Na své místě, tedy na svažitém břehu jezera kdesi v newyorském pohoří Adirondack, stojí tato rybářská chata už 5 generací. Což je dost dlouho na to, aby se svým obyvatelům dostala pod kůži, a stala se plnohodnotnou součástí jejich rodinné historie. Současně ale dost dlouho na to, aby se do jejího stavu propsala minulost a potřeba nezbytné úplné rekonstrukce. Majitelé měli jasno: po téměř sto letech užívání se chata nesmí svým vnějším vzhledem měnit, na to je příliš hodnotným střípkem vzpomínek. Ale je třeba ji úpravou a opravou přivést k současnosti, tak aby mohla sloužit jako přístřeší k pravidelným rodinným rybářským výpravám klidně dalších sto let. V praxi to tedy obnášelo rozebrat původní stavbu, a v jejím objemu a proporcích vystavět novou. Projekt rekonstrukce/renovace tak byl velkou měrou uzpůsoben záchově. Na dvaasedmdesáti metrech čtverečních muselo dojít k adaptacím a proměnám, ale vnější profil dřevostavby musel zůstat po zásazích beze změn. Terasa, malé molo pro loď, tvar střechy – to muselo zůstat i u nového totožné s předlohou. Zásahy nesměly směřovat do okolní vegetace, stromů chatu ve srázu přerůstající, a ani se dotknout svažitého podloží, k němuž se rybářské útočiště jen lehce upíná. Renovace paletové fasády tedy spočívala v osazení nového laťování a impregnace dřevěného pláště. S důrazem na maximální zapracování surových nehoblovaných materiálů, víceméně lokálních nebo v místě přítomných. Základními principy stavby, v níž nalezne pohodlí až 5 obyvatel (celá rodina), vycházely z jednoduché konstrukce, přírodních materiálů, pasivního prohřívání sluncem a přirozeného osvětlení. Které přes den stavbu plně prostupuje, a činí dodatečné elektrické světla po praktické stránce zbytečná. Samozřejmě, že s možností nočního svícení se uvnitř počítá. Zdrojem energie je pak solární panel s baterií. Své uplatnění pak najde i pro provoz vodního čerpadla, které zásobuje obyvatele přefiltrovanou vodou. Toaleta je navázána na sběrnou jímku s vnějším přepadem a „septickou“ zasakovací loučkou (to by v Čechách a u vody zvlášť asi neprošlo). Jinak se ale celá stavba dá považovat za maximálně ekologickou. S úsporami energie tu pomáhá integrovaná izolace a povrchová úprava oken (izolačním filtrem). Netrhá to oči, respektive je to neviditelné, a přitom to dělá velký rozdíl v tom, jak se uvnitř chaty cítíte, když rtuť v teploměru začne klesat k nule a od vody začne stoupat chlad. Což dává prostor k vyniknutí kamnům na dřevo, jež sem byly společně s dalšími „novinkami“ (solární panely, trámy, nová okna 2,7x3,6 metrů) dopraveny lodí. K chatě totiž nevede sjízdná přístupová cesta, což její obyvatelé považují za velký klad. Nemusí se tak bát toho, že jim jejich rekreační obydlí někdo nenechavý očeše. Stavělo se (podkládalo) z dřevěných trámů z jedlovce, s důrazem na minimalizaci odpadu. V místě, kde nemohla se stavbou pomoci těžká technika, tak dostala přednost dovedná tesařská práce, což výsledku jen prospělo. Chata si tak uchovala rekonstrukci/modernizaci navzdory svůj přírodní vzhled. S výhledy na svahy hor i jezero, přímo z ložnic a společenské místnosti. Pořád tak hezká, jak si ji její obyvatelé pamatovali. Jen prostě komfortnější.Materiály: Stonorov WorkshopFoto-kredit: Tolya Stonorov
