Radím vám upřímně: máte-li na své zahrádce kousek svahu nebo terásku, zřiďte si tam skalku. Předně taková skalka je moc krásná, když zaroste polštářky lomikamenu, tařičky, tařice, huseníku a jiných přepěkných horských kytiček; za druhé pak samo budování skalky je dílo znamenité a poutavé. Muž, který si staví skalku, se cítí jako Kyklop, když tak říkajíc s elementární silou vrší balvan na balvan, buduje vrchy a údolí, přenáší hory a vytyčuje skalní útesy.Když pak, stržen v háku, dokončil své gigantské dílo, shledává, že to vypadá poněkud jinak než jako romantické pohoří, které si byl představoval; že jeho výtvor připomíná hromádku šutru a kamení. Nic si z toho nedělejte; za rok se vám toto kamení změní v nejkrásnější záhon, jiskřící drobnými květy a zarostlý nejpěknějšími polštáři; a vaše radost bude veliká. Tolik slovy mistra. Karel Čapek má hlubokou pravdu, vaše první založená skalka bude skutečně na hony vzdálena ideální představě nakoukané z knih, fotografií, filmů a zahrad již zkušených skalničkářů. Nemá proto smysl létat v oblacích, držte se při zemi – nakonec – skalka vám vyroste právě ze země. Nepokoušejte se stavět v zahradě hory a velehory. Získejte první zkušenosti na malé ploše. Na kyklopství je vždy čas. Ideální je pro skalku alespoň trochu svažitý pozemek, v tom měl Karel Čapek také pravdu. Vhodné místo najdeme nejlépe na úpatí svahu a u cesty či pěšiny anebo třeba u terasy. I na rovném pozemku však lze skalku vybudovat i bez nákladných terénních prací. Pěkná, decentní skalka, zde bude určitě hezčí než kopec, který by trčel do nebe. Velikost skalky by vždy měla odpovídat velikosti pozemku. Pokud máte ohromný pozemek ve svahu u lesa a dokonce i nějaké ty kameny trčí ze země bez vašeho přičinění, určitě se rozmáchněte, na několika stovkách metrů čtverečních však nemá smysl stavět velehory. Je také třeba si srovnat v hlavě, co chcete na skalce pěstovat. Které kytičky se vám líbí, se kterými již máte zkušenosti, jestli upřednostníte trvalky anebo se budete každoročně piplat s letničkami a tak dále. Nezapomeňte, že se na skalku vyloženě hodí sukulenty, cibuloviny a suchomilné trvalky. Zároveň platí, že mnoho z těchto druhů, vlastně většina, není náročných na živiny. Nikoli pro samotné skalky, ale pro na nich pěstované rostliny je zásadní volba stanoviště (slunné, polostinné, stinné), půda a vláha. Voda, slunce, půda a jejich intenzita, stav a kvalita jsou základem pro jakékoli zahradničení, skalky nevyjímaje. Teplomilné rostliny vyžadují hodně slunce, proto volíme nejlépe jižní stranu a nesmíme je zastínit vyššími rostlinami. Stínomilné putují na sever a přistíněná místa, třeba i kamenem skalky. Běžné skalničky dáme na východ, kde je nejvíce slunce dopoledne anebo západ, kde panuje sluníčko odpolední.Při volbě stanoviště dejte dobrý pozor na listnaté stromy. Údržba skalky pod nimi je velmi náročná. A dokonce jsou problematické i jehličnany, padající jehličí navíc záhony okyseluje. Se skalkou se pojí ještě jeden pojem, totiž čas. Skalku můžeme založit tak, že po nás bude pořád něco chtít anebo vybereme takové druhy, které nás nechají odpočívat, nejsou náročné. Dokonce i zkušení skalničkáři preferují minimální péči o skalku a naopak se ji snaží co nejvíce zařadit do volné přírody. Skalka totiž může být v přírodních zahradách ideálním přechodem mezi zahradou a okolní přírodou. A naprosto nejlepší je vysadit takové rostliny, které vyžadují podobnou péči ve stejné době. Pokud vůbec nějakou potřebují. Určitě pak nemá smysl bláznit s exotickými rostlinami. Po pár letech si uvědomíte, že se vám to hodně prodražilo, většina z nich nakonec stejně nepřežije zimu anebo vás donutí zazimovávat. Přitom i u nás roste spousta rumištních druhů, které pěkně kvetou a s výjimkou těch chráněných si je dokonce můžete vyrýpnout v přírodě. Při zakládání skalky bychom měli kromě stanoviště myslet i na drenáž, mnoho druhů skalniček vyžaduje půdu propustnou, proto ji smísíme s pískem, ale často je dokonce nezbytné vytvořit drenážní podklad ze štěrku. Jestliže rostliny naopak vyžadují stín a vlhký substrát, vytvoříme drenáž z rašeliny a