Památkový zákon Samotný zákon i vyhláška prošly už celou řadou novelizací. Účelem památkového zákona je zabezpečit ochranu kulturních památek jako součást kulturního dědictví společnosti, hmotného svědectví dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelného bohatství státu. Památkový zákon vytváří podmínky pro jejich zachování a vhodné využívání, vymezuje práva i povinnosti vlastníků kulturních památek a stanovuje postupy, jakými stát zabezpečuje jejich ochranu prostřednictvím příslušných správních orgánů a odborných organizací. Stavebníkům, kteří se pouští do rekonstrukcí chráněných památkových objektů jednoznačně doporučujeme prostudovat zmíněný Památkový zákon, případně si na práci najmout odbornou firmu. Národní památkový ústav Pokud si nevíte rady se svojí stavbou, obraťte se na Ústřední pracoviště Národního památkového ústavu. Jeho pracovníci vedou ústřední seznam kulturních památek, což obnáší přes 38 tisíc nemovitých a 320 tisíc movitých památek. Zvláštní ochrana je věnována Národním kulturním památkám, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa. Postup při rekonstrukci historicky cenných památkových objektů Vlastník kulturní památky, který plánuje údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky, případně jejího prostředí, je povinen předem si vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností a jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu. V závazném stanovisku se orgán státní památkové péče vyjádří, zda navrhované práce jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné a stanoví základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru Obnovu kulturních památek nebo jejích částí, které jsou díly výtvarných umění nebo umělecko-řemeslnými pracemi je možné obnovit pouze restaurátorsky – oprávněnou osobou. O povolení restaurování je nutno požádat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností (krajský úřad u národní kulturní památky), který stanoví (po předchozím vyjádření odborné organizace památkové péče) podmínky pro restaurování. Seznamy restaurátorů včetně uvedení rozsahu licence jsou k dispozici na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností i ostatních orgánech či organizacích památkové péče. Vlastník nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, stavební změně nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Vlastníku kulturní památky může obec nebo kraj na jeho žádost poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky. Forma příspěvku není jednotná, většina Krajských úřadů a některá města za tímto účelem vyhlašují speciální programy či granty. O podrobnostech je nutné se informovat přímo na těchto úřadech. V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může výjimečně poskytnout příspěvek Ministerstvo kultury. Tento zájem se snaží Ministerstvo kultury definovat prostřednictvím některého ze zde uvedených programů: Havarijní program (určen na podporu a krytí finančních potřeb pro zabezpečení naléhavých oprav památek, především odstranění havarijního stavu střechy a staticky narušených nosných konstrukcí). Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón (určen pro opravy památek na území měst s vyhlášenou městskou památkovou rezervací nebo městskou památkovou zónou). Program záchrany architektonického dědictví (určen na obnovu a zachování kulturních památek, které tvoří nejcennější část architektonického dědictví ČR jako jsou hrady, zámky, kláštery, historické zahrady, kostely, obranné městské a pevnostní systémy apod.). Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny (určen na podporu obnovy a zachování kulturních památek. Zejména památek lidové architektury, jakými jsou například zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky, boží muka a jiné, které se nacházejí na území prohlášených vesnických památkových rezervací a zón a krajinných památkových zón. Program restaurování movitých kulturních památek (určen k restaurování movitých kulturních památek a jejich souborů, které jsou významnými díly výtvarných umění a uměleckořemeslnými pracemi - např. oltáře, sochařská díla, kostelní lavice, varhany a jiné). Program podpory záchranných archeologických výzkumů (určen na terénní výzkumy a jejich zpracování, prováděné obecními úřady obcí s rozšířenou působností a zaměřené na poznání a dokumentaci ohrožených archeologických pramenů). Velká část památkových a historických objektů u nás je ve velmi zanedbaném stavu , který je většinou spojený s nedostatečným technickým zařízením těchto budov. Vlhké, studené a oprýskané stavby na nás působí velmi špatným dojmem a vyvolávají v nás pocity, přes které se jen stěží dokážeme přenést a uvědomit si, že při současném rozvoji vědy a techniky v oblasti rekonstrukcí se už vůbec nejedná o obvyklé vlastnosti těchto staveb. Názorným příkladem toho jsou rekonstrukce v prostředí významných měst, kdy je u mnohých historických budov dosaženo kvality prostředí srovnatelné s novostavbami. Největšími problémy při rekonstrukcích historických staveb chráněných památkovým ústavem je většinou naprosto nulová dosavadní péče. Léta neprováděné snižování vlhkosti, omezování tepelných ztrát, vybavení novějšími rozvody kanalizací, vzduchotechnikou i elektroinstalací, pak představují obrovskou časovou i finanční investici, nezbytně nutnou pro přežití objektu.