Jerlín japonský (Sophora japonica) je opadavý listnatý strom (výjimečně keř) z čeledi bobovitých. Nepochází paradoxně z Japonska, ale z Číny a Koreje. V Číně je tento strom dokonce vnímán jako posvátný, proto byl vysazován u chrámů a tradičních čínských pagod. Nakonec v angličtině se tato dřevina jmenuje „Japanese pagoda tree“. Kromě zajímavého tvaru koruny, kterého dosahuje a dalších specifik přitom jde o jednu z nejléčivějších rostlin čínské medicíny. Jsou jich desítky, avšak právě jerlín nelze v žádném případě opomenout. Do Japonska byl jerlín pouze zavlečen, stejně jako do Evropy a mírného pásu celého světa. V Evropě je znám a pěstován od 18. století, u nás od roku 1835. Jeden z nejstarších evropských exemplářů roste od roku 1910 v zámeckém parku poblíž zámku Valtice. Další stoletý jerlín najdeme v obci Brodce u Mladé Boleslavi, který byl v roce 2013 prohlášen památným stromem. Dále jerlíny najdeme v obci Třemošná, v areálu Vyšehradu, ve Višňové u Znojma, v zámeckém parku a části obce Rebešovice a na Wernerově nábřeží v historickém jádru Pardubic. Smůlou je, že běžné jerlíny, tedy původní vzrůstné formy, se dosti těžko shání. V zahradnictvích se prodávají především jerlíny roubované na rovnou podnož a převislé. Některé se dokonce hodí i do menších zahrad (např. kultivar „Pendula“ a nebo kultivar „Regent“, který dříve kvete a rychleji roste). Pokud se však budete chtít do pěstování jerlínu ve své zahradě pustit, počítejte s tím, že běžně kvete až v dospělosti a vykvétá pak až v srpnu. Tedy kromě kultivaru „Regent“. Tento fakt je vynikající hlavně pro včely a jiný hmyz. V době, kdy kvete právě jerlín, již většina ostatních rostlin nese dozrávající a nebo již zralé plody. U jiných již máme za sebou sklizeň (např. letní jablka, třešně a višně). Když jdete okolo kvetoucího jerlínu, je to, jako by v srpnu náhle znova propuklo jaro. Včelaři by nyní měli opravdu zbystřit. Navíc jerlíny nabízí bohaté možnosti pro hnízdění ptactva. Koruna rychle rostoucích jerlínů dorůstá výšky 15 metrů, výjimečně až 25. Nejčastěji je široce kulovitá a o průměru 30 až 40 metrů. Prodávají se však i válcovité kultivary (např. Columnaris, Fastigiata nebo Princeton Upright), které mají korunu vyšší a užší. Kůra dospělého stromu je šedohnědá a s vystouplými hřebeny. Povrch mladších větví a výhonků je olivově až tmavě zelený.Složené listy jerlínů jsou lichozpeřené, se 7 až 17 podlouhle eliptickými, vejčitými až vejčitě kopinatými lístky. Jařmo mají dlouhé 12 až 15 cm, samotné lístky jsou dlouhé 2 až 5 cm a široké 1 až 2 cm. Svrchu jsou tmavozelené a nebo šedozelené, zespoda světle zelené.Květenství vytváří koncové laty, které jsou dlouhé až 30 cm. Laty jsou tvořené až osmdesáti drobnými kvítky, které jsou motýlkovité a oboupohlavní. Barvu mají slonovinově bílou až žlutobílou, dlouhé jsou 2 až 4 mm a slabě voní. Kvítky jsou hmyzosprašné a objevují se v červenci až srpnu (častěji až v srpnu). V Evropě kvetou nejčastěji až dospělí jedinci staří alespoň cca 15 let.Plodem jerlínu je stopkatý, válcovitý lusk, dlouhý 5 až 7 cm, dužnatý a obsahující jedno až pět tmavohnědých až černých semen. Semena jsou zploštělá a elipsoidní, velká cca 7–9 × 4–5 × 3–3,5 mm. Semena výborně klíčí, musí však být předtím máčena v horké vodě (stratifikace). V našich podmínkách přitom není pěstování jerlínu nijak obtížné. Pouze tenké proutky mladých rostlin mohou namrzat, stačí však opět obrazit, od kořenů pustí nové výhony a z nich se jeden stane hlavním, načež se z něj vytvoří kmen. Větším rostlinám však mráz již neuškodí (vydrží mrazy do ?25 °C), nakonec to dokazují právě již stoleté stromy. Navíc lze jerlín pěstovat i v květináči, načež jej na zimu přeneseme třeba do sklepa či zimní zahrady, substrát budeme udržovat mírně vlhký a na trvalé stanoviště rostlinu přesadíme, až teprve zesílí. Klidně až po několika letech. Po zakořenění jerlíny dobře snáší i déle trvající sucho. V zahradě vybereme jerlínu slunné stanoviště. Vyhovuje mu dobře propustná půda a dostatek vláhy, nesnáší přemokření, těžké půdy a stín. Dobře zvládá městské prostředí a jeho znečištění, ovšem dovede svými kořeny zvedat chodníky a silnice. Hodí se proto pouze do parků a alejí, nikdy ne poblíž komunikací. Navíc vyžaduje okolo sebe dostatek místa, tedy původní vzrůstná forma, stane se z něj obr s rozložitou hadí korunou, pod kterým se budeme ukrývat před sluníčkem a vedrem. Jerlín přitom nemá smysl seřezávat, snažit se tvarovat, naopak bychom poškodili žádoucí spletitost koruny. Platí též, že má každý jedinec ve svém genomu zakódováno, jak až vyroste. Seřezání by proto bylo pouze dočasným řešením, které ztrácí smysl. Stejně se jerlín vymkne naší kontrole. Nové větve brzy nahradí ty staré a koruna jerlínu bude ještě hustší. Jerlíny můžeme množit letními řízky s patkou, které sbíráme někdy uprostřed léta. Řízky vysadíme ve větraném a přistíněném pařeništi. Semena jerlínu dozrávají až v listopadu a vysévat je můžeme během zimy. Nejprve je však musíme na cca 12 hodin máčet v horké (nikdy ne vařící) vodě. Semenáčky pěstujeme alespoň dva roky v chráněných podmínkách, ideálně mnohem déle. Jerlíny dovedou vázat pomocí kořenových bakterií vzdušný dusík (podobně jako třeba olše, rakytník, hlošina a čimišník), proto lze tuto dřevinu využít např. v permakulturních výsadbách, kde bude stromem hnojivým. Jerlín nám prostě bude zúrodňovat půdu pro okolní rostliny včetně dřevin (např. ovocných). Dokonce dovedeme pomocí hnojivé dřeviny uspíšit růst okolních stromů až o 50%, čímž zrychlíme i nástup plodnosti. Chce to ale větší zahradu a nebo využít méně vzrůstné kultivary roubované na podnože. Jerlín dokonce snese i velmi neslušné zacházení. Lze jej takzvaně „kopicovat“. Když je ještě mladý, seřízneme v zimě celý stromek u země. Na jaře nám pak obroste z pařízku. V desetiletých cyklech tak můžeme jerlín využívat jako palivo či dřevinu k truhlářské či jiné výrobě. Dřevo jerlínu je pevné, silné, tvrdé, ale lehké, doslova výtečné kvality. V oblastech svého původu jde o oblíbený stavební materiál. Mladé větve a listy jerlínu jsou tmavě zelené a velmi zdobné. Poranění způsobená dřevem jerlínu se velmi těžko hojí. Léčivé jsou pak květy a listy jerlínu, které obsahují rutin (nejvíce rutinu je v nezralých semenících - až 40 %). Látku zpevňující cévy a zlepšující funkci oběhové soustavy. Pomáhá též imunitnímu systému. Z mladých listů a květů se připravuje čaj, z květů a semeníku se též vyrábí přírodní žluté barvivo. Tinktury z květů se běžně prodávají. Léčivý je dokonce i odvar ze dřeva. Pozor však, starší listy obsahují v menším množství cytisin (látku podobnou nikotinu), nadměrná konzumace by proto mohla způsobit nevolnost. Je to však dosti nepravděpodobné. Kuřáci by se naopak mohli pokusit využít starší listy jerlínu jako odvykací kůru od cigaret. Semena též obsahují škrob.V čínské medicíně se jerlín užívá jako lék antibakteriální, protizánětlivý, antispasmatický, pročišťovací a protihorečnatý, diuretikum, laxativum, hypotensivum a abortivum. Odvar z listů navíc zvláčňuje a zvlhčuje kůži, snižuje krvácivost z povrchových ran i při vnitřním krvácení. Jerlín také pomáhá při léčbě epileptických záchvatů a všeobecně dovede uvolnit křeč. Odvar ze dřeva léčí nežidy a hemoroidy.
