Rozvolněná zástavba domů, jež si od sebe udržují přiměřený odstup zahradami, charakterizuje poklidnou čtvrť na okraji rakouského Lauterachu. Tady, jen kousek na sever od údolí Rýna, se klimatické podmínky prakticky neliší od těch v Česku, a proto je projekt novostavby takovou inspirací. V daných dispozicích by totiž klidně mohla stát i u nás, a obstála by tu bez obtíží. S požadovanou užitnou plochou (345 metrů čtverečních), odpovídající potřebám početné rodiny, se ale v místě realizace zdála být přehnaně zbytnělá, a proto se architekti rozhodli, že její kubaturu rozloží do dvou pater trojdílné propojené struktury. Tím minimalizovali objem zastavěné plochy, a současně rozbili zdání „příliš velké“ stavby. A zachovali sympaticky usazený charakter nepřeexponovaného předměstí. Dům vychází z klasické severo-jižní orientace, s výhledovými plochami otevřenými k zahradě v zadní partii, zatímco k ulici, od níž si zachovává určitý fyzický odstup, se staví spíše menšími okny. Nepravidelná skladba trojsvazkové budovy tříští svůj objem, pracuje s odlišnými sklony střech a výškovým odstupňováním. Už zvenku je patrné, že vnější uspořádání, snížené úrovně a výstupky se promítají do strukturování interiéru, jež činí dům členitější a skladbu dělených místností pestřejší. K tomu, abychom vnitřní síť obydlí, které pracuje s půl-patrovými schodišti a vizí zdvojených stropů, ale musíme nejprve nahlédnout dovnitř. Objekt je přístupný ze západní strany, předsíně a širší haly se prochází do kuchyně, jež je středem domu a veškerého dění. Rozložením objemů vznikají v otevřeném prostoru diferencované plochy, které rozdělují obytný „společenský“ prostor, respektive centrální jídelní kout a obývací klidovou část (se zdvojenou výškou stropu), posunutou do východního křídla. Tedy klidovou – vestavěný rohový gauč se možná podbízí odpočinku, ale místnost je využívána převážně jako dětská herna, hezky pod dohledem rodičů. Úroveň přízemí se cele otevírá směrem do zahrady a dvora, s nimiž volně komunikuje a v teplých měsících je do nich volně průchozí. Kuchyni od zbytku prostoru odstavují ještě dva další výrazné prvky.Jednak schodiště vedoucí do (mezi)patra, kde se nachází dílna/pracovna, ale především zajímavě utvářená kamna. Designová pec, sloužící k vyhřívání prostoru a lenošení. V patře na členitý profil stavby navazují místnosti, které si mohou dovolit nebýt propojeny jednořadým koridorem. Vzniká tak hezky útulné bludiště domácího prostoru, v němž se nachází dětské pokoje a ložnice, koupelny. V této části pak dům působí dojmem bytu. Ústředním bodem je tu prostup na balkon, který je – i kvůli dětem – zabezpečen ochrannou lamelou zvýšeného zábradlí. Tato struktura ale současně anonymizuje dům a chrání soukromí jeho obyvatel, aniž by jim odříkala přirozené denní světlo v interiéru. Dům je po stavební stránce řešen jako masivní dřevěná konstrukce ze smrku, jež je zateplena dřevovláknitou izolací. Stěny a stropy jsou z vnitřní strany obloženy jedlí bělokorou, kterou ve vnější světlosti neopracovaného dřevo doprovází na podlaze užité položené dubové parkety. Jednotná fasáda je vytvořena ze svislé laťovky, z jedlového dřeva. To je ošetřeno lazurou, díky čemuž získává dům šedavý nádech. Do přirozené šedi se jedlové dřevo na čerstvém povětří sice dopracuje samo, ale takhle si dům zachová homogenní nádech a bude barevně „vyzrávat“ stejně. Nápad rakouských architektů rozdělit jednu „vizuálně příliš výraznou“ budovu do trojice propojených svazků je na jedničku.Materiály: Juri Troy ArchitectsFoto-kredit: Emanuel Sutterlüty, Juri Troy
