Aby růže déle kvetly, dopřejte jim v červenci letní sestřih, především odstraňujeme odkvetlé květy, ale to je jen základní činnost. Jsou totiž předzvěstí tvorby semen, která rostliny vysiluje a ty pak kvetou méně a nebo dokonce kvést přestanou. Prostě přestanou vytvářet větší množství květních puků, jelikož svou energii směřují do vývinu a dozrávání semen. My ale od svých růží chceme, aby kvetly co nejdéle. A za tímto účelem dokonce v červenci jednotlivé větvičky růží po odkvetení zkrátíme řezem přibližně o třetinu. Většinou to vede k růstu silných bočních výhonů s druhým kvetením v srpnu a září. Obzvláště růže s velkými okvětními lístky pak díky odstraňování odkvetlých květů zůstanou vizuálně atraktivní velice dlouho. Navíc zhnědlé a povislé květy nevypadají na rostlinách pěkně. A pokud si chceme užít šípků, od toho je růže šípková, tedy keř, o který se popíchala šípková Růženka. Bohatá růžová soukvětí navíc v sezóně pravidelně prohlížíme (klidně i dvakrát či třikrát za týden), hledáme barevně změněné květy, které jsou indikátorem stárnutí (lupínky většiny kultivarů růží blednou). Můžeme také soukvětím jemně potřást, květy vhodné na odstřihnutí se prozradí tím, že jejich lupínky opadávají. Při vystřihávání usychajícího květu ze soukvětí používáme špičky nůžek, nespěcháme, postupujeme opatrně. Nesmíme poškodit květy v rozpuku a nové puky. Pokud se na koncích kvetoucích větviček objeví nové výhony, bez lítosti je odstraníme. Vyrůstají z nich nejčastěji jen slabé větvičky, které také slaběji kvetou. Jakmile pak odkvetou poslední květy v soukvětích, odstraníme přibližně horní třetinu z délky celé větvičky. Řez vedeme vždy nad zdravým očkem, které se poté probudí a bude růst. Pokud ale již ze stonku vyrůstají výhonky s novými květními puky, řízneme větvičku těsně nad nimi. Jestliže na růžích najdeme výhonky rostoucí z oblasti kořenů, půjde zřejmě o divoké výhony z podnože. Je třeba odhrnout okolo nich půdu a říznou je přímo na místě, kde vyrůstají z kořene. Tyto výhony jsou vitální, rostou rychle, jsou šedavě zelené a jejich listy jsou často složené ze sedmi oválných lístků. V červenci také můžeme začít s řízkováním růží, tedy s jejich množením pomocí řízků. Pokud si chcete růže říznout do vázy, udělejte to nemilosrdně, ale s rozumem, tu a tam odstřihněte větvičku s květy, abyste zcela nezdecimovali jeden keř, který by pak vedle těch ostatních nevypadal vůbec pěkně. Pro ty lahodné lesní jahody si dojdeme do lesa, ale velké a sladké plody si musíme vypěstovat. Pokud nemáte jahodníky stáleplodící, v červenci vám vaše jahodníky plodit postupně přestanou. A v tu chvíli nastává čas na jejich přípravu na další sezónu včetně množení. Jahodníky po sklizni vydatně zalijeme, odplevelíme a pohnojíme a také odstraníme přebytečné šlahouny, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly. Právě z těchto šlahounů navíc získáme nové sazeničky, které můžeme na konci měsíce vysazovat. Vybíráme jen ty nejpěknější, nejvitálnější. Založíme tak plochu mladých jahodníků, které nám budou v druhém a třetím roce bohatě plodit. Samozřejmě je zde i možnost si na jaře nové sazenice koupit. V daném roce od nich ale velkou úrodu také nečekejte, až za rok. Nezapomeňte také, že je třeba si plochu pro jahodníky rozdělit na tři třetiny. V první třetině budou jahodníky roční, ještě nedostatečně plodící, ve druhé dvouleté a ve třetí tříleté. A právě dvouleté a tříleté rostliny plodí nejvíce. Ostatně proto také nepotřebujeme již čtvrtou plochu, jelikož čtvrtým rokem by to již s plozením nebylo slavné. Prostě ctíme pravidlo tří třetin.