Tuřín, čili brukev řepka tuřín (Brassica napus var. napobrassica) se může pyšnit pro svou historickou oblibu mnoha lidovými jmény. Například kvaka, kvačka, kolník, hlavatice a dumlík. Poslední dobou se tato zdravá zelenina vrátila na pulty obchodů a farmářské trhy, často je přitom zaměňována s vodnicí. Na rozdíl od vodnice má však nazelenalý povrch s fialovým okrajem a nažloutlou až naoranžovělou dřeň. Navíc se prodávají i odrůdy se slupkou červenou, bílou a zelenou. Chuť má syrový tuřín zemitou a jemně štiplavou, trochu připomínající kedlubny, mlaďounké bulvičky pro změnu připomínají ředkvičky. Tuřín obsahuje značné množství vitamínů B, C, E a K, z minerálů manganu, draslíku, fosforu, hořčíku, vápníku, železa a zinku, menší množství vitamínu A (ovšem nejvíce ze všech druhů zeleniny), dále kyselinu listovou (především listy, nedostatek této kyseliny způsobuje deprese), karoten, rostlinné bílkoviny, cca až 90% vody a cennou vlákninu. Tato kořenová zelenina je ideální pro diabetiky, při redukčních dietách a detoxikačních kúrách a může být využívána jako zdravější alternativa brambor (neobsahuje tolik sacharidů, které se rozpadají na jednoduché cukry). Tuřín též čistí krev a zbavuje tělo kyseliny močové, čímž pomáhá při dně, odvodňuje organismus a zlepšuje peristaltiku střev a trávení. Vůbec nejčastěji se tuřín používá proti chorobám zažívacího ústrojí, navíc snižuje cholesterol, působí pozitivně na náš kardiovaskulární systém, snižuje krevní tlak a zlepšuje srdeční činnost. Dokonce zlepšuje zrak a zpomaluje stárnutí. Získávat lze z tuřínu lisováním dokonce i šťávu, která je vynikající při nachlazení a kašli. Vysoký obsah vápníku je pro změnu klíčový při boji s osteoporézou a hojení zlomenin. Nejdůležitější je u tuřínu jeho správné používání v kuchyni. Mnoho lidí navíc vůbec netuší, co s tuřínem dělat, jak jej zpracovat. A proto po něm v obchodě a na trhu nesáhnou. Pokud někomu tuřín vyloženě nechutná, nedá se nic dělat, při správné úpravě však může být znamenitým doplňkem pokrmů. Z tuřínu lze připravit kaši na způsob kaše bramborové, pyré, přidat jej můžeme místo brambor a nebo spolu s bramborami do polévky, omáček, jako dušený k masu a nebo pečený v troubě. Lze jej dokonce i připravit jako dušené zelí podobně, jako se to dělá s kedlubny. Vynikající jsou také smažené tuřínové hranolky a nebo krutony do polévek, lze jej však i naložit na kyselo a nechat kvasit. Vynikající je též syrový v salátech, navíc tak neztrácí žádné cenné látky. Konzumovat přitom lze i listy. Ty můžeme přidat do salátů a nebo vařit místo špenátu. Pěstování tuřínu přitom není vůbec složité, stačí jej na jaře vysít ve stejné době jako například řepu či vodnici. Jediné, co vyloženě nesnáší, je sucho, zálivku potřebuje vydatnou, ale ne trvale zamokřené půdy. Tuřín vyséváme v dubnu až květnu a sklízíme v září až říjnu, dokonce snese i mírnější mrazíky (běžně i -5 oC, krátkodobě i -10 oC) a často jde ze záhonů v době, kdy zde již leží první sníh. Sklízet lze naráz i průběžně, přičemž sklízet můžeme již mlaďounké bulvičky, stejně jako plně dorostlé bulvy. Z odrůd jsou oblíbené například Magres, Broru a Dalibora. Semena je třeba vysévat řídce do řádků vzdálených od sebe cca 40 cm a do hloubky nejvýše 2 cm. Obzvláště po výsevu je pak důležitá pravidelná a hojná zálivka, aby nám klíčky neuschly. Vzešlé rostlinky se čtyřmi až pěti pravými lístky nakonec musíme vyjednotit na vzdálenost 25 až 30 centimetrů (podle odrůdy a velikosti bulev). Ve vegetačním období musíme záhon s tuřínem pravidelně okopávat a zbavovat plevele, zároveň k bulvám pravidelně přihrnujeme zeminu (podobně se to dělá např. i s celerem). Díky tomu pak budou bulvy o dosti větší a šťavnatější a nebudou tolik vytáhlé. Důležitá je též přiměřená zálivka, ale s ohledem na typ půdy, tuřín nesnese přemokření. Ideální je záhon s tuřínem mulčovat (např. slámou či posekanou trávou, vhodné je také nechat na místě ležet vypletý plevel). Hnojení tuřín nevyžaduje, ovšem výživnou půdou nepohrdne. Případným ideálním hnojivem je dřevěný popel smíšený s vodou, 1 kg popela a 2 litry vody postačí na 10 m2. Při sklizni tuřín seřízneme tak, že necháme cca 2 cm listů nad bulvou, načež bulvy uložíme do sklepa, nejlépe do bedny s pískem jako jinou kořenovou zeleninu. Díky tomu, že písek drží vodu, ovšem dýchá a také díky chladu a tmě tuřín vydrží až do jara v konzumní formě, aniž by plesnivěl. Nemáte-li sklep, lze bulvy uložit do půdy ve skleníku a nebo pařeništi. V opačném případě je tuřín třeba jakkoli zpracovat a konzervovat, nejlépe zamrazit. Mladé bulvičky konzumujeme co nejdříve.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock