Malebná Santa Celina je předměstím argentinského Mar del Plata, které platí za jedno z nejzelenějších měst jihoamerického státu. Přímo tady totiž zasídlení přechází z úpravné parkové zeleně a zahrad za domy do rozvolněné vegetace nefalšované pampy. Úrodná půda, příhodné srážky i klima, pak celý zdejší nížinný region staví k ideálním místům pro zasídlení, ať už farmaříte nebo jen chcete bydlet v dotyku s přírodou. Po čemž bažili i klienti, poptávající originální projekt stavebně nenáročného „vzdušně volného“ domu. Co to v praxi obnášelo? Především to, že se budoucí obyvatelé rozhodli spokojit se s málem. Fandili totiž vizi minimalistických staveb, které zbytečně nezatěžují životní prostředí, a přitom jsou plně kompatibilní s krajinou, do níž jsou zasazeny. Zastavěná plocha domu tedy zabírá skromných 60 metrů čtverečních, což se může zdát pro dva obyvatele limitně málo. Jenže to už dovedně dokázali kompenzovat architekti. Domu totiž dopřáli volnost otevřeného spojitého prostoru, v němž místnosti od sebe zbytečně nedělí stěny. A také dosáhli patřičného vizuálního rozšíření tím, že směrem do zahrady a „divočiny“ dům osadili bezrozměrnými celostěnými okny. Díky tomu Santa Celina v pravém slova smyslu nekončí interiérem, ale pokračuje dál. Otevřenost je sice krásná, ale obytné rezidence tím často zbavuje soukromí. To tu, při pohledu z ulice, plně zajišťuje masivní blok betonové zdi. Taková fasáda působí poněkud surově a možná nevlídně, ale do celoročně deštivého Mar del Plata je to ideální materiál. Relativní vzdušná vlhkost je tu setrvalým problémem, který odolný a neměnný beton pomáhá efektivně řešit. Kladem betonu je i jeho tvárnost, jež dala projektantům velkou volnost při řešení stavby. Byť samotné metody návrhu i konstrukce jsou velmi jednoduché. Přední a zadní fasáda je opatřena řadou invertovaných betonových nosníků, jež vystupují ze svrchní desky na úrovni střechy. Dům tím získává vcelku nezaměnitelný design. Tyto nosníky jsou podepřeny dvojitou linií sloupů z konstrukční oceli, které jsou položeny rovnoběžně hranou průběhu pozemku. Tento těžký betonový baldachýn se ve druhém patře opět sklání k hranici pozemku a vytváří tím oblouk, který definuje a uzavírá celý prostor. Struktura je přitom podstatou domu, který se nemusí zvýrazňovat dekorativními prvky. Vyniká sám o sobě. Stavba je nečekaně kompaktní zvenčí a vzdušná zevnitř. Ocel, sklo a beton (který je tu volně pohledově všude přítomen a patrný) přitom garantují stavbě značnou životnost. Násobně vyšší, než dřevostavby vyhledávané v pampě neúnavnými termity. Současně jde o materiály cenově dostupné, a ve své podstatě recyklovatelné. Což činí dům v Santa Celina ekologickým. Je to zvláštní pohled na věc, ale tento betonový modul hravě přežije pět dřevostaveb, aniž by se do něj propsal zub času nebo nenechavého hmyzu. Třešničkou na dortu přitom nejsou prosvětlující proluky v betonovém stropu/střeše, chytrá práce s mírně svažitou topografií nebo dovedně ve svahu krytá suterénní garáž, ale vnitřní zahrada. Prosklené vivárium, křehké a nádherné srdce domu. V podstatě minimalizovaný fragment krajiny tam venku. Santa Celina prostě dokonale sedí k místu, i svým obyvatelům.Materiály: TAM - Guillermo ElgartFoto-kredit: Obralinda
