Budoucnost není pevně daná. Takže kdo na ni chce být připraven, musí nutně počítat se změnami vlastních plánů. Jak se to ale shoduje s naším pojetím rodinného domu, coby pevného bodu našich životů? Zajímavou perspektivu přináší rodinné obydlí, které vzniklo na okraji vesnice Fusato na Okinawě. Je stavebním kompromisem mezi přítomností a nejistými scénáři budoucnosti, přesto pevně odráží stabilitu a jistoty. Už samotným stavebním pojetím, které se do okolí hlásí podobou masivního betonového kvádru. Jak ale záhy zjistíte, ta nevlídná betonová krusta směřující anonymními studenými zdmi k silnici, zdaleka není jednolitá. Při pohledu ze jižní strany se vnímáme její neobvyklou otevřenost. Jak to? Tento podivný kontrast přitom vychází z atypického provedení objektu, kde je chutná výplň obytného prostoru vtlačena mezi dva tousty z betonu. Plochá betonová střecha prakticky překrývá celý profil stavby (o ploše 108 metrů čtverečních), a to včetně shodně formované terasy. Vlastní obytné jádro se přitom nachází hlouběji. Toto poněkud netradiční řešení je ale šité na míru místním podmínkám. Úpalné slunce tu prakticky znemožňuje pobyt venku, takže zástin a kryt násobí užitný prostor. Za cenu toho, že ze strany přivrácené k moři dům ztrácí jasnou hranici mezi interiérem a exteriérem. Posuvné stěny totiž dům kompletně otevírají moři a jeho vlahému povětří, které je tou nejlepší klimatizací. Z profilu je dále patrné, že kromě centrálního obytného jádra je tu odloučen ještě další prostor. Dílna majitele, který si dobře spočítal, kolik času by trávil dojížděním do zaměstnání. A že by díky své snaze „uživit rodinu“ právě ty, o které mu jde nejvíce, nakonec ani pořádně neviděl. A proto si svou obživu, v podobě dílny, nastěhoval domů. Rodinný dům ve Fusato je charakteristický svou vnitřní jednoduchostí, nepředstíraným minimalismem a čistotou prvků. Až do extrémů. Je stavěn tak, aby nyní plně pokrýval potřeby rodiny (manželé, tři malé děti). Což po stránce obyvatelnosti značí kuchyni s napojenou jídelnou, navazující na společenský prostor a místo ke spaní. Společný. Není tu žádná herna, klasický obývák ani nic podobného, nadbytečného. Jen to, co je aktuálně zapotřebí. Rodina prostě tráví svůj čas pospolu, ať uvnitř domu, nebo na jeho terase. Zatím to totiž naprosto stačí. Že děti za čas odrostou? Jistě, až se doba nachýlí, přistaví jim vlastní pokoj. A velmi nenáročně, protože je tu dost místa, prostor je už vybaven podlahou i stropem/střechou. Jen se doplní zeď a vymaluje, za týden mohou bydlet. Že je tato systémově projektovaná nedostavěnost zvláštní? To určitě ano, ale je logická a úsporná. Nikdo neví, co přinese budoucnost. Kolik vlastně bude zapotřebí samostatných pokojů. Když si plánujete dům pro velkou rodinu, zjistíte, že po několik let vytvořený prostor (dětských pokojů, učeben) vlastně nevyužíváte. Pokud jste mladí a žijete prací, nepotřebujete k životu vlastně ani obývací pokoj. Tak proč jej mít v domě už od samého počátku, a vlastně zbytečně? Majitel domu počítá s tím, že tu bude garáž, sklad materiálu i další obytné místnosti. Ale nespěchá s jejich pořizováním. Budoucnost se ještě nestala, a tak si vystačí s domem, který svým krytým profilem vyhovuje dynamického rozšíření „až přijde čas“. Vše díky originální konstrukci. Přitom v interiéru onu nedotaženost a nedokončenost nepozorujete. Beton podlah a stropů, ceněný pro ochlazující efekt a stálost, je tu příznivě zjemněn s pomocí dřevěných obkladů. Studené a odtažité se tu mění na vřelé, lidské a přírodní.Práce, rodina, zábava, vše pod jednou střechou. Takový dům, navíc s trvalým potenciálem k zatím neohraničenému růstu, je velkou inspirací.Materiály: Studio Cochi ArchitectsFoto-kredit: Ooki Jingu
