Rod skimie (Skimmia) patří do čeledi routovité (Rutaceae) a u nás je nejčastěji pěstována skimie japonská (Skimmia japonica), skimie Foremanova (Skimmia × foremanii) a skimie plazivá (Skimmia repens). Jinak celý rod skimie nabízí pouze 4 druhy spíše nízkého vzrůstu, o to více však bylo vyšlechtěno kultivarů. Kromě pěkného, kompaktního vzhledu a vyšňořenosti je předností skimií také fakt, že nepotřebují tvarovat řezem. Navíc jde o keř neopadavý, který si krásu rudých plodů (bobulí) drží dlouho do zimy. Listy skimií silně aromaticky voní, jsou silnější, tuhé, lesklé, tmavě zelené a dlouze eliptické. Tvar keřů je ploše kulovitý. Skimie rostou hodně pomalu a proto se skvěle hodí i do menších zahrad. Vyniknou jako podrost (předsadba) větších dřevin. Jejich květy jsou velmi zajímavé, hvězdičkovité, abychom však dosáhli plodů, potřebujeme rostliny samčí i samičí, skimie nejsou jednodomé a samosprašné. Potřebujeme proto nejméně 2 rostliny opačného pohlaví. Vřesovištní skimie pochází z Japonska a jihovýchodní Asie a vyžadují podobné půdní podmínky jako azalky, rododendrony, vřesy, vřesovce, pierisy a libavky. Půdu je proto třeba vylepšit přidáním rašeliny. Pro výsadbu skimií je ideální podzim a nebo začátek jara. Je však také třeba vědět, že plně mrazuvzdorné jsou tyto rostliny jen v teplejších zeměpisných oblastech, v drsném horském klimatu je lepší pěstovat skimie v mobilních nádobách a na zimu chránit (zazimovat). Skimie pěstované ve volné půdě je pak třeba chránit například netkanou textilií. Ze stejného důvodu volíme stanoviště chráněné před mrazivými větry a vyhýbáme se mrazovým kotlinám. Když skimie pořizujeme a řešíme výběr pohlaví rostlin, není vůbec snadné samčí a samičí jedince rozlišit. Obvykle se tento problém řeší koupí alespoň čtyř sazenic, kdy lze předpokládat, že alespoň jedna rostlina bude opačného pohlaví. Zkušený odborník by ale rozdíl poznat měl. Ideální jsou pro naše podmínky kultivary druhu Skimmia japonica Rubela, v jehož případě mají samčí jedinci košatý růst, červeně lemované listy a tmavě rudá poupata. A dokonce existuje i kultivar, v jehož případě pohlaví řešit nemusíme, jmenuje se Skimia japonica reevesiana Robert Fortune. Jde o kultivar jednodomý (oboupohlavní) s bledě zelenými listy a tmavě zeleným lemováním. Kombinovat však lze různé odrůdy skimií tak velkolepě, že dosáhneme v zahradě nádherných kombinací různě vysokých a barevných rostlin. Šlechtitelé nabízí odrůdy zakrslé i vysoké až 50 cm i okolo jednoho metru. A například odrůda Skimmia japonica ‘Magic Marlot‘ se chlubí panašovanými listy a květy krémovými až vínovými. Rostliny, které na výšku nepřesahují 0,5 metru a jsou mrazuvzdorné do – 23 °C, jsou obzvláště vhodné pro naše zimy a uplatní se i v zahradách japonských, vodních a čajových. Květů se u skimií dočkáme obvykle od května do června (za teplejšího nástupu jara již od března) a i zde je nabízena variabilita od růžové až červené až po fialovou, bílou a krémovou. Stanoviště volíme polostinné, zeminu mírně vlhkou, kyselejší a kvalitnější, humóznější. Po výsadbě je třeba dávat dobrý pozor na okopávání skimií, jelikož nesmíme zasáhnout mělké kořeny. Za suchého a horkého léta je nezbytná zálivka, to samé je třeba za suché zimy při oteplení. Zálivková voda i hnojiva nesmí nikdy obsahovat vápno. Výše jsme uvedli, že u skimií není nutný řez, ale v případě rostlin pěstovaných v mobilních nádobách se výchovný řez provádí a to vždy po odkvětu. Z polovyzrálého dřeva si můžeme na konci léta připravit kořenové řízky a naše sbírka skimií se rozšíří. Ze škůdců jsou jediným a úhlavním nepřítelem skimií štítenky, při správné péči se ale skimiím vyhnou i ony.