Podobných domů, jako je Residence Alma, bychom na předměstích kanadského Montrealu napočítali mnoho. Třípodlažní objekt, usazený u křižovatky v někdejší Malé Itálii, skutečně ničím nevynikal a byl od počátku 20. století, kdy vznikl, běžnou součástí ulice. V jeho přízemí fungoval krámek a sklad, dvě další patra sloužila nájemníkům. Změna do tohoto uspořádání vstoupila vlastně až předloni, kdy se nový majitel této letité nemovitosti rozhodl přestavět ji na svérázný rodinný dům. S tím, že si přeje uchovat vnější podobu objektu, aby se neměnil charakter ulice. Zvenčí tedy na domě probíhaly jen renovační zásahy, jež spíše jen konzervovaly fasádu v nastaveném duchu. Příkladem může být například nové italské baldacchino, přivěšené na starý podklad. To podstatné se odehrávalo uvnitř. Architekti sérii zásahů popisují jako „totální vyprázdnění starého objemu“, jehož výsledkem bylo, že interiér připomínal „nepopsaný čistý list papíru“. Demoliční proces byl skutečně nesmlouvavý. Došlo na vybourání předělů stěn, lokálně na snížení výšky stropů, přestavbu schodiště, otevření místností. Stávající nebytové prostory byly umenšeny na polovinu, na boční straně domu byly provedeny nové řezy pro otevření vstupů a vložení objemu garáže. A původní vstup do někdejších bytů byl přemístěn z obchodního bulváru do strany, aby měli obyvatelé více soukromí. V zadní části pak došlo na uzavření dvou balkonů mírným prodloužením a vyvýšením lemu cihlové fasády. Residence Alma, stále totožná ve svých vnějších proporcích, se tak jakoby začínala uzavírat sama do sebe. Dalším krokem pak bylo rozpracování „nových vizí s osvědčenými prvky“. Architekti tu rozvíjeli potenciál hlavně tří zažitých motivů: lodžií, průchodů a vnitřních kolonád. Snaha respektovat minulé uspořádání nicméně neznamenala, že by se tu nestavělo nově a s moderními materiály. Zajímavostí byl i celý projektově-obrácený přístup, protože expanze změn a stavebních zásahů pronikala ze středu domu ven. S tím, že část místností se přesunula do přístavby, která vytvářela cosi jako čtvrté podlaží, vsazené mezi nově otevřenou střešní terasu a profil třetího podlaží. Všechny tyto práce pak zvýšily užitnou plochu domu na velmi štědrých 668 metrů čtverečních. Hodí se ale zmínit, že 120 metrů z toho připadá na částečně zastřešené a kryté prostory vnitřních zahrad, vsazených do vnitřního objemu domu. Který sice nedisponuje dvorkem nebo zahradou, ale fakticky je uvnitř sebe má. Základní skladba místností sází na tři prostorné ložnice, kuchyni s jídelnou, obývací pokoj, dvě koupelny. Nejvyšší patro je soukromou kanceláří, pracovnou majitele. Interiér je, slovy architektů: „měkký a zdrženlivý, vyhřátý pohodlím se stopami luxusu“. Stopy jsou to nicméně výrazné, a prozrazuje je především skladba ne zrovna laciných materiálů, užitých na zakázkově vyráběných kouscích nábytku. Jejich výroba zaměstnala místní řemeslníky, kteří tak mohli projevit svůj um a cit pro detail. Osvětlující prvky pochází z ateliérů v Evropě. Nábytek svým provedením neinvazivně doplňují nejrůznější úpravy a finiše povrchů, například nápadně tmavé podlahy z dubového dřeva. Residence Alma je kouzelná už tím, že zvenčí nic neprozrazuje o tom, co se nachází uvnitř. A nikdo by nejspíš ani nehádal, že se dvě patra nad zemí nachází tajemná tropická zahrada, nebo vyhřívaná koupel pod širým nebem.Materiály: Atelier BardaFoto-kredit: Alex Lesage
