Turistické bedekry a katalogy cestovních kanceláří vám mohou slibovat ledacos, ale když se badatelé opřou o tvrdá data, dokáží kvalitu spánku v jednotlivých světových metropolích vcelku slušně vyhodnotit. Jaké faktory hrají doma i ve světě roli? Jedničkou je míra hluku, měřené hlukové pozadí nebo také hlukové znečištění. Je sice krásné trávit dovolenou v místech, kde to žije i v noci, ale občas je opravdu třeba spát. A pak je bujaré veselí na ulici, přetrvávající až do časného rána, vážně problém. Roli pochopitelně hraje volba místa k přespávání, v hostelu u ranveje letiště nebo v pokojích nad nočním barem nebo diskotékou toho prostě moc nenaspíte. Férově se ale počítá míra hluku z průměru čtyřiadvaceti hodin měření. Třeba takový New York má hrubý průměr 50 dB, s exponovanými lokalitami v centru a při pobřeží, dosahující 90 dB. Tady se nedá bydlet, natož pak spát. Další podstatnou veličinou je míra světelného znečištění, světelný smog. Záře světel neonů, vkrádající se k vám do pokoje, neustále záblesky světel z dopravy, jasné noční osvětlení. Problém s tím má 85 % evropských metropolí (a 95 % v USA, 90 % v Číně). Smutným faktem je, že žádná metropole, mimo rovníkovou Afriku a pár ostrovů v Tichomoří, není z hlediska nočního osvětlení ideálem. Otestovat, jestli je to zrovna u vás v normě, je docela snadné. Vyjděte v noci ven a koukněte na oblohu. Pokud vidíte Mléčnou dráhu, jsou u vás světelné prvky v normě. A když ne? Máte problém se světelným znečištěním, které se nenápadně promítá do kvality vašeho spánku. Třetím bodem je kvalita ovzduší, jeho čistota. Nedá se očekávat, že byste si za polárním kruhem chtěli v noci vyvětrat, ale pustit si do ložnice trochu čerstvého vzduchu spánku prospívá. Nejen v Asii je to ale kvůli vlastnímu zdraví a znečištěnému vzduchu nerozum. A pak jsou tu ještě tři nepřímé statistiky, které se promítají do kvality spánku světových metropolí. Míra nezaměstnanosti. Kde je vysoká, spí lidé méně. Jednak kvůli vlastnímu stresu, ale taky proto, že tu často lidé vykonávají zaměstnání silně nad rámec 8 hodinových směn, aby se uživili. A proto je tu „rušněji“ do nočních hodin. Roli hrají i průměrné dojezdové časy z/do zaměstnání. Americké metropolitní průměry oscilují mezi 26-35 minutami, což není zlé. Ve světě ale běžně narazíte na končiny, kde je „dojezdovka“ 40-95 minut. Takže lidé dorazí z práce a nákupů domů třeba v sedm večer, až než se připraví na další den, je půlnoc na dohled. V místech s vysokými dojezdovými časy se chodí spát pozdě a stává velmi brzo. Nic pro dobré spaní. Třetí statisticky průkaznou drobností, která se promítá do celkové kvality spánku ve městech, je celkový podíl sezdaných (ženatých/vdaných) osob. V rodinkách se spí pravidelně, platí tu domácí večerka. V městech, kde dominují nesezdaní a rozvedení se víc paří, a je hlučněji. A když tahle data předhodíte k přechroustání počítačům, začnou vám vycházet skutečně zajímavé výsledky. Kde je tedy ono místo spánku zaslíbené? Šampionem pro rok 2021 je bez konkurence australská Canberra. Na první příčku se s dostatečným náskokem propracovala kvůli minimálnímu hluku (jak průměru za 24 hodin), tak i minimálnímu světelnému znečištění. Velmi dobře (ve světovém žebříčku je druhá) pak stojí s kvalitou ovzduší. A slušně si stojí i v třech nepřímých statistikách (tedy vysoká zaměstnanost, spokojené rodinky, krátké dojezdové vzdálenosti). Pokud byste se chtěli dobře vyspat a nehodláte kvůli tomu cestovat k protinožcům, můžete štěstí zkusit ještě ve švýcarském Bernu. Ten v celosvětovém hodnocení stojí na druhé příčce (je jedničkou v čistotě ovzduší) a velmi těsně kolem druhé příčky se pohybuje i Vídeň. Ta v současnosti patří k environmentálně nejprogresivnějším metropolím světa, a