V České republice se starček úzkolistý (Senecio inaequidens) poprvé objevil koncem 90. let minulého století. Ovšem rychlost jeho šíření a možné negativní dopady na přírodní stanoviště i zdraví zvířat a lidí z něj činí opravdu vážnou hrozbu. Volba této rostliny rostlinou roku 2025 je tedy vnímána i jako příležitost vzdělávat veřejnost a motivovat ji k ochraně naší původní (přirozené) biodiverzity. Jak se starček úzkolistý dostal do Evropy? Vlastně omylem spolu s ovčí vlnou. Jeho první výskyty byly zaznamenány v Německu již na konci 19. století, u nás se však poprvé objevil až v roce 1997 v Děčíně. Od té doby se ale nekontrolovaně šíří především podél silnic a železnic. A bohužel začíná pronikat i do přírodních biotopů. Starček úzkolistý je tedy jednoznačně nezvaným hostem naší přírody. Tato nápadná žlutě kvetoucí rostlina se dovede přizpůsobit různým podmínkám a vytvářet rozsáhlé jednodruhové porosty. Navíc obsahuje toxické pyrolizidinové alkaloidy, které představují riziko pro zvířata na pastvách, mohou se však dostat i do mléka a medu. A to je již vážné riziko i pro lidi. „Starček úzkolistý je příkladem invazního druhu, který ohrožuje nejen ekosystémy, ale také zdraví hospodářských zvířat a lidí. Je nezbytné informovat veřejnost o rizicích, která přináší. Rozroste-li se na přírodních stanovištích, může představovat vážný problém,“ varuje invazní biolog prof. Petr Pyšek. Česká botanická společnost proto vyzývá veřejnost, aby pomohla s mapováním výskytu této invazní rostliny. Učinit to můžete například prostřednictvím k tomuto účelu zřízeného projektu v aplikaci iNaturalist.org. Kromě toho budou v průběhu roku 2025 zveřejněny popularizační články na dané téma a proběhnou přednášky a exkurze. Více informací a plánované akce konané v souvislosti se zvolenou “Rostlinou roku” najdete na webových stránkách České botanické společnosti.Starček úzkolistý: základní informace o druhuLatinské jméno: (Senecio inaequidens)Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)Kvete: červen až listopadStanoviště: okraje komunikací, nádraží, nevyužívané plochy, skládky zeminy, náplavy vodních toků, výsypky; proniká však i do přírodních biotopůRozšíření v ČR: nejčastěji v nížinách, zejména podél silnic a železnicZdroj: Česká botanická společnost
