Klienti se totiž odhodlali ke stěhování do Brazílie, ale jejich dosavadní bydlení je v indonéské Jakartě. A jejich vrcholné pracovní vytížení jim prozatím neumožňovalo vycestovat „jen tak“ zařizovat si budoucí bydlení. Šestipokojový apartmán v Asa Norte jim sehnala důvěryhodná realitní společnost, s převody, podpisy smluv a platbami žádné problémy nebyly. Jenže to zakoupené bydlení bylo třeba podle přání klientů ještě upravit, modifikovat. O to se už museli postarat architekti v místě, kteří byli distančně vedeni svými klienty z Jakarty. Co to obnášelo? Přizpůsobit proces rekonstrukce/renovace potřebám dislokovaného klienta rozhodně nebylo snadné. Chtělo to totiž dokumentovat každý detail, zpracovávat videa, virtuální prohlídky a živé přenosy přímo „ze stavby“. S tím, že bylo třeba do plánu zahrnout i časový posun. Aby se „na druhé straně“ před kamerou včas objevili řemeslníci, případně tomu programu nechyběli „diváci“, klienti. Architekti ze studia CoDa na tuhle neotřelou hru přistoupili. Nejen proto, že za ni dostali štědrý honorář, ale především prý proto, že si chtěli tenhle postup ozkoušet v praxi. Ve světě totiž existuje poměrně početná klientela movitých zákazníků, kteří se nebojí nakupovat a renovovat celé rezidence na dálku. Pro architekty, kteří si získají to správné know-how se tím otevírá zlatý důl. Dá se odtušit, že v době internetu a on-line technologií se tahle kuriozita bude nejspíš vyskytovat stále častěji. Pokud jde o samotné zpracování, architekti museli řešit komplexní proměnu interiéru, z hlediska funkčního uspořádání a organizace místností. Klienti si totiž přáli o dvě toalety a jednu koupelnu navíc. O jednu ložnici méně, zato o pracovní pokoj, kancelář navíc. A žádali si též úpravu ložnice pro hosty, úplnou proměnu kuchyně a výrazný zásah do pojetí obývacího pokoje. V rámci úprav se proměnila i spojovací – vstupní – chodba. Zkrátka, z toho původního tu zůstalo jen málo. Apartmán dnes zužitkovává ve velké míře kontrast světlých a tmavých barev, industriální charakter odhalené betonové konstrukce stropu a nevšední výhledy do zeleně za okny. Které jsou ovšem vyvedeny v matném, zastiňujícím provedení. Hlavním požadavkem bylo propojení společenských částí bytu s kuchyní, aby byl dostatek prostoru při sezvání přátel či širší rodiny. Za tímto účelem byla vytvořena podélná betonová lavice z jednoho konce místnosti na druhý, aby se zvýšil počet sedadel u okna. Projekt se také zaměřil na přerozdělení „mokrých“ provozů, oddělení koupelen, toalet a prádelny. Bílé stěny a originální parkety doplňují neutrální estetiku místností a zároveň zvýrazňují autentické textury materiálů. Rekonstrukce je to povedená, i když ji architekti provedli před kamerou „na první dobrou“.Zdroj: CoDA ArquiteturaFoto-kredit: Larissa Sad