V Pavilosty, malé vesničce vzdálené skutečně jen na dohled Baltského moře, se už dávno zastavil čas. Nic proti krásám Lotyšska, ale vypadá to tu trochu jako ve skanzenu. Dřevěnky a roubenky lemují prašné ulice, mokrý vzduch tu voní solí, rybinou. Zima je tu krutá, práce drsná. Jinými slovy, není to úplně to ideální místo, když si chcete snít o životě v rytmu rock-n-rolu. Mladý lotyšský muzikant, který právě tady zdědil dům po prarodičích, se ale nehodlal svého snu úplně lehce vzdát. S pomocí architektů transformoval své představy do podoby nevšedního projektu stylového bydlení. Naprosto moderní zevnitř, ale přiměřeně nenápadné zvenčí. Někdy jsou i špatné zprávy dobré. V tomto případě pak nedobrá zpráva o zhodnocení stavu původního objektu znamenala, že objekt po prarodičích již není trvale obyvatelný, a musí se odporoučet k zemi. To ale vytvořilo prostor pro kreativní řešení, a možnosti uspořádání bydlení podle vlastních přání. Sepjetí s místní tradicí tu nebylo narušeno, vazba mezi novým objektem a vesnicí nebyla zpřetrhána. Na místě starého domu vyrostl nový, který plně vychází z někdejších dispozic. V souladu s principy místních stavebních tradic si dům zachovává typický trojúhelníkový tvar štítu, ponechává si dřevěné obklady, úzká okna směřující do ulice i klasicky dřevěnou šindelovou střechu. Barva fasády? Tu určil diktát na vsi dominujícího materiálu. Sibiřský modřín, který nad jiné vyniká odolností proti vlhkosti i severskému klimatu. Navíc svou světlou šedí „ladí“ s odlesky Baltu, zrcadlící zachmuřenou oblohu. Při pohledu z ulice je tedy celý dům nápadný jen tím, že je nový. Formálně ale naplňuje stavební i materiálová skladba soulad s okolní zástavbou. Lotyšské roubenky po staletí nabízely tu nejlepší odpověď na bydlení v místních klimatických podmínkách. Ale kvality bydlení v nich dnes už nepostihují to, co si lidé představují pod pojmem komfortu. Jsou nepřiměřeně zšeřelé a tmavé, stísněné, vydýchané. Dům pro rockera měl být naprosto jiný. Zaplavený denním světlem, nabízet výšku nekrytých stropů, disponovat široce otevřenými okny do zahrady. A střízlivou šeď tu a tam doplnit barvami. Záhumenek také neměl být malým políčkem, ale spíše terasou k posezení za příznivého počasí. Po stránce interiéru tu neměla chybět moderně vedená kuchyně, navázaná na obývací pokoj s jídelnou. A také malá zkušebna, situovaná tak, aby se v ní muzikant mohl při hledání inspirace obracet do přírody. To vše, a mnohem víc, se s úspěchem pod jednou střechou sešlo. Hravé prvky a chytře vedená propojení daly vzniknout obydlí, které mohou sousedi jen závidět. Stavba (dřevostavba) byla kompletně řešena jako zakázková dřevostavba, na míru, budovaná na betonovém základu (s využitím betonových litých podlah, s instalovaným podlahovým vytápěním). Předností prefabrikovaného modelu byla vysoká rychlost celé konstrukce, která nikterak nezasáhla do života sousedů. I to se na malé vsi cení. K domu přiléhající zahrada byla modifikována, ale starý ovocný sad byl přeci jen ponechán. A doplněn o mladší stromy, protože prarodiče byli na své jabloně pyšní. Terasa spojuje a odděluje dům od zahrady, jsou to dva světy, existující vedle sebe. Teď už to není o dřině, ale spíš o radosti. Objekt je dodatečně vytápěný kamny, součástí pergoly je i přístěnek na dřevo. Některé věci se v Lotyšsku prostě nemění, a mít tu na zimu přichystaný dřevník je pořád nutností. Koupelna je po všech stránkách moderní, lehce industriální, s vystupujícími tělesy měděných trubek. Je to elegantní, stylové. Dokládá to, že i dřevostavba na malé vesnici může znít v dokonalém rytmu a harmonii. Třeba tom rockovém.Materiály: Open ADFotokredit: Alvis Rozenbergs