V roce 1854 založili v Brněnci (německy Brünnlitz) židovští bratři Aron a Jacob Löw-Beerovi podnik. Bylo to jen pár let poté, co získali židovští obyvatelé právo opustit moravská ghetta. A také několik roků od zavedení železnice do regionu. Textilní továrně pod hlavičkou Aron & Jakob Löw- Beer‘s Söhne tak nestálo nic v cestě. Díky inovacím se podnik postupem času stal druhou největší továrnu na zpracování vlny v Evropě. K chlazení strojů se používala elektřina, navrhli si zde vlastní výrobní stroje a řídili celý proces od surové vlny až po prodej textilního zboží. Byla to jedna z prvních nadnárodních rodinných firem založených uprostřed Evropy. Měla pobočku v Berlíně, prodej ve Vídni a továrny v Brněnci, Brně, Elisenthalu a Rozhraní/Roßrainu s více než 1500 zaměstnanci. Měli také vlastní franšízy. Zde si možná od továrny v Brněnci odskočíme do jiné, ale také zajímavé kapitolky. Také jde o architekturu. Greta Löw- Beerová, dostala totiž jako svatební dar (k druhému manželství, to první prý nebylo šťastné) od tatínka nový dům. Tu vilu postavili architekti Mies van der Rohe a Lilly Reich, kteří na Bauhausu vedli ateliéry architektury a textilu. Postupem času se dům stal symbolem nového Československa. Dnes je na seznamu světového dědictví UNESCO. A za koho že se Greta Löw-Beerová, provdala? Za jistého Fritze Tugenhata… V roce 1938 přichází Mnichovská dohoda. Příhraniční území Čecha Moravy se dostává do spárů nacistů. Továrna v Brněnci stojí na obou březích potoka, podél kterého se táhla hraniční čáry mezi okupovaným a zatím ještě svobodným územím. Tehdejší ředitel továrny Walter Low-Beer prý tehdy po celé tři dny zadržel invazní vojáky, když je vyzval, ať si ujasní hranice. Sám odmítl přejít na druhý břeh, protože kdyby tak učinil, skončil by pravděpodobně jako Žid v koncentračním táboře. Nakonec ale nacisté dosáhli svého, továrnu si zabrali celou. Židovští majitelé továrny v Brněnci utekli za hranice. Udělali dobře, v roce 1938 pohltili Němci i zbytek českého území a vzniká Protektorát Čechy a Morava. Co se děje s podniky židovských majitelů? Jsou arizovány - tedy ukradeny - a dostávají se do rukou prověřených nacistických podnikatelů. Továrny mají sloužit válečnému úsilí. Brněnecká továrna se stala pobočkou koncentračního tábora Gross-Rosen Brünnlitz/Brněnec. Vyráběla se tady dělostřelecká munice. A kdo ji měl pod palcem? Jeden svitavský rodák s poněkud komplikovanou osobností. Závodil na motorkách, opíjel se (několikrát byl kvůli tomu zatčen), měl dvě nemanželské děti, a před válkou byl odsouzen za špionáž pro Němce. Prý se upsal proto, že měl dluhy způsobené závislostí na alkoholu. Jmenoval se Oskar Schindler. Oskar Schindler byl možná hochštapler a podnikavec, hodnotu lidského života však dokázal v kritických chvílích postavit nade vše. Během války provozoval dvě továrny v Polsku a k tomu i tu brněneckou. Ve všech zaměstnával židovské dělníky. A „své“ lidi také chránil, a o to nejen jednotlivce, ale celé rodiny. Na sklonku války dokázal dělníky z evakuovaných polských fabrik (Rudá armáda postupovala), přesunout do Sudet, tedy do Brněnce. Stálo ho to obrovské úsilí a nemalé úplatky, aby lidi doslova na poslední chvíli vyrval ze spárů koncentračních táborů. Židé z továren totiž měli skončit v Osvětimi. Někteří (asi 300 žen a dětí, zde dokonce na měsíc opravdu skončilo, i ty dokázal Schindler zachránit!). Schindlerův seznam, tedy soupis jmen lidí, které bylo třeba pro válečné úsilí nechat naživu, zafungoval. Oskar Schindler i jeho manželka v posledních měsících války zachránili stovky lidí před jistou smrtí. A stěny budov brněnecké továrny zůstávají němým svědkem jednoho z nejdojemnějších příběhů temného období holocaustu. Příběhu, který se stal předlohou knihy a neméně slavného Spielbergova filmu. Co bylo s brněneckou textilkou po válce? Byla znárodněna a až do Sametové revoluce zde pokračovala textilní výroba. Poté ve výrobě pokračovala akciová společnost VITKA. Vyrábělo se tady pro automobilku Škoda nebo pro švédské nábytkářské impérium IKEA. Postupem ale výroba zanikla a areál, kterým kráčely dějiny, i přes památkovou ochranu pomalu chátral. V roce 2019 se ale kruh uzavřel. Továrnu koupili potomci původních majitelů. Rodina Low-Beer se vrátila a založila nadační fond, jehož cílem je brněneckou továrnu rekonstruovat a vybudovat zde památník a Muzeum přeživších. Prostor bude napojený také na místní komunitu a na svou textilářskou historii, budou zde dílny na výrobu nových textilií Bauhausu a prototypové bydlení. Mohlo by vás zajímat:Statek Pohádka: tady bydlel sériový vrah, oběti prý dal sežrat prasatůmKendeho vila: židovské majitele nacisté zavraždili, ve sklepě byly cely pro zadrženéKohnův mlýn: vražda a kanibalismus v První republice
