Zvlněné stěny mají hluboké historické kořeny. S těmi nejstaršími se archeologové setkávají při vykopávkách z doby starověkého Egypta, hojněji na ně však narazíme také ve východní Anglii. Především pro architekturu egyptského města Aten jsou typické serpentinové stěny staré přibližně 3400 let. Egyptské důvody výstavby takových stěn byly údajně strategicky obranné, zatímco v Anglii řešili úplně jiný problém, totiž močály a jejich odvodnění. A právě v té době, kdy holandští inženýři odvodňovali močály, stavěli i serpentinové stěny. Nejdelší z nich je dodnes ve vesnici panství of Easton. Serpentinové stěny se pak stavěly i později a nejen v Anglii. Serpentinové stěny najdeme i jinde v Evropě, například holandský zámek Zuylen má 120 metrů dlouhou hadí zeď, kterou zde nechal postavit v roce 1841 Jan David Zocher při přeměně formální zahrady. Serpentinovou stěnu najdeme také v Římě, kde ji postavil Francesco Borromini. Jde o fasádu ve tvaru hada. Například již Thomas Jefferson (1743–1826) začlenil serpentinové stěny do architektury University of Virginia, kterou založil v roce 1819. Některé americké úřady sice tvrdí, že Jefferson tento design stěn vynalezl, ve skutečnosti však pouze přizpůsoboval zavedený anglický styl. Důvod byl zřejmý – kombinace estetiky s užitkem. Právě pojem crinkle crankle se v angličtině začal běžně používat v 18. století, je však doložen o 400 let dříve. Stěny měly tehdy především zachycovat sluneční teplo, načež bylo u nich pěstováno ovoce. Serpentinové stěny jsou vlastně po všech stránkách hodně vychytralým vynálezem, který si neumí poradit s jediným, totiž s geodeticky přesnou hranicí pozemků. Sousedi by se u nás museli smířit s vlnou na jedné i druhé straně a ještě by stejně měli problém s úřady. Hranice pozemků by nebyla přesná. Bohužel. Sinusové křivky ve stěně totiž poskytují stabilitu a pomáhají zdi lépe odolávat bočním silám. Stěna je pevnější, stabilnější, odolnější než rovná stěna z cihel stejné velikosti. Nevyžaduje po své délce žádné podpěry, což představuje významnou úsporu materiálu. Proti horizontálním silám, především větru, je přitom stěna tenčí. A vydrží. Stěny hadovitého tvaru byly obvykle stavěny v sadech od východu na západ. Měly udržovat teplo ze sluníčka a vytvářet tak vhodné klima pro ovocné stromy. Takzvané vlnité cihelné stěny, tedy stěny serpentinové “crinkle crankle walls“ si však v našich podmínkách postavíme jedině uvnitř dostatečně velkého pozemku. Jde přitom o esteticky atraktivní a funkční zahradní prvek, který může vtisknout zahradě úplně nový šarm. A také matematiku. Zvlnění stěny totiž posiluje tyto zahradní zídky vůči bočnímu tlaku a přitom vytváří ideální mikroklima pro pěstování rostlin. Samotná stavba vyžaduje pečlivou práci a zručnost, začíná vykopáním příkopu ve tvaru vlnovky a následným plněním maltou a cihlami. Můžeme betonovat, nemusíme, dříve se cihly pokládaly již do výkopu. Cihly jsou kladené ve tvaru serpentin (vlnovek) na vazbu, čili se překrývají, čímž vytváří pevnou a esteticky atraktivní strukturu. Po dokončení získáme krásnou stěnu, která byla postavena jen z jedné vrstvy cihel a přitom má odolnost mnohem silnější stěny s podpěrami. Serpentinové stěny jsou v zahradách skvělé pro pěstování ovoce a zeleniny, protože lépe zachycují sluneční záření a teplý vzduch. Část se od stěny odráží směrem k rostlinám, část tepla je absorbována a sálána od večera do rána. Navíc tak efektně oddělíme okrasnou a užitkovou část zahrady.Co vy na to. Vyzkoušíte?Zdroj: science.howstuffworks.com, zahrada.cz, Wikipedia