Mnoho z nás sice nemá s roubováním žádné zkušenosti, ale kdejaký zahrádkář to už určitě zkusil. A za pokus tato činnost rozhodně stojí. Pokud se však na roubování necítíte, není nic jednoduššího, než oslovit zkušenějšího sadaře. Zásadní je doba a způsob odebírání roubů stejně jako správné uskladnění roubů a správně provedené roubování ve vhodný čas. Ne všechny rouby se nám musí chytit, ale to nevadí, šance bude hned v následujícím roce. Rouby si navíc můžeme koupit ve šlechtitelské stanici, kdy budeme mít skutečnou jistotu roubů zdravých a životaschopných. Koupě je ideální před roubováním, abychom nemuseli rouby uskladňovat, ve šlechtitelské stanici to udělají nejlépe za nás. Navíc pořízením takových roubů neriskujeme přenos nebezpečných virových chorob do zahrady. Australan Hussam Saraf dokonce dokázal naroubovat na jediný strom deset různých druhů a odrůd ovoce, čímž se stal novým držitelem Guinnessova rekordu. Ze svého stromku sklízí dvě odrůdy švestek, dvě odrůdy nektarinek, dvě odrůdy broskví, meruňky, višně, mandle a hybridy meruněk a broskví. Původně mu sice prvenství nechtěli uznat, ale nakonec zvítězil argument, že nemůže jít pouze o deset druhů ovoce, nýbrž musí být započítány i odrůdy. Předchozímu držiteli rekordu byly totiž započteny nektarinky i broskve, což jsou ale vlastně také 2 různé odrůdy téhož. Sice po vás nikdo nechce, abyste se pokoušeli o světové rekordy, ale roubování je i u nás naprosto běžná ovocnářská činnost. Vlastně jde o jednu z nejúčinnějších technik, jak zachránit a rozmnožovat například i staré a krajové odrůdy. Můžeme totiž kombinovat několik odřezků i z ušlechtilých (vzácných) odrůd na podnož či větev jiného ovocného stromu, načež vyroste geneticky přesná kopie původní vzácné odrůdy. Roubováním dokonce i ušetříme v menších zahrádkách spoustu místa, sice pěstujeme méně stromků, ale ochutnáváme více druhů a odrůd ovoce. Anebo jinak, pokud vám konkrétní odrůda vyloženě chutná, můžete si ji namnožit i bez potřeby další výsadby dřevin. V době vegetačního klidu roubovat nemůžeme a za mrazů dokonce ani nelze odebírat rouby. Odebíráme je, pokud zrovna konkrétní dny nemrzne, tedy za zimního oteplení, oblevy. Liší se přitom i vhodná zimní doba pro odebírání roubů u různých druhů ovoce. A již zde se postupy a názory různí, dokonce i mezi profesionály. Zásadní jsou totiž i podmínky při skladování roubů a vůbec způsob skladování, stejně jako průběh konkrétní zimy, tedy aktuální počasí. Někdo odebírá rouby již v listopadu (především peckoviny – hlavně třešně a višně), za mírné zimy však můžeme rouby odebírat až od prosince do února, respektive března. Obecně platí, že nejdříve odebíráme rouby třešní a višní (nejlépe ve druhé polovině prosince), rouby meruněk, broskvoní a slivoní odebíráme v lednu a s odběrem roubů hrušní a jabloní lze začít přibližně v polovině ledna a pokračovat můžeme během celého února. Rouby vždy odebíráme zásadně ze zdravých, jednoletých výhonů (letorostů). Silné by měly být přibližně jako tužka, případně až jako prst. Nejlepší je odebírat rouby z vnější (obvodu) a jižní strany stromu, která bývá nejlépe osluněna. Rouby odebíráme pouze ze zdravých a silných stromů, které nebyly v předchozí sezóně napadeny žádnými škůdci. A samozřejmě v době vegetačního klidu. Nikdy nepoužíváme jako rouby výhony rostoucí kolmo vzhůru (lidově takzvané vlky), nýbrž výhradně koncové výhony z obvodu koruny stromu. Optimální roub je dlouhý 10 až 15 cm (odebíráme ale delší – až 30 cm, před roubováním zastřihneme), je silný, vybavený velkými pupeny, má dostatek zásobních látek a vyzrálou kůru. Na roubu ale nemají být pupeny květní (kulaté pupeny), chceme pouze pupeny listové (podlouhlejší a zašpičatělé). Ostatně už jen podle toho, že na větvičkách nejsou kulaté květní pupeny, poznáme, že jde teprve o jednoletý výhon. Rouby je ideální stříhat zahradnickými dvousečnými nůžkami, případně je můžeme řezat zahradnickým štěpařským nožem (takzvanou žabkou). Každý ovocnář má takový nůž stále po ruce a pořád pěkně ostře nabroušený. Řez roubů musí být co nejšetrnější a rány vzniklé řezem na koncích větví musíme ošetřit štěpařským voskem, případně alespoň vápnem, balakrylem apod.Důležité je také značení roubů, abychom si nepopletli odebírané odrůdy. Rouby z jednoho stromu svážeme do jednoho svazku a označíme názvem odrůdy a datem odběru. Pokud název odrůdy, jejíž plody nám chutnají, neznáme, popíšeme si svazek jakkoli, třeba JABLOŇ U STUDNY, VIŠEŇ NA KONCI ZAHRADY, ŽLUTÁ SLADKÁ JABLKA apod. V praxi se aplikují 3 základní možnosti uskladnění roubů, aby zůstaly čerstvé, nebyly zaschlé, nezačaly rašit a byly tedy vhodné pro pozdější roubování. Hlavní pravidlo je, že rouby musí být uloženy v chladu za stabilních podmínek. První možností uskladnění je dobře větrané místo (nejlépe sklep), kde je stabilní teplota v rozmezí cca +2 až +6 °C. Využít lze vlhký, ale ne mokrý písek uložený v nějaké nádobě. Hlavním nepřítele roubů jsou příliš vysoká vlhkost a plíseň. Rouby je proto dobré od uložení pravidelně kontrolovat.Další (druhou) možností je zabalení roubů do fólie a obyčejné vložení do schránky na ovoce v ledničce. I tady vydrží a teplota je zde zaručena stabilní (ideálně cca +5 °C).Třetí možností je zapíchnutí roubů do země místem řezu na severní straně domu. Slunce na jižní straně by totiž stále měnilo teploty a velké výkyvy teplot roubům rozhodně neprospívají. Hlavně pak výrazné rozdíly denních a nočních teplot. Dobrou zprávou je, že čím déle v zimě rouby odebereme, tím kratší dobu budou uskladněny. S roubováním totiž můžeme začít za vhodného počasí již na konci zimy, tedy v předjaří.Mezi lidové postupy uchovávání roubů pak patří třeba i jejich zapichování do krtin, uchovávání těsně nad hladinou vody ve studni apod. Na první pohled (doslech) sice může jít o bizarní metody, ale mnoho starších lidí to dosud dělá a s úspěchem. Doporučit však takové lidové postupy nemůžeme. Postupy roubování nelze shrnout ani do jednoho článku, natož odstavce, vydají na celou knihu. Začít můžeme už v předjaří, kdy stromy začínají rašit, na druhou stranu ale lze počkat klidně až do května, tedy za předpokladu, že rouby budou do té doby uskladněné vhodným způsobem. Životaschopné rouby nesmí být nikdy zaschlé ani přehnaně narašené. Roubování funguje tak, že se spojí cévní tkáně roubu s jiným stromem, který roubu poskytne kmen a kořenový systém. Pokud dojde k úspěšnému spojení, bude roub pokračovat v růstu a zachová si své genetické vlastnosti, tedy vlastnosti mateřské rostliny, vlastně půjde o klon. Hovoříme o rozmnožování vegetativním (nepohlavním). Byť jsme článek začali pěstitelským světovým rekordem, doporučujeme roubovat pouze dřeviny jednoho rodu. Čili rouby jabloní na jabloně, kombinovat lze i jabloně a hrušně, nebo třešně, višně, meruňky, broskvoně a slivoně (peckoviny).Samotné techniky roubování jsou dosti složité a je jich více. Jeden drobný příklad, nechali jsme od podzimu do jara ve stodole na volné hromadě větve a větvičky po podzimním řezu jabloní. A na jaře jsem potřeboval rychle zapíchnout do země nějakou oporu pro klíčící hrách. Nic jednoduššího v tu chvíli nebylo po ruce, než tyto větve. Zapíchal jsem je proto do záhonu podle potřeby, hrách jsme zalévali a světe div se, snad všechny větve obrazily a začaly kořenit. Potenciální rouby jsme tedy nechali bez jakékoli péče ležet volně na hromadě v rohu stodoly. Nic víc.Zdroj: autorský článek – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