tohle město na Dunaji se výhledově stane jedničkou mnoha pozitivních žebříčků. A není to daleko, pokud pomýšlíte na stěhování. Klidu na spaní si rádi dopřejí i v Lucemburku. Průměrná týdenní dotace hodin tu přesahuje 48 hodin jen u 7,6 % zaměstnaných, takže lidé víc času tráví hezky doma, kde rádi vypnou a relaxují bez zbytečného hluku. Za příjemné místo ke spaní se dá považovat i Jeruzalém. Od vyšších příček se vzdaluje vyšší noční teplotou (v průměru 19,2°C, optimum je 18,3°C), ale dorovnává to příjemnou vzdušnou vlhkostí 47 %. Po stránce nočního hluku, přesvětlení nebo kvality ovzduší si stojí velmi dobře. Pochválit musíme i Vilnius, Lisabon, Kodaň a Stockholm. Města, která se v metrikách kvality spánku pohybují do první desítky, a často v jedné nebo více kategoriích „bodují“. Například v Lisabonu užívá na předpis prášky na spaní jen jedna osoba na 100 000 obyvatel (zatímco třeba ve Washingtonu je jich 224/100 000). Kde jsou šampioni a vítězové, musí být i poražení. Kde to tedy se spánkem nebudete mít lehké? Desátým nejhorším městem na spaní je Londýn. S kvalitou vzduchu už to tu není tak bídné, jako před staletími, ale pořád je tu nadlimitně hlučno. Neklidné spaní vám garantuje i Řím. Věčné město prostě nikdy nespí, a deficit spánku si říká o víc než jedno espresso. Nešťastnou 7. příčkou se může pochlubit belgický Brusel, těsně následovaný Paříží. Věděli jste, že tohle město má nezvykle vysoký přepočet obyvatel s depresemi a komplikacemi spánkového režimu? Nedobře si vede i maďarská Budapešť. Sice stojí na stejné řece, jako Vídeň, ale asi to tu vzali za špatný konec. Kolumbijskou Bogotu přeskočíme, a dostaneme se k Varšavě. Hluk, znečištěné ovzduší, pře-světelnost? Ano, na to vše tu k nelibosti narazíme. Za třetím nejhorším místem na spaní bychom museli vyrazit na Kostariku (San José), následovanou chilským Santiagem.A ten největší provar? Washington DC, ve Spojených státech amerických. Tady to vážně nevyhráli. Dá se říct, že ze 100 možných bodů (plný počet pro ideální město na spaní) se současní šampioni z top-desítky pohybovali v hodnotách kolem 85-92. Zatímco ti z neúspěšné desítky se „drželi“ kolem 25-40 bodů. Takže například Mexico City je z hlediska dosažených bodů (35,65) více než dvakrát pozadu za novozélandským Wellingtonem (92,34), když přijde na míru světelného znečištění. Na kvalitu spánku v různých koutech světa lze také pohlížet nejen pohledem globálních statistik, ale konkrétních individuálních měření. Důležité jsou pak čtyři údaje: latence, tedy to, za jak dlouho po ulehnutí do peřin skutečně usnete. Frekvence procitnutí, jinými slovy, kolikrát za noc se probudíte. Bdělost, to, kolik minut strávíte po procitnutí vzhůru, než znovu zaspíte. A samozřejmě efektivita spánku, to, jak odpočatí se po ranním budíčku cítíte. Lehce odvodíte, že tam kde dlouho nemůžete zabrat, často se probouzíte a trávíte hodiny koukáním do stropu, bude asi něco v nepořádku. Proč na tom ale tolik záleží? Je to prosté: teoreticky byste měli trávit spánkem nějakých 7-9 hodin denně (takže v průměru 8 hodin). Drtivá většina lidí ale netráví v posteli déle než 6 hodin a 54 minut. V praxi se tak za jeden den „ochudíte“ o 66 minut zdraví a kondici potřebného spánku. Že to nic není?Po jednom týdnu se z nedospaných minut nastřádalo 7 hodin a 42 minut deficitu. Za rok je to 401,5 hodin. Za 20 let 8035,5 hodin. Vybrat si špatné místo/město ke spaní znamená odsoudit se ke konstantnímu nevyspání. Spánkem trávíme něco mezi čtvrtinou až třetinou života, takže se jeho kvalitu nevyplatí podceňovat. Vybrat si město, v němž se nedá spát, znamená vytvářet sami sobě dluh, který budeme jen těžko jednou splácet.Zdroj: ČeskéStavby.cz, thensf.org, data.bts.gov, ScienceAdvances, Lenstore.co.uk