Efektivní způsob větrání i vytápění domu – rekuperace Rekuperace je řízené větrání, které umožňuje zpětné získávání tepla a tedy efektivní využití tepelné energie. Teplý znehodnocený vzduch odváděný z objektu předá v rekuperačním výměníku svou energii čerstvému studenému vzduchu zvenčí, který je tak do budovy větracím systémem přiváděn už předehřátý. Zpětné získávání tepla ze znehodnoceného vzduchu má dnes účinnost až 99% - této hodnoty může při splnění ideálních podmínek dosáhnout patentovaný kanálový výměník od firmy PAUL, který transportuje teplo ve čtyřech směrech a je tak považován za současnou světovou špičku. Čím vyšší účinnost, tím nižší jsou samozřejmě náklady na vytápění objektu - úspora činí přibližně 30 až 50% nákladů. Hlavní výhody kontrolovaného větrání Kromě již zmíněné úspory za vytápění patří k hlavním kladům rekuperace možnost ochlazování teploty v místnostech v horkých letních dnech a průběžné odstraňování pachů z textilií či nábytku. Neopomenutelným plusem je eliminace rizika tvorby plísní v izolovaných místnostech s vyšší vlhkostí vzduchu. Vlhkost vzduchu je sledovaná zabudovanými čidly a v případě potřeby je regulovaná. Další z výhod kontrolovaného větrání oproti větrání okny je také to, že použitím tohoto systému nevzniká průvan, který mnoha lidem způsobuje zdravotní potíže. Na rozdíl od klimatizačních zařízení (kde vzduch cirkuluje) nemohou u rekuperačních jednotek (s přívodem čerstvého vzduchu) vzniknout problémy s bakteriemi. Přiváděný vzduch je filtrovaný a není tedy znečištěný prachem ani pyly, což je dobrá zpráva především pro alergiky. Vlhkost v budovách s řízeným větráním a bez Dokonale izolovaný dům vybavený komfortním větráním získává na základě řízené výměny vzduchu v kritických zimních obdobích vyšší hodnoty vzdušné vlhkosti než je tomu u netěsných budov postavených například v šedesátých letech. Trvalý odvod vzduchu a tím i odvod vlhkosti je u větracího zařízení na rozdíl od větrání okny kontrolovaný. Výměna vzduchu je exaktně nastavena na optimální hodnotu. To se hodí obzvlášť u domů, které jsou obývány pouze jednou osobou, nebo nejsou dočasně obydleny vůbec. V takovém případě je výměna vzduchu redukována na nezbytné minimum. Čtyři varianty regulace vlhkosti u jednotek PAUL 1. Zvýšení průtoku vzduchu při překročení maximální vlhkosti. Intenzita větrání bude trvale nastavena na nízkém stupni. Relativní vlhkost je sledována čidlem vlhkosti. Při docílení limitní hodnoty je sepnuto takzvané rázové větrání. Toto maximální větrání je aktivní tak dlouho, dokud je překročena hranice maximální vlhkosti. Tím je zamezeno přílišné hromadění vlhkosti nebo naopak vysoušení vzduchu. 2. Decentrální zvlhčování. Nejjednodušší způsob necentrálního zvlhčování umožňují pokojové rostliny, které předávají do vzduchu množství vody (například papyrus, banán, datlovník, monstera, ...). Na základě určitých návyků je možné přenášet vlhkost v rámci bytu (třeba po sprchování nechat otevřené dveře od koupelny nebo po umytí nádobí nechat otevřenou myčku). Svoji funkci také poměrně dobře plní jednoduché přenosné zvlhčovače vzduchu založené na principu odpařování. Pro zmenšení kolísání vlhkosti je vhodné v budovách využívat materiály schopné pohlcovat a zpět vydávat vlhkost (sádra, dřevo, ...). 3. Aktivní zvlhčování. Intenzita větrání se přizpůsobuje uživatelskému nastavení - například individuálnímu časovému programu. Při snížené vlhkosti se prostřednictvím čidla aktivuje parní zvlhčování směrem do čerstvého přívodního vzduchu. Při dosažení potřebné vlhkosti je zvlhčování vypnuto. Intenzita parního zvlhčování je řízena analogově. Příliš suchý vzduch se vyskytuje méně než vzduch s vysokou vlhkostí. Větrání probíhá bez omezování výměny vzduchu. Kondenzace páry uvnitř potrubí je omezována čidlem v potrubí. 4. Zpětné získávání tepla a vlhkosti speciálním výměníkem. Při používání výměníku vlhkosti může být velká část vlhkosti z odváděného vzduchu získána zpět do vzduchu přiváděného. Byty s malou produkcí vlhkosti a tomu odpovídající vzdušnou vlhkostí tím docílí výrazného zlepšení. Konstrukce výměníku s důsledně odděleným přívodem a odvodem vzduchu zaručuje maximálně hygienický provoz. Fyzika přenosu vlhkosti membránou výměníku Pára vlhkého odtahovaného vzduchu kondenzuje na studených plochách membrány. Kondenzace probíhá při teplotách nižších, než je teplota rosného bodu. Membrána v sobě obsahuje velmi vysoký obsah soli a absorbuje vzdušnou vlhkost jako houba. Podobně jako se transportuje voda v rostlinách, putují molekuly vody na základě osmotického principu ve formě kapaliny skrz membránu. Pohyb molekul je dán rozdílem koncentrací vlhkosti mezi stranou přívodního venkovního vzduchu a stranou nasyceného odtahovaného vzduchu. Na straně venkovního vzduchu se voda z plochy membrány odnímá a nasycuje přívodní vzduch. Největší díl soli je chemický a pevně vázaný na materiál membrány, takže nemůže být vodou odnímán a vyplavován. Spolehlivá bariéra pro pach a mikroorganismy Membrána transportuje molekuly vody díky vysoké dielektrické konstantě a malým rozměrům. V provozu se chová jako nasycený roztok soli, který dokáže minimalizovat absorpci nepolárních molekul jako je například metan nebo hydrogensulfidy. Dokonce ani metanol, silný dipól, nebude absorbován. Membrána nemá žádné póry - na základě toho mohou plyny skrz membránu pouze difundovat. Mikroorganismy mají ve srovnání s molekulou vody mnohem větší rozměry, a proto nemohou membránou projít. Navíc vysoký obsah soli v membráně funguje antibakteriálně. Bakterie, kvasinky, plísně a ostatní mikroorganismy, které byly doposud testovány, nerostou na ploše membrány. Mikroorganismy umírají na inertním povrchu výměníku během několika dní, i přestože zde mohou existovat optimální podmínky pro jejich vegetaci. Kontrolované větrání je novým hitem v oblasti vzduchotechniky. Spojuje totiž mnoho výhod, které řeší nejvýraznější problémy nových vzduchotěsných objektů. Uživatele budov s rekuperační jednotkou pak potěší nejen úspory za vytápění v zimních měsících, ale také kontinuální přívod čerstvého vzduchu bez nutnosti větrání, odstranění hrozby vzniku plísní či regulace vlhkosti vzduchu v místnostech.