jílu, čili neprovádíme drenáž celé skalky stejně, ale podle plánované výsadby. Tvorba skalky také začíná výběrem vhodných kamenů, ale i jiných nerostů a umělecky anebo sériově vytvořených artefaktů. Nejlepší je vyjít z kamenů, které se vyskytují v dané lokalitě, a které si stačí jen posbírat, navíc mají patinu. Kupovat kámen lomový je až nejzazším řešením. Vždy přitom vybíráme jeden druh kamene, který vytvoří základ skalky. Teprve další prvky skalku dozdobí, pozor ale, kýč číhá na každého skalničkáře. Tvořte, a když se vám průběžný výsledek nebude líbit, prostě se nebojte základ skalky i několikrát předělat. Stáváte se architekty a těm se také vše nepodaří napoprvé. Nebojte se tvořit, koukejte po okolí, hledejte inspiraci. Rostoucí skalku pozorujte ze všech úhlů a vzdáleností. Nechvátejte, věnujte tvorbě skalky spoustu času. Skalka musí být jako celek stabilní, nesmí se rozjíždět po deštích, navíc potřebujeme přístup k rostlinám. Vhodné jsou dokonce i miniaturní a někdy dokonce neviditelné stezky.Kromě stability a uspořádání musí skalka působit kompaktním dojmem. Není třeba spěch, kameny skládáme důkladně, žádný nenecháme extrémně vyčnívat. V přírodě také většinou leží na plocho, obvykle netrčí do nebes jako věže. Na druhou stranu se ale také nesmí krčit při zemi a postupně se do ní za dešťů zavrtávat. A jestliže se přece jen rozhodnete do skalky zakomponovat kameny na výšku, musí být pořádně ukotvené! Nejlepší je takové kameny kotvit rovnou do štěrkové drenáže. Nejprve usadíme kámen a poté jej obsypeme do určité výšky štěrkem, zatímco menší a plošší kameny skládáme klidně až na substrát. Drenážní vrstvu je navíc dobré uložit na geotextilii, čímž bojujeme s pleveli. Po instalaci největších kamenů a drenáže teprve dosypáváme zeminu a usazujeme menší kameny. Pro zakládání skalky a její osazování je přitom vhodné suché počasí. Kameny se neobalují blátem a nekloužou. V dobře osazené skalce kvetou rostliny postupně, skalka se během sezóny proměňuje. Začátečníci by ale měli začít s nenáročnými skalničkami, až později výsadbu doplní. Méně odolné rostliny navíc vyžadují zimní pokrývku, dosáhnout jejich přežití zimy je náročné. Výjimkou není ani zakrývaní rostlin tabulkami skla. Pro začátek se náročným a zimomřivým fiflenám raději vyhněte. Mezi nenáročné rostliny vhodné na slunné stanoviště patří třeba lomikámen, mateřídouška, netřesky, nízké kosatce a kobercové floxy, pochybek, pupalka, rozchodník, rozrazil, rožec a tařice. Do polostínu se hodí nenáročná bohyška, prvosenka a dymnivka, dlužicha, dřípatky, kandíky, trávničky a zběhovce. Na vlhké stanoviště vysadíme například hořec čínský a prvosenku japonskou, písečnice, pryskyřníky, škornice a zběhovce. Sušší stanoviště je vhodné pro čistec, hlaváček, hořce, kostřavy, skalkové karafiáty, lomikámen, netřesky, mateřídoušku, opuncie a rozrazily. Vhodné je též vysadit vedle květin i traviny. Například do pozadí skalky oblíbenou ozdobnici čínskou, na exponovanější stanoviště pak různé druhy kostřav. Na skalky se hodí i skalničky okrasné listem, třeba dabécie, draby, dryádky, hebe, karafiáty, pochybky, trávničky a zběhovce. Svá pravidla má i rozmístění rostlin, některé druhy se vedle sebe vyloženě nesnáší. Plazivé druhy patří do horní části skalky, dominantní k originálním kamenům. Rostliny sázíme dál od sebe, protože se rychle rozrostou, skalka bude vypadat prázdná jen krátce. Po výsadbě je třeba skalku pořádně zalít a doplnit slehlou zeminu. Povrch nakonec zasypeme jemným štěrkem či kačírkem, případně různě barevným ozdobným kamenivem. A pozor, na skalkách nepoužíváme dřevní mulč!Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.czDalší články o skalkách a skalničkaření:Jak vybudovat funkční skalku?Jak si založit skalkuJak začít se skalničkařením?Inspirujte se: Skalka, která ozdobí vaši zahradu opravdu dokonaleJak se na jaře správně postarat o probouzející se skalkuJak vybudovat a osázet skalkuJak propadnout kouzlu svažité zahrady10 rad, jak založit skalku a pečovat o niOkrasné traviny do zahrady a na skalkuJak připravit skalničky na zimu a jakou chybu dělají skalničkáři nejčastěji