Plynoměr se osazuje do normované skříně, ideálně hned za vstupem plynové přípojky na pozemek. Na jiné řešení se přistupuje u městských bytových domů, kde najdeme přístup k hlavnímu přívodu plynu nejčastěji na vnější obvodové stěně v přízemí domu, případně v technických prostorách v přízemí domu. Od hlavního uzávěru (HUP) a regulátoru tlaku se plyn rozvádí domovním plynovodem až ke spotřebičům (kotel, sporák, případně i přímotopy či plynové průtokové ohřívače vody). V městských panelových bytových domech se však plyn nejčastěji využívá k vaření. Vnitřní rozvody plynu se nejčastěji realizují z trubek měděných. Na cestě na náš trh už však jsou i vícevrstvá plastohliníková a tvrzená celoplastová potrubí. Jejich cílem je snížit ceny za rozvod plynu, a to nejen nižší cenou za materiál, ale i snadnou a rychlou montáží (úsporám za práci). Pokud instalujeme rozvody plynu v mědi a nepoužijeme trubky s fitinky, musí být materiál pájen. A pokud řemeslník při pájení měděných trubek cokoli zanedbá, zvýší se pravděpodobnost budoucí reklamace, nebo zkrácení životnosti rozvodů. Odhalené chyby navíc neschválí revizní technik a striktně stanoví dobu, dokdy musí být špatný stav vnitřních plynových rozvodů napraven. Rozvodům ocelovým, které je nutné svařovat, se dnes instalační firmy raději vyhýbají. Ocel časem podléhá korozi a byla tedy postupně nahrazena mědí. (I když se s ocelí ve starších bytech a domech dnes ještě hojně setkáváme.) Měď na povrchu koroduje tak, že změní svou barvu do modrozelené, její trvanlivost je však oproti oceli značná. I dnes ale nastává nový trend, kterým je boom již zmíněných vícevrstvých plastových potrubí. Dříve se plyn vedl jen po povrchu stěn, dnes je ale možné vedení vést i skrytě, ve zdech, ve vysekaných drážkách. Takové potrubí se však nesmí obezdívat. Plastové plynové potrubí tedy můžeme vést v podlaze a ve zdech, bez zazdění, instalované do vysekané spáry a omítnuté. Známe dva základní typy vícevrstvých potrubí. Prvním jsou plastová potrubí s vrstvou hliníku a druhým potrubí celoplastová s vrstvou, která zabraňuje prostupu zápachu přes stěnu trubky. Zápach by totiž mohl být v objektu instalovanými bezpečnostními systémy analyzován jako únik plynu, přitom by byl spuštěn planý poplach. A pokud bychom museli bezpečnostní zařízení vypnout, v budoucnu by nám již nezaznamenalo únik skutečný. Jelikož je zemní plyn výborným pomocníkem při vaření, nenajde se snad domácnost, která by při vaření plyn nespotřebovávala, pokud je v konkrétní lokalitě rozveden. Jaká ale vůbec známe plynová zařízení? Jejich rozdělení je platné podle vyhlášky č. 21/1979 Sb. Z této vyhlášky se dozvíme, že existují zařízení na výrobu a úpravu plynů (kategorie A), skladování a přepravu plynů (kategorie B), plnění nádob plyny (včetně tlakových stanic, kategorie C), zkapalňování a odpařování plynů (kategorie D), zvyšování a snižování tlaku plynů (kategorie E), rozvod plynů (kategorie F) a spotřebu plynů spalováním (kotel, sporák, zařízení pro ohřev vody, kategorie G). U rodinných a bytových domů se pak setkáme především s kategoriemi F a G. Ve stávajících panelových domech, kde ještě jednotlivé instalace neprošly rekonstrukcí, je logicky nutné vyměnit i rozvody plynu a zkontrolovat stav stávajících plynových zařízení (spotřebičů). Po rekonstrukci rozvodů plynu se nakonec neobejdeme bez revizní zprávy. V opačném případě riskujeme, že bychom při případné havárii nemohli uplatnit ani pojištění domu, domácností a osob a v reálu není možné, aby realizační firma nezajistila revizi. Sama by totiž riskovala vysoké sankce. Umístění plynových spotřebičů v bytových prostorech má také zásadní požadavky na větrání a přívod spalovacího vzduchu. Funkce plynového spotřebiče je zásadně závislá na procesu spalování. Je tedy nutné do prostor, kde ke spalování plynu dochází, přivádět dostatek vzduchu a spaliny musí být spolehlivě odvedené do venkovního prostoru. Podle typu spalování dělíme spotřebiče na nezávislé a závislé na vzduchu v místnosti. Spotřebiče nezávislé na vzduchu v místnosti vzduch odebírají přímo z venkovního prostoru, přívodem přes obvodové zdivo (potrubím), nebo systémem přívodu vzduchu a odvodu spalin komínem (LAS). Takové spotřebiče mají uzavřenou spalovací komoru a mohou být proto umístěny v místnosti o jakékoli velikosti. Pokud tedy místnost, kde je instalujeme, vyhovuje požadavkům normy ČSN 06 1008 'Požární bezpečnost tepelných zařízení,' nic nám v takové instalaci nebrání. Spotřebiče závislé na vzduchu v místnosti odebírají potřebné množství spalovacího vzduchu z prostor, kde jsou instalované, případně i z místností sousedních. Převážně jsou to plynové spotřebiče s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu spalin, případně pojistkou proti úniku spalin do místnosti. Je tedy velmi důležité, aby místnost instalace byla patřičně velká a aby ze spár oken a balkonových dveří, případně i jinými otvory, mohlo ke spotřebiči proudit dostatečné množství vzduchu. V bytech však jde téměř výhradně o plynové sporáky (skupina A), případně o spotřebiče provedení B, které odebírají vzduch pro spalování z prostor, kde jsou umístěné, spaliny jsou pak do vnějšího ovzduší odváděné komínem (přímotopy, průtokové ohřívače vody). Stejně jako je důležitý bezvadný stav rozvodů plynu, jejich revize po provedení a následné revize pravidelné, je důležitý i stav plynových zařízení. I na ně a přípojku plynu k nim se vztahuje povinnost revizních kontrol. A skutečně se nevyplatí cokoli zanedbat. Rozvod plynu je potenciálně nejnebezpečnější instalací domu, kdy hrozí výbuch a tedy poškození majetku i zdraví osob, případně jejich usmrcení. Dnes prováděné instalace plynu jsou přitom velmi bezpečné, vsadíte-li však na delší trvanlivost stávajících (starých) instalací, podstupujete riziko, které se nevyplatí.
