořčíku. Jinak to lze také poznat tak, že najdeme na rajčatech spoustu žlutých listů. Bylo třeba provést postřik a nebo zálivku síranem draselným a hořečnatým, čili hořkou solí.Mohlo by vás zajímat: která rajčata jsou sladká a které odrůdy nejchutnější?Docházelo také ke svinování listů rajčat a kroucení vrcholů. Těžko říci proč, možná kvůli náhlému kratšímu suchu po vydatných deštích, ovšem také možná kvůli nedostatku draslíku. Rostliny si totiž za takové situace nedovedou dobře rozdělovat vodu a aby ji chránily před odpařováním, svinují své listy. Zmenší se tak plocha pro odpar. Ovšem listy se mohou svinovat z více příčin, dokonce může dojít až k zakrnění listů. Může jít o přemokření půdy, nadbytek živin za chladu a nebo naopak za sucha a vysokých teplot. Ať tak či onak, úroda teplomilné zeleniny nebyla mnohde kdovíjak valná. Kdo neměl dostatečně prostorné skleníky a fóliovníky a nejlépe ještě vytápěné, měl prostě smůlu. Tedy třeba s výjimkou mé matky, ovšem ta je v důchodu a někdy ji podezírám, že chodí do skleníku i číst pohádky na dobrou noc, když už vše na noc pravidelně přikrývá peřinkou z bílé netkané textilie, jakmile se jen trochu ochladí. Na dovolenou by odjet rozhodně nemohla.Naskýtá se otázka, zda má vůbec smysl za dané situace teplomilnou zeleninu pěstovat. Určitě má, pěstovala se i dříve, je však třeba sledovat počasí dlouhodobě, volit vhodné odrůdy a respektovat nároky rostlin na péči. A navíc nebude od věci doplnit užitkovou zahradu kromě skleníku například i o pořádně prostorný fóliovník.
