„Jsi jako kapka rosy na mé dlani, jsi jako vánek, co fouknul mi na ni, …“ Tento verš z krátké básničky je typický, rosa je v poezii něčím jemným, lehkým, tichým jako mlžná rána a podvečery, něžným, ale i chladným. A že je právě rosa chladná vždy, mnohem chladnější než teplý (vlahý) jemný déšť za slunných letních dní. Má k tomu vážný důvod. A dáma, které byla báseň určena, zřejmě také netají svůj chlad, dobývána je marně. Rosa je totiž jednou z forem vodních srážek. Jde o malé vodní kapky, které se objevují na chladnějších površích předmětů ráno a večer. Vzniká, když je teplota povrchu konkrétního předmětu nižší, než je rosný bod okolního vzduchu. Vodní pára se v tu chvíli začne srážet v podobě kapek právě na povrchu chladného předmětu. K tomuto jevu obvykle dochází při radiačním ochlazování zemského povrchu za jasných a bezvětrných nocí. Velmi intenzivně se radiačně ochlazují hlavně kovy, listy rostlin a sklo. Mnohem pomaleji se ochlazuje třeba suchá tráva a suché dřevo a i to má své fyzikální vysvětlení. Největší množství rosy se tvoří ve vlhkém vzduchu při vysoké teplotě rosného bodu. Čím je teplota rosného bodu nižší a čím je sušší vzduch, tím je rosy méně. Ovšem i za opravdu vydatné rosy nepřekročí úhrnné množství těchto srážek ročně cca 0,5 mm (v tropech to může být i více než 2 mm srážek). Přesto je právě rosa velmi důležitou součástí srážek, obzvláště pak za sucha. V tu dobu totiž může některým rostlinám i malým živočichům vystačit k přežití i miniaturní množství srážek. Tedy takové, jaké představuje právě rosa.V zimě je pak obdobou rosy jinovatka. Tedy vlastně kondenzovaná vzdušná vlhkost, která však téměř okamžitě namrzá. Rosný bod již v poezii zřejmě nenajdeme, ale to nevadí, rosa určitě stačí. Ono by se to i dost špatně (neumětelsky) rýmovalo, navíc slovo bod zní hodně tvrdě. I když ze slova rosa měkkost také zrovna nesálá, to jedině snad v podobě zdrobněliny, které však patří do básní dětských.Rosný bod (teplota rosného bodu) je taková teplota, při které je vzduch maximálně nasycen vodními parami. Pokud teplota klesne pod rosný bod, nastává kondenzace vodních par. Teplota rosného bodu je různá pro různé absolutní vlhkosti vzduchu. Obecně platí, že čím více je ve vzduchu vodní páry, tím vyšší je teplota rosného bodu. Tedy tím vyšší teplotu musí vzduch mít (a vodní pára, kterou vzduch obsahuje), aby vodní pára nezkondenzovala. Je-li ve vzduchu naopak jen málo vodní páry, vzduch může být chladnější, aniž by vodní pára zkondenzovala. Také platí, že vzduch může za určité teploty obsahovat jen určité množství vodních par. Čím je teplota vzduchu (a tím i vodní páry) vyšší, tím více vodní páry může vzduch obsahovat, aniž by vodní pára mohla zkapalnět. Jakmile se ale vzduch začne ochlazovat, vodní páry začnou kondenzovat. Kondenzaci navíc urychluje přítomnost kondenzačních jader, například prachu. Nejsou-li ve vzduchu kondenzační jádra přítomna, nemusí ke kondenzaci docházet dost dlouhou dobu, i když je vzduch podchlazen pod rosný bod. Termín rosný bod tedy vlastně můžeme považovat za jiný způsob vyjádření absolutní vlhkosti vzduchu. Pokud se v koupelně sprchujeme anebo napouštíme vanu a koupeme se v ní, odparem této vody roste vzdušná vlhkost a tím stoupá i rosný bod. Jakmile rosný bod dosáhne teploty nějakého povrchu v koupelně (zrcadlo, dlaždice, skleněné dveře sprchového koutu), začne na tomto povrchu voda kondenzovat. Čili teplota například zrcadla je nižší než hodnota rosného bodu, proto se zrcadlo začne rosit. A zase zpátky, jakmile se zrcadlo zahřeje na okolní teplotu (tedy na teplotu vyšší, než je hodnota rosného bodu) anebo když se vlhkost vzduchu sníží (např. větráním), sražená vodní pára se zase odpaří. Je tedy vidět, že je právě větrání pro kondenzaci vodních par na površích důležité. V koupelnách se s nadměrnou vlhkostí tak nějak počítá, nesmí ale být trvalá. Proto do koupelen instalujeme ventilátory a stále zde otevíráme případné okno. Jenže to samé se děje i v místnostech, kde je kondenzace vodních par na površích nežádoucí, a kde se může stát nežádoucím zdrojem plísní. Typické je to například v případě okenního a dveřního ostění, ale i chladných stěn nezateplených domů, obzvláště v místech takzvaných tepelných mostů. Tedy místech, kde je teplota ještě nižší než ve zbytku obvodové konstrukce. Odpovědí na tento problém je kromě zateplení obálky domu zvenčí především správné větrání. Jednoznačným indikátorem vysoké vzdušné vlhkosti v interiéru a tedy špatného větrání jsou rosící se okna zevnitř, tedy povrchy v interiéru. Rám okna, ale především jeho zasklení, jsou kvůli nízké tepelně-izolační schopnosti obvykle chladné. A když jejich teplota klesne pod rosný bod, vzdušná vlhkost začne na těchto místech kondenzovat. Počáteční stav pro růst a šíření škodlivých plísní je naplněn. Prostě a jednoduše, co je v přírodě přirozené a žádoucí, to může být v interiérech doslova až toxické.Odpovědí je zateplování, vytápění a větrání. Ať již přirozené či nucené s rekuperací vzduchu, kdy je studenému příchozímu vzduchu předáváno teplo vzduchu odpadního.Zdroj: wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz