Plíseň rodu Acremonium je kráska, připomínající ten nejjemnější narůžovělý nebo béžový pudr. Vypadá jako opravdu lehounký suchý poprašek, který může v zapadlých koutech připomínat jen obyčejný sesedlý prach. Obvykle je k vidění tam, kde není vyloženě vlhko, ale dochází k intenzivnímu proudění a střídání teplot vzduchu. Poblíž a pod odvlhčovači, u chladicích trubek a přívodů kotle, v pásmu okenní izolace, kolem větráků. Ke svému růstu přitom potřebuje klid a čas, tedy koupelnu, kde se opravdu dlouhou dobu neuklízelo, ale klimatizace pořád nějak fungovala. Typicky tedy v nájemních bytech čekajících na prodej, v letních apartmánech a u lepších chat, nebo jen v nevyužívaných koupelnách a prádelnách, pokud jich v domě máte víc. Byť Acremonium není vyloženě nápadné, jeho efekty z něj dělají opravdu pořádně velkým problém. Patří totiž k nejtoxičtějším typům plísní, a jednorázové vdechnutí onoho poprašku (nebo dokonce pravidelné) může podlomit váš imunitní systém, činnost mozku, případně vyvolat onemocnění kostní dřeně. Sama o sobě je tahle plíseň dokladem neoptimálně fungující klimatizace, přehřívání a nedostatečného odvětrávání. To taková Alternaria je zase univerzálním synonymem kondenzované vlhkosti. A právě proto patří k těm nejrozšířenějším typům plísní v moderních domácnostech. Její jemně sametový povrch, vznikající z jednotlivých teček a nakonec vytvářející souvislejší plochy, které mají nehezkou, s prominutím „vyblitou“ brčálově zelenou, jsou v zimě často k vidění všude. V místech, kde teplé orosené potrubí míří do stěny, kde kachlíky koupelnových dlaždic přechází v omítku. Pod na dotek „teplými a vlhkými“ odpady nebo ze spodní strany umyvadel. Obecně pak všude tam, kde se studené venkovní klima zastaví o bariéru izolačních skel vyhřáté domácnosti, nebo kde se nevyvětrané vlhko sráží a kondenzuje na okenních sklech. Ona chytrá zaizolovaná a dokonale těsnící vícevrstvá skla okýnek (nejen v koupelně), která necháváme zavřená, a parapety kolem nich, jsou pro ni dokonalým biotopem. Co může způsobit? Když se plně rozroste a začne produkovat spory, je spolehlivou cestou k podráždění a alergiím. Vaše astma může mít na svědomí právě ona, a dobré větrání průvanem je to jediné, co ji dokáže spolehlivě zlikvidovat. Aureobasidium se přirozenou barvou hlásí k přechodu z růžové do hnědé, byť přímo v terénu to většinou patrné není. Chameleonsky totiž na sebe přejímá barevné tóny podkladu, na kterém roste. Její doménou je přitom svět „skrytý“ za obkladem, na pomezí dvou různých materiálů. Co si pod tím představit? Studená (a vlhká) podlaha, na které je natažené lino? Stará loupající se omítka potažená tapetou? Vlhká zeď obložená dřevem? Tady všude se bude téhle plísni líbit. S léty stárne a zraje, byť tedy ne zrovna k větší ušlechtilosti. Není to sýr. Jen se její zhutnělé nárosty stávají tmavšími, a pro lidské zdraví nebezpečnějšími. Přímý kontakt s lidskou kůži může vyvolat podráždění a vyrážku, u citlivějších jedinců pak alergickou reakci. A rozhodně to není něco, co byste si chtěli zanést do očí nebo nosních sliznic. Že při odstraňování plísní máte používat ochranné pomůcky (respirátor, rukavice, brýle) je samozřejmostí, ale v případě Aureobasidia je to víc než opodstatněný požadavek. Její skrytou přítomnost přitom můžete odhalit relativně snadno, když rozpoznáte pach zatuchliny, připomínající kanalizaci po dešti. Že vám bílá stěna v domě hnědne? Že se vám podél drobných prasklin na světlé omítce objevují rezavě-hnědé rozpité mapy? Pak jsou dvě věci skoro jisté. Zaprvé - zabydlela se vám tu plíseň Chaetomium. A za druhé? I když to tak možná nevypadá, je to pro vás teď ten menší problém. Tou zásadnější krizí k řešení totiž bude, že vám někde ve stěně, za onou tmavnoucí omítkou, vytrvale protéká nebo kape voda. Právě tyhle domácí netěsnosti potrubí a „vlhké podhoubí“ totiž růst téhle potvůrky vydatně stimulují. Pokud se Chaetomií chcete zbavit, musíte odstranit zdroj vlhkosti. A to dost často znamená nejen vypnutí přívodu, ale i kopnutí do zdi. Jinak se jí nezbavíte a hlavně, vytrvale kapající potrubí může za pár měsíců či let zcela kompromitovat stabilitu celé zdi či domu. Přitom tyhle plísně většinou nějak extrémně proti lidskému zdraví nepůsobí (i když pár čestných výjimek se jistě najde). Občas sice umí velmi nepříjemně zapáchat (pak k nim ale určitě nečichejte), ale jinak jsou tu spíš od toho, aby vás neestetickou formou varovaly, že s vaší koupelnou a jejími vodovodními instalacemi je něco zásadního v nepořádku. Špenátově zelená barva, která na suchu černá a k tomu silný vláknitý povrch? To by klidně mohlo být Ulocladium. O něco jistější si můžete s určením být tam, kde dům nedávno prodělal masivní zavodnění. Propršel vám během poslední bouřky strop, naplavila se vám na podlahu voda z kanalizace/ucpaného záchodu, utrhla se vám ze zdi pračka a vydala se na cestu? Praskly vám nebo sousedům stupačky? Pokud se po pár dnech či týdnech od takové nehody objeví tenhle salátový porost, máte jasno. Tahle potvůrka totiž miluje extrémní vlhkost. Vcelku přirozeně se v domácnostech nachází ve výlevkách umyvadel, ale jakmile začne expandovat i jinam, třeba na obložení, lišty a dlaždice v koupelně, může to být pořádná komplikace. Kromě toho, že Ulocladium nahrává rozvoji alergií, totiž platí za plíseň s nedobrými kamarády. Daří se jí tam, kde se s oblibou zdržují pro lidské zdraví nebezpečné bakterie, a její přítomnost je v podstatě signálem, že se tu bude líbit i dalším nemilým plísním. Ulocladium vám napovídá, že máte komplexní sanitární problém. Který bude chtít neméně komplexní sanitární řešení. Někdy může připomínat les, na který se díváte z velké výšky. Kdo? Přeci plíseň Trichoderma, která o sobě dává vědět trojbarevnými, mechově naducanými kopečky. Hraje to v nich odstíny zelené, bílé a šedo-hnědé, a vypadají vlastně docela hezky. Jako společníky v domácnosti a mikroskopickou zahrádku je ale určitě pěstovat nechcete. Tato setrvalou vlhkost milující plíseň je totiž dost žravá a destruktivní. Disponuje silnými enzymy, které postupně rozloží kde-co. Nahlodají dřevo, koberec, tapetu. Kde by mohla nejspíš vzniknout? V koupelně by se jí například mohlo líbit pod pračkou či sušičkou, pod níž vám na dlaždicích stojí po každém praní voda. Nebo pod tiše a nenápadně kapajícím odpadem dřezu, umyvadla. S nástupem moderní technologie pak nalezla zalíbení v klimatizacích, které trpí netěsnostmi a kape z nich voda. Blízkost takových zastíněných jezírek se jí moc líbí, a rychle se odtud šíří dál. Velmi snadno expanduje, a zanechává přitom výraznou pachovou stopu na tkaninách a textiliích. Takže když se propracuje až k vašim ručníkům? Pořiďte si raději nové, ať se nedosušíte k nepříjemné vyrážce. Ve výčtu koupelnových plísní rozhodně nemůže chybět Stachyobotrys, přezdívaná velmi srozumitelně černá plíseň. Dost dobře jste s ní už někdy něco měli, protože patří k opravdu hojně rozšířeným druhům. Přitom nebezpečným, zvlášť když se jí ponechá prostor pro růst. Je semeništěm nejrůznějších alergenů, umí být po čertech toxická (tedy spíše toxigenní), znehodnocuje podklad, z nějž vyrůstá. Je nelehké se jí zbavit, protože zrovna v koupelnách má nejraději nejrůznější drážky a spáry mezi dlaždičkami, a těžko ji od tam vyšťourat. I ona přináší tam, kde se objeví, jasný signál o vlhkosti v místnosti. Vznikne všude, kde je ona relativní vzdušná vlhkost setrvale vysoká po dlouhou dobu, v řádu týdnu. Neinformuje vás tedy o jednorázovém selhání jako Ulocladium, ale spíš o tom, že je to špatně celé. Se Stachyobotrys se samozřejmě dá bojovat, a s pořádnou porcí chemie ji na čas zapudíte. Ale bude se znovu vracet, dokud nevyřešíte svůj problém s vlhkostí. Chce to překopat systém odvětrávání, zamezit kondenzaci, přítomnosti stojaté vody. Čeká vás ještě hodně práce.Zdroj: Wikipedia.